Husitství

, nábožensky, národnostně i sociálně motivované hnutí usilující nalézt východisko z hluboké společenské krize, která zasáhla české země na přelomu 14. – 15. stol.; vývojový předstupeň velkých evropských reformací. Datováno zpravidla jmenováním J. Husa kazatelem v Betlémské kapli v roce 1402 a uzavřením kutnohorského náboženského míru 1485. Rozčleněno do tří fází: a) v prvním období 1402 – 19 se soustředilo na kritiku církve, jak ji formulovali reformně orientovaní mistři pražské univerzity v čele s J. Husem. Kritiku podpořil i královský dvůr Václava IV. a značná část pražské veřejnosti, zvláště české národnosti. Masový charakter získalo husitství po odpustkových bouřích v roce 1412 a zejména po upálení J. Husa 1415. Svaz husitské šlechty tehdy začal sekularizovat pozemkový majetek církve jako naplnění jednoho z klíčových reformních požadavků. Znakem příslušnosti k husitství se stalo přijímání pod obojí způsobou (laický kalich), zavedené Jakoubkem ze Stříbra; b) v druhém období 1419 – 36 přerostlo husitství v husitskou revoluci; v jejím závěru byly poraženy radikální směry husitství (táboři, sirotci) v bitvě u Lipan 30. 5. 1434. Iniciativu převzal husitský střed, reprezentovaný zvláště pražany. V roce 1436 byly prosazeny hlavní výsledky revoluce sjednáním tzv. kompaktát a ve volební kapitulaci Zikmunda Lucemburského; c) třetí, závěrečná fáze 1436 – 85 byla charakterizována zápasem o kompaktáta; katolíci usilovali o jejich zrušení, husité chtěli jejich obsah i platnost rozšířit. K stabilizaci poměrů došlo za vlády „husitského krále“ Jiřího z Poděbrad, který na respektování kompaktát a výsledků revoluce založil svou politickou linii. Nové spory kališnické a katolické církve vedly v roce 1467 k novým domácím bojům a 1468 – 71 k zahraniční intervenci, vedené uherským králem Matyášem Korvínem. Po pokusu katolické strany o mocenský zvrat a po následné husitské odvetě v pražském povstání v roce 1483 uznali husité i katolíci, že poměry nelze zvrátit; 1485 uzavřeli v Kutné Hoře mír, jímž byla kompaktáta uznána za základní zemský zákon. – Husitství jako první hnutí v evropské historii narušilo pozice římské církve (sekularizace pozemkového majetku duchovenstva téměř v celých Čechách a částečně na Moravě, vyřazení církve z politického života, vznik kališnické církve), posílilo politickou sílu měst, dokončilo jejich počešťování a přineslo jim, podobně jako vyšší a nižší šlechtě, majetkové zisky. Hospodářské důsledky válek, kulturní orientace husitů a existence kališnické církve však, v porovnání s předrevolučním stavem, vedly k oslabení kontaktů českých zemí s Evropou.

Související hesla