Filologie

, souhrnné označení pro jazykovědu a nauku o literatuře. Zabývá se jazykem, literaturou a kulturou daného národa zejména prostřednictvím literárních památek. Od 19. stol. dělena na klasickou filologii a na speciální obory (jako např. slavistika, germanistika).

Ottův slovník naučný: Filologie

Filologie (z řec.) jest věda, jejíž účelem jest poznání ducha některého národa hlavně na základě jazyka a plodů literárních, ale i uměleckých; v užším významu rozumívá se filologif i, třeba nesprávně, badání o jazyce některého národa a jeho vědecké spracování (jazykozpyt). Předmětem filologie může býti každá skupina jazykův a dále i každý jednotlivý jazyk sám. Běžné jest mluviti o filologii staré, jíž rozumí se obyčejně filologie klassická, třeba i větší čásť filologie orientální starověku náleží, a o filologii moderní, k níž náleží vedle filologie orientální, pokud se týká stavu moderního, hlavně filologie slovanská, románská, germanská a p. Jednotlivé skupiny mohou se ovšem rozpadati i dále v celky větší nebo menší, jako na př. filologie orientální na filologii semitskou, filologii orientální v užším slova smyslu, t. j. filologii jazyků muslimských (arabštiny, perštiny, turečtiny, jako celku), filologii východoasijskou (Čína, Japan, mandžu), filologii íránskou, filologii indickou atd. Dalším specialisováním obdržíme v jednotlivých oborech na př. filologii slovanské, filologii českou, polskou, ruskou atd. Pojem filologie jest velmi široký, maje obsahovati vlastně vše, co jakkoli spadá v obor jazyka a literatury toho kterého národa. To jest ovšem možno celkem jen při jazycích mrtvých; i jsou to většinou jen jazyky staré, hlavně jazyky klassické, v nichžto filologie tomto slova smyslu se pěstuje. Obor jazyků živých není tak uzavřen, i jest nucena filologie moderní obmezovati se hlavně na jazyk a literaturu, ponechávajíc stránky ostatní vědám samostatným. Praktickou znalost jazyků nepovažuje filologie za svůj úkol, sledujíc spíše vznik a historický vývoj. Zásady své převzala moderní filologie od filologie klassické, která až na nový věk, vyjmouc pěstování některých jazyků východních, byla vlastně jedinou filologií. Název filologie jest původu řeckého; filolog znamenal původně toho, kdo libuje si v hovoru vůbec, hlavně však v hovoru učeném, vědeckém. Filologem v tomto slova smyslu jmenuje se Sókratés u Platóna. V posledních dobách starověku řeckého rozšířil se pojem slova; znamenalo libování si v učeném studiu vůbec, hlavně pokud týkalo se to zabývání se minulostí řeckou, pokud zachována v památkách literárních. Jejich sbírání, uchovávání, výklad a opravování, pokud vzaly porušení, bez ohledu na to, jakému oboru náležely, tvořilo obsah této filologie Filologem v tomto smyslu byl u Řeků Eratosthenés, u Římanů na př. grammatik Ateius. Dk.

Související hesla