Bospor

, turecky Karadeniz Boğazi – průliv mezi Evropou a Malou Asií, spojuje Černé a Marmarské moře; délka 33 km, jižní vstup 2,6 km, severní vstup 3,7 km, minimální šíře 550 m, hloubka 28 – 121 m. Povrchový proud méně slané vody (18 – 20 ‰) proniká z Černého moře do Marmarského, při dně slanější voda (37 ‰) proudí do Černého moře. Na konci třetihor říční údolí, v době glaciálů souš, mořský průliv až po ústupu posledního (würmského) ledovce.

Ottův slovník naučný: Bospor

Bosporos: Bosporos thrácký, nyní průliv cařihradský aneb i krátce Bospor, (tur. Istambul Bogazi), průliv mořský 27 km dlouhý a na nejširším místě 1950 m, na nejužším 550 m široký, spojující Černé moře s Marmarou a Evropu od Malé Asie oddělující. Počíná na s. při Černém moři u ostrovů Kyanejských anebo Symplegad (nyní Orakia Taši), odkudž vine se směrem klikatým mezi vysokými a místy i sráznými břehy k jihu. Nedlouho před výtokem Bosporu do Marmary odchyluje se z něho úzký, hadovitě se zatáčející chobot směrem severozápadním, zvaný Chrysokera (Zlatý Roh), který pro prudké proudění z Černého moře Bosporem do Marmary jest jediným, avšak i velikolepým přístavem při Bosporu. Na jihu končí Bosporos dvěma proti sobě trčícími výběžky souše, na asijské straně plochým půlostrovem, na němž šíří se osada Kádíkjőj (starověký Kalchédón), na evropském břehu skalnatým mysem mezi Marmarou a Zlatým Rohem, který nese na svém temeni cařihradský seraj. Jméno Bosporos (»brod skotų) vykládáno bylo v starověku z mythu, že Ió v krávu jsouc proměněna průliv přeplavala a tak jemu název dala. Pro veliké proudění byl Bosporos lodníkům velice nebezpečný, že však přicházelo se jím do moře »nehostinnéhœ (= Černého), které v mysli lodníků již mělo význam okeánu, Bosporos byl ve veliké úctě a břehy jeho byly posety svatyněmi, z nichž na konci evropském jmenovati jest chrám Dia Uria Miléťany zbudovaný, a na asijské straně Iasónion na památku héróa Iasona a Argonautů. V VII. století Bosporos počal se oživovati osadami řeckými, namnoze z Megar pošlými, Kalchédonem, Byzantiem a Chrysopolí (Skutari). Dareios I. položiti dal skrze samského inženýra Mandroklea most přes Bosporos u dnešní Stenie, kudy táhlo vojsko jeho proti Skythům. Za válek řeckoperských byl až do roku 478 Bosporos v rukou Peršanů, načež zmocnili se ho nejprve Sparťané, později Athéňané, kteří zavedli vybírání výnosného cla z lodí Bosporem plujících. Za císařských dob římských nabyl Bosporos významu světového, když založen byl roku 330 po Kr. Cařihrad. Odtud byly břehy bosporské dějištěm jednak čilého života velkoměstského, jednak i událostí válečných, zejména za prvých dob islámu, kde Arabové a později i Rusové několikráte dobývali samého Cařihradu. Za byzantinských dob byl Bosporos poset takořka letohrádky a paláci pobřežními. Ve XIV. století opevnili vchod do Bosporu z Černého moře Janované hradem posud v ssutinách zachovaným, a r. 1452 vystavěl Muhammed II. obě pevnosti, Rúmili a Anadoli Hisár, načež r. 1453 padl Bosporos i s Cařihradem v ruce turecké. Za tureckých dob počal se Bosporos rychle oživovati četnými osadami, v nichž jednak vznešení Turci, jednak i diplomaté evropští hledali útočiště před rykem velkoměstským. Za našich dnů jest Bosporos oživen jediným pásmem krásných osad pobřežních, skrývajících se mezi háji cypříšovými a platanovými, a plavba po něm jest z nejkrásnějších poutí na povrchu zemském. Na jižní straně po obou stranách průlivu rozkládají se veliká předměstí cařihradská Galata, Topcháne, Fyndykly a Bešiktaš, na asij. pak břehu proti nim Kádíkjőj, Haiderpaša s nádražím anadolských drah a amfitheatrálně na dvou různých úbočích hory Bulgurlu, Skutari a Kuzgundžik. K Bešiktaši počítají se překrásné sultánské paláce, Dolma bágdže a Cirágán na břehu Bosporu a Jildiz Kjosk na výšině uprostřed divukrásného parku. Severněji leží proti sobě veliké a výstavné osady Ortakjőj s velikolepou džamií na břehu evropském a Bejlerbej s palácem sultánským na břehu asijském. Nepřetržitá řada úpravných letohrádků, po obou stranách Bosporos obkličující, postupuje k severu a nese všeliká jména. Na evropském břehu jsou osady Kuručesme, Arnautkjőj a Bebek, na asijském překrásně položené Kandíli. Na místě úzkém, kde Bosporos činí oblouk přírodou již chráněný, zdvihají se dvě malebné a tvrdé pevnosti, střehoucí přístupu k Cařihradu po straně černomořské, Rúmili Hisár na evropském a Anadoli Hisár na asijském břehu. Mezi Cařihradem a těmito pevnostmi jest řada osad a lidských příbytků nepřetržitá, odtud však severněji jsou již i osady i jednotlivé budovy řidší, jakkoli přírodní krásy rozprostírají se na obou březích měrou neztenčenou. Nad Rúmili Hisárem zdvihá se na nejvyšším srázu Robert College, slavná vysoká škola amerických missionářů, kdež nejvíce vzdělávají se Bulhaři. Na nejužším místě, zv. Stenia, jsou osady Emírghian a Stenia na evropském břehu, načež počíná se Bosporos šířiti k severu v zátoku, jejíž evropský břeh lemují četné osady, zejména Therapia, sídlo mnohých vyslanců, naproti pak Beikos s rozkošným palácem egyptského místokrále. Therapia položena jest na místě, kde opět průliv se zužuje, načež vzniká severněji druhá, překrásná zátoka, na jejímž evropském břehu položena jest rozkošná osada Bujukdere. Severněji zužuje se opět průliv, a tu trčí proti sobě dvě pevnůstky, Rúmili a Anadoli Kavak, nad nímž zdvihají se mohutné trosky »hradu Janovanů«, načež šíří se Bosporos zátokou třetí, s břehy již osad téměř prostými. Toliko malé tvrze, Bujuk Límáni a Karíbdže Kalesi na evropském a Tabíasi a Poiras Kalesi na asijském břehu potvrzují, že blížíme se ku konci průlivu, který opět dvě tvrze, Rúmili Fener a Anadoli Fener, ostříhají. Pro důležitost svou byl Bosporos ve starověku častěji popisován, zejména se stanoviska mořeplaveckého. Z popisů těch nejpřednější byl Aναπλoνς βoσβoρoν Dionysia Byzantského, nyní toliko ve zlomcích zachovaný, avšak spis sám, nyní ztracený, učinil v XVI. stol. Petrus Gyllius základem spisu svého De Bosporo Thracio libri tres (1. vyd. Řím, 1561).

Související hesla