Balista

, prak na vrhání kamenů užívaný ve starověku při obléhání opevněných měst.

Ottův slovník naučný: Balista

Ballista (balista), hrubá střelba metací (prak), kterou poznali Římané od Řeků. Hrubá střelba řecká byla zdokonalena výpravami Alexandra Velikého a zejména učenci alexandrijskými, kteří hotovení její postavili na vědecké základy. Ballista jest vlastně jakýmsi druhem kuše velikých rozměrův o široké tetivě, jež pružnými tělesy se napínala. Střelná plocha jest v úhlu 45° nakloněna, předek opřen jest na mohutném podstavci a zadek skloněn dolů. Obyčejně metány z ní veliké kameny na vzdálenost až 1000 kroků, mimo to i klády na způsob šípů. K obsluze potřebí bylo aspoň 6 mužův a k postavení několik hodin; z té příčiny užívalo se jí nejvíce při obléhání a dobývání pevných míst, ač byly i menší kusy vozeny na vozích, z nichž se v bitvě střílelo. Ani ze zpráv starých spisovatelů ani z obrazných památek nemůžeme si učiniti zcela jasný obraz o všech podrobnostech celého zařízení; i odkazujeme čtenáře ke spisům: Müller, Handbuch d. klass. Alterthumswissenschaft, d. VII., tab. IV., fig. m; dále Baumeister, Denkmäler des klassischen Altertums na str. 547., kde zobrazena jest ballista s níž o heidelberském sjezdu filologickém r. 1865 konány byly praktické pokusy. Prak ten byl zhotoven na základě modelu Köchlym sestrojeného. Srovn. Köchly a Rüstov: Geschichte des griech. Kriegswesens (Aarau, 1852, str. 387. a násl.). Cfe.