Alumnát

, školské zařízení vzniklé v době reformace pro výchovu katolických kněží. Zakládán zejména pro žáky bez prostředků.

Ottův slovník naučný: Alumnát

Alumnát jest ústav pro vychovávání jinochů k stavu duchovnímu; jinak sluje též seminář (seminarium) a chovanci jeho alumni. Jméno alumnát vzniklo odtud, že biskup byl povinen na útraty metropol. chrámu chovance živiti a zbožně vychovávati (alere ac religiose educare). Aby metrop. chrám nebyl stížen příliš, propůjčil sněm tridentský biskupům právo požadovati alumnaticum. - Zakladatelem alumnátů jest sv. Augustin, jenž první uznal potřebu pravidelného odchovávání a vzdělávání klerikův. Proto přiměl kněžstvo své ke společnému životu s biskupem a s tím spojil vychovávání kleriků. Nikoho nevysvětil, nebyl-li pod jeho dozorem vyučován a k stavu duchovnímu vychován. K témuž směřovali papežové Lev Vel. a Agapet v Římě; onen nařídil biskupům, aby jen toho světili, kdo od malička k stavu duchovnímu se připravoval, tento pak zařídil v Římě podobný ústav, jako sv. Augustin v Africe. Synoda toledská r. 531 poručila, aby dítkám, jež rodiče oddali na službu církevní (pueri oblati), dostávalo se postřižin (tonsury) a náležitého odchování v některém duchovním domě na blízku biskupa; v 18. roce věku svého směli jinochové činiti slib čistoty, a dvacetiletí přijati vysvěcení na podjáhny. Druhým zakladatelem alumnátů jest Chrodegang, Bisk. metský (ok. r. 760), který hlavně toho dbal, aby klerikové více po mnišsku či asketicky byli vychováváni. Také Karel Vel. zakládal pro kleriky školy vyšší, a biskupové za příkladem císařovým hleděli zařizovati podobné školy ve svých sídlech svěřujíce vyučování klerikův učeným kněžím, jejichž představený se nazýval magister anebo scholasticus. - Počínajíc stoletím XIII. veškeré vyučování a vychovávání zakládáním universit změněno na dobro. Vysoké učení mělo ve kleriky dobré i zhoubné působení. Nabývaliť ovšem znamenitějších vědomostí než v biskupských a klášterních školách; mravy však svobodným a mnohdy nevázaným životem na universitách počaly bráti porušení. Proti tomu zřizovány v universitních městech kolleje, v nichž klerikové pod dozorem regenta pospolně žili, studovali a pobožnosti konali. Z kollejí duchovních vzniklv kolleje pro studující světské, a ty při některých universitách, jako při oxfordské, udržely se až na naše doby. Papežové usilovali sice seč byli, aby nezanikly kathedrální a klášterní školy; ale přes to ústavy tyto klesaly hlouběji a hlouběji. Když pak protestantská knížata v Německu university vyhlásili za své, bylo církvi postarati se o řádné vychování kleru. Za tou příčinou církevní sněm tridentský nařídil: buďte při všech kath. chrámech zřízeny ústavy po chlapce, při jejichž výběru budiž chudým dána přednost před bohatými; ti mějtež věku aspoň 12 let, i dostaniž se jim hned postřižin a duchovního šatu. Buďtež vyučováni v mluvnici, počtech, zpěvu, v písmě sv., církevních knihách, v homiliích sv. Otců, v církevních výkonech a obřadech atd. Biskupům na výlohy povoleno alumnaticum; veliká diécése měla míti alumnátů několik, kdežto několik diécésí malých mohlo míti jeden společný alumnát Chlapecké tyto alumnáty opouštěl chovanec teprve jako novosvěcenec. V Praze zřízen byl r. 1560 alumnát (konvikt) pro 22 chovance při jesuitském kostele sv. Bartoloměje, jejž Urban VIII. podřídil římské propagandě. Mimo to byl v Praze alumnát sv. Václava, jejž založil Jan starší z Lobkovic r. 1580 a jehož řízení svěřil též jesuitům. Arcibiskup pražský Arnošt Harrach uznávaje. že dva tyto alumnáty nedostačují celým Čechám, měl o to péči, aby zařídil alumnát větší, a k tomu účelu koupiv »králův dvůr« od paní Polyxeny z Lobkovic zřídil zde i štědře nadal alumnát a vyučování svěřil františkánům z Irska, kteří r. 1636 počali v něm učiti theologii a filosofii. Při ústavě tom zařídil také knihovnu a knihtiskárnu, a na pap. Urbanovi VIII. vymohl pro svůj alumnát rozličná práva, tak že alumnové jeho i na vysokém učení mohli vyučovati, a že hodnosti akademické (bakalaureát, licenciát a doktorát) udělené pražským alumnátem musily býti uznány od universit. Tím se stal alumnát pražský ústavem veřejným. V »králově dvoře« zůstal seminář až do r. 1783, kdy císař Josef chtěje, aby vychovávání kleriků dostalo se do státní moci, zrušil všechny alumnáty diécésanní a založil cís. generálni alumnáty čili semináře. Byly hlavně čtyři, a to ve Vídni, Pešti, Pavii a Levně; filiální pak a-y byly v Praze, Olomouci, Štyrsk. Hradci, Inšpruku a Lucemburku. Na jejich vydržování odkázány statky některých alumnátů diécésanních a zrušených klášterů. V Praze pro gen. seminář ustanovena kollej klementinská, kterou Josef II. jesuitům odňal, a kralodvorský diécésanní alumnát proměněn v kasárny. Brzy po smrti Josefa II. zrušeny byly generální alumnáty a cís. dekretem ze dne 4. čce 1790 biskupům navráceny. Za to byly působením »illuminátů« zavedeny v Bavořích, a to r. 1806 v Landshutě, kde však též jen do r. 1816 trvaly. R. 1825 hollandská vláda také v Belgii zřídila podobný ústav a to v Levně, avšak i tam potrval jen do r. 1830.-Brzy po založení biskupství litoměřického a kralohradeckého kard. Harrachem zřízeny v řečených městech alumnáty. Alumnát olomoucký založen bvl brzy po sněmě tridentském, budějovský a brněnský se zřízením biskupských stolic za cís. Josefa II. Na Slovensku jsou alumnáty v Báňské Bystřici a v Trnavě. Zařízení alumnátů jest v různých katolických zemích rozličné. Ve Francii kvetly alumnáty zejména za pomoci jesuitů, ale na dobro zničeny zrušením toho řádu a velikou revolucí, a po té jen znenáhla byly opět zřizovány. V Německu pro veliké nesnáze z reformace vzešlé studovali jinoši, kteří se stavu duchovnímu věnovati hodlali, na gymnasiu nebo lycei světském, po té na vysokém učení po tři nebo čtyři léta konali studia filosofická a theologická, až konečně vstoupili na rok nebo dvě léta do alumnátu biskupského. Tak jest zavedeno dosud ve všech zemích Prusku bezprostředně podřízených. V nejnovější době zřizují se chlapecké alumnáty nebo konvikty, aby připravovali se v nich hoši od nejútlejších let pod dozorem ke stavu kněžskému. Chlapecké ty konvikty mají všechny diécése české. Arcidiécése pražská v Příbrami a ve Stříbře; diécése litoměřická v Bohosudově, kralohradecká v Hradci Králové a budějovická v Budějovicích. Chovanci navštěvují veřejná gymnasia, bydlí společně a žijí pod duchovním dozorem. Když vystudovali gymnasium, vstupují do alumnátů či seminářů. Při biskupských alumnátech, jako v Litoměřicích, Budějovicích, Králové Hradci, Olomouci a Brně, též na mnohých jinvch místech v Rakousku a Německu, kde není vysokého učení, vyučují se alumnové v semináři od professorů biskupem jmenovaných. Kdežto na theologických fakultách alumnové vyučují se více theoreticky, navádějí se v alumnátech ku praktickým potřebám zejména duchovní správy. Alumnům jest společně se modliti, jísti, studovati a vycházeti; dále cvičiti se v homiletických přednáškách a v kázaních. V nejvyšším ročníku cvičí se v rubrikách a ve sloužení mše sv. a vůbec v konání sv. obřadů. Cvičí se též v církevním zpěvu a v některých alumnátech přednáší se též o církevním umění. V Čechách alumni navštěvují též ústavy hluchončmých. Dále jest předepsáno, aby se vyučovali v paedagogice a katechetice. Chodí ve stejném kroji, v taláru a opásáni jsouce cingulem. Nižších svěcení dostává se jim v nižších ročnících, tří pak vyšších teprve v ročníku čtvrtém. Ksl.

Související hesla