Friedrich V. Falcký

, falcký kurfiřt od roku 1610, český král (zv. Zimní král) od 1619; zeť anglického krále Jakuba I. (od 1613 manžel jeho dcery Alžběty), příbuzný dánského krále a nizozemského místodržícího Mořice Oranžského. Vůdce Protestantské unie. Po sesazení Ferdinanda II. z trůnu zvolen 26. 8. 1619 českými stavy za českého krále (korunován 4. 11. 1619). S jeho osobou byla spojována naděje vůdců českého stavovského povstání na vydatnou zahraniční pomoc. Neprojevoval však příliš smysl pro politické záležitosti, preferoval proti jiným nekatolickým vyznáním kalvinismus. Nedovedl získat spojence, po bitvě na Bílé hoře uprchl do Vratislavi, poté do Haagu. Ztratil Čechy i Falc, v lednu 1621 nad ním byla ve Vídni vyhlášena císařská klatba, v roce 1623 Falc a kurfiřtská hodnost uděleny bavorskému vévodovi Maxmiliánovi. Zemřel v Mohuči.