Dominikáni

, členové katolického řeholního řádu založeného Domingem de Guzmánem (sv. Dominikem) jako odezva na lidské kacířství; v roce 1216 schválen papežem. Oficiální název Řád bratří kazatelů vystihuje jeho poslání. Dominikáni se mimo jiné věnují vyučování, bádání, ediční a publicistické činnosti, duchovní péči o studenty a inteligenci. K hlavním duchovním představitelům dominikánů patří Albert Veliký a Tomáš Akvinský, jehož nauka se 1342 stala doktrínou řádu a později celé církve. Od roku 1231 bývali dominikáni pověřováni inkvizicí. Základní jednotkou řádu je konvent vedený voleným převorem, nadřazenou územní jednotkou bývá provincie v čele s provinčním převorem (provinciálem). Do čela řádu volí generální kapitula magistra řádu. V českých zemích od 14. století.

Ottův slovník naučný: Dominikáni

Dominikáni jsou z řádů žebravých a mají za svého zakladatele sv. Dominika. Účelem jejich bylo horlivým kázáním slova božího pravověrné ve víře potvrzovati, bludaře ku pravé víře přiváděti a pohany k ní obraceti. Záhy užívali biskupové při svých inkvisičních soudech dominikánův, aby bludaře obraceli, a papežové doporučovali je za missionáře do krajin bludařských. Papež Řehoř IX. přenesl na ně v krajinách jihofrancouzských inkvisici, podobně učinil Innocentius IV., kterýž jim inkvisici zvláště (specialiter) odevzdal roku 1248. Od těchto dob objevuje se vždy více a více na místě biskupské inkvisice dominikánská, která znenáhla po Evropě se rozšířila. Upravitelem ústavy řádu jest třetí generál řádu Raimund z Pennaforte. V čele řádu stojí generál, v čele provincie provinciál, v čele kláštera převor. V největším rozkvětu měl řád 45 provincií a 12 kongregací, zvláště to opravených bratí, z nichž každá měla svého generálního vikáře, a kolem 150.000 členů; ženských klášterů (dominikánky) bylo kolem 300. Řád dominikánů má též tertiáře. Sv. Dominik chtěje statků církevních zpět na bludařích dobyti, založil v jižní Francii mezi šlechtou »řád boje Kristovæ (ordo militiae Christi) a zavázal jej k častější modlitbě. Po jeho smrti zvolili si název »kající bratří sv. Dominikæ. Časem zmizel původní účel a jednota proměnila se v třetí řád, kterým dominikáni se světem ve spojení zůstali a vydatně na něj působili. V Čechách měli dominikáni záhy kláštery: v Praze u sv. Klementa na Poříčí (1226), pak blíže pražského mostu (1232) a jinde; dominikánky byly na Újezdě v Praze (1293) a v Hradci Králové (asi r. 1300). V Rakousko-Uhersku má dnes řád 37 mužských a 8 ženských klášterů. Řád dal církvi a světu mnoho učencův a hodnostářů, jako na př.: Tomáše Aquinského, Raymunda z Pennaforte, Alberta Velikého, Jana a S. Aegidio, Ludvíka Granadského, Jana Taulera, Melchiora Cana, Jindř. Lacordaira, Deniflea a jiné. Dr. Kr.

Související hesla