Fjord

, údolí ledovcového původu zatopené mořem po ústupu ledovce. Proniká hluboko do pevniny, typické jsou strmé okolní břehy. Fjordy se výrazně vyvinuly zejm. na pobřeží Norska, Kanady a Nového Zélandu.

Ottův slovník naučný: Fjord

Fjord (dán.) jest dlouhý, úzký a nejčastěji velmi hluboký záliv na březích pevnin i ostrovů. Skoro pravidlem vnikají tyto zálivy kolmo nebo velmi příkrým úhlem do země. Jejich břehy bývají strmé a velmi vysoké. Často splývají dva sousední fjordy vidlicovitě a oddělují tak od břehu ostrov podoby trojúhelníku, jehož menší základna hledí k moři. Ale směr fjordů není vždycky kolmý ku čáře pobřežní; často rozvětvují se dovnitř země v dosti ostrých úhlech a bývají též prostoupeny průplavy rovnoběžnými s pobřežím. Příklady takových fjordů nalézáme na západ. pobřeží Sev. i Jižní Ameriky a j. Fjordy spojující dva protilehlé břehy zovou se průlivy fjordovými; tyto podobají se úplně fjordům pravým, jsou však na obou koncích otevřeny. Takové průlivy nalézají se ve všech oblastech fjordových, nejvíce na Hebridech, ostrovech Orkneyských a Shetlandech, na zemi Frant. Josefa a j. Nejnápadnější jest hromadné vyskytování se fjordů. Nalézají se na některém pobřeží buď ve velkém počtu nebo scházejí úplně. Ponenáhlých přechodů mezi pobřežím fjordovým a mezi pobřežím méně rozčleněným není. Přítomnost fjordů souvisí, jak přirozeno z jejich původu, s hojnými ostrovy pobřežními. Rozšíření fjordů a zjevů s nimi souvisících jest větší, nežli jak nejčastěji se uvádí. Starý předsudek, dle kterého fjordy hledány pouze tam, kde dokázati se dala činnost starých ledovců, překážel poznání mnohé pravé oblasti fjordové. Polární končiny obou polokoulí jsou arci neobyčejně bohatý na fjordy a fjordové průlivy všelikých rozměrů. Týče se to hlavně Evropy, Ameriky s Gronskem, méně ostatních dílů světa. V Evropě nalézá se nejvíce fjordů na záp. a sev. pobřeží Skandinavie, na Špicberkách, na sev. a záp. pobřeží Skotska, na záp. Irska, na sev. a záp. Islandu. Fjordy Sogneský a Hardangerský v Norsku jsou největší z evropských, délka jejich přesahuje 100 km. V Gronsku rozčleněno jest fjordy celé západní i vých. pobřeží; na vých. pobřeží nalézají se největší fjordy světa, totiž Scoresbyův, přes 300 km dlouhý, a Frant. Josefa, o nemnoho menší. Rovněž bohat jest fjordy i arktický archipel americký a částečně i Labrador. Na západě vyznačuje se fjordy pobřeží N. Foundlandu, méně N. Skotska. Velmi hojné a rozsáhlé jsou na záp. Ameriky fjordy britského pobřeží s ostrovem Vancouverem a territoria Aljasky, jejichž podoba s pobřežím Norska jest nápadna. Ostatní západní břehy Ameriky prosty jsou všech fjordů, až teprve v Patagonii a Zemi Ohňové shledáváme se se zemí, jejíž břehy neobyčejně jsou roztrhány přečetnými fjordy a průlivy. Na obyčejných mapách méně patrny, a tudíž i méně známy, jsou fjordy Bretonska a sev-záp. Španělska. O ostrovech a zálivech pobřeží Dalmatského nelze říci s jistotou, jsou-li původu fjordového, ač i tu jsou zálivy fjordům podobné, kolmo ku břehu směřující. Četné fjordy jsou na pobřeží čínském, korejském, japanském a východosibiřském. Zvláště ostrov Tsusima, mezi Koreou a Japanem, vyznačuje se neobyčejně svým rozčleněním fjordovým. Australie též není prosta fjordů, ač jsou tyto počtem i rozměry nepatrné. Úzké a hluboké fjordy nalézají se i na jihu Tasmanie; mnohem známější jsou fjordy na N. Zealandu, na jz. pobřeží, při průlivu Cookově a na sev.-záp. cípu toho ostrova. Fjordy nalézají se také na ostrovech v Již. Indickém okeánu, jako na ostr. Kerguelenských v Již. Atlantském okeánu, na ostrovech Falklandských, J. Shetlandech, J. Orkneyech, J. Georgii a J. Sandwichských. – Ze stručného tohoto přehledu jest patrno, že nejrozsáhlejší oblasti fjordové nalézají se tam, kde dokázány jsou stopy bývalého zalednění, nebo kde dosud rozsáhlá pole ledovcová zemi pokrývají (Gronsko, z části Norsko a j.). Ale pobřeží fjordová mohou se i tam nalézati, kde nikdy ledovců nebylo. Tím jest dokázáno, že nemohou býti ledovce jedinými původci fjordů. Dále pohlednouce na mapu pozorujeme, že severní a jižní hranice oblastí fjordových stoupá a klesá jako isothermy a že také nejvíce jsou vyvinuty, kde jsou největší srážky atmosférické. Tyto okolnosti přispívají nám při výkladu o vzniku fjordů. Příčinami vzniku fjordu mohou býti: dislokace kůry zemské, erose a též tektonika vrstev. Je-li na př. pobřeží zbudováno z vrstev mocně zvlněných tak, že sedla a koryta směřují kolmo ku břehu mořskému, mohou býti koryta vyplněna vodou, tvoříce mezi dvěma sousedními sedly záliv – fjord Ale velká většina fjordů má původ svůj v dislokaci a erosi. Pohleďme na př. na mapu Skandinavie a zajisté poznáme, že všecka větší údolí, fjordy, zálivy (sundy) i jezera mají určitý směr, nejvíce zv., sj., jv. a sv. Jsou to směry starých puklin. Je-li fjord úzký, nebývá ničím jiným než takovou puklinou, jež rozšířena byla erosí. Fjord široký, povstavší propadnutím se pruhu země mezi dvěma neb i více puklinami, jeví se nám tedy jako příkopová propadlina. Je-li propadlina stupňovitá, zbývají často části vrstev v po době ostrovů nad povrchem mořským. Krásným příkladem fjordu takto povstalého, s četnými zbylými ostrovy, jest fjord Kristianský, Langesundský a j. S náhledem tímto shoduje se též nejčastěji veliká hloubka fjordů (v Norsku až 340, v Gronsku až 500 m); i to, že bývá fjord uprostřed hlubší než při ústí svém, lze vysvětliti nejlépe propadnutím se dna fjordového. Lysefjord v již. Norsku má na konci svém hloubku 17 m, tato roste nenáhle a dosahuje uprostřed 229 m; odtud zvyšuje se opět dno tak, že blízko ústí fjordového není hloubka větší než asi 10 m. Mělkost fjordu při ústí býva způsobena příčným podmořským valem, jehož přítomnost, skládá-li se z materiálu volného, ze štěrku, balvanů, lze vysvětliti příbojem vln, jež, seslabujíce se nárazem na břehy ústí fjordového, ukládají štěrk na dno. Je-li příčný val složen z pevných vrstev, jest vysvětlení toho hledati pouze v klesnutí dna fjordového; konečně bývá tento příčný val ponořenou morénou, což nasvědčuje, že vnitřní čásť fjordu po delší dobu vyplněna byla ledovcem (Sogne-, Kristiania-, Drammenfjord a j.). Ale takové morény nalézají se někdy i na jiných místech fjordu, nejsouce vázány pouze na ústí jeho. Podoba břehů fjordových způsobena jest rušivou činností vody a změn teploty a po případě i ledovců. – Dlouho býval a dosud některými geology hájen jest náhled, že fjordy povstaly rušivou činností ledovců. Náhled ten valně podpírá okolnost, že na březích mnohých fjordů a v jejich okolí mnoho jest stop po bývalých ledovcích. Skály pobřežní i úbočí údolí, tvořících pokračování fjordů na pevné zemi, bývají hladce obroušeny a ryhovány; mohutné celní morény uzavírají často údolí takové anebo se nalézají pod hladinou fjordů. A přece ohromné ledovce, jež zanechaly nám tyto stopy činnosti své, nebyly s to, aby vyhloubily fjordy, jejichž dno dosahuje často tak veliké hloubky. Jest dokázáno, že činnost ledovce na lože, v němž se pošinuje, jest poměrně malá, obmezena jsouc skoro jen na ohlazování pevné skály zpodní morénou a ryhování obrusů takto vzniklých. Činnost ledovců, vzhledem ku fjordům, byla nejspíše pouze konservační. Ledovec nalezl v hotovém údolí fjordovém vhodné místo pro sestupování a vnikl takto ve mnohých případech zajisté až do moře, jako se dosud děje v Gronsku. Údolí, vyplněno jsouc ledovcem, bylo chráněno takto před zasypáním. – Důležitost fjordů pro mnohé země jest veliká. V Norsku na př. vniknouti lze po parníku pověstnými fjordy Hardangerským, Sogneským a j. na 100 – 120 km do vnitra země. Hloubka a klid vody činí tu fjordy znamenitými cestami vodními; na jejich březích soustředěno jest skoro všechno polní hospodářství a všechen průmysl. Literatura o fjordech jest velmi rozsáhlá. Pě.

Související hesla