Instituce

, sociální útvary s širokým spektrem interpretace: a) obecně sociální útvary, které vykonávají pro společnost významné úkoly a funkce (stát, rodina, soudy, školy, armáda i církev); b) byrokratické, hierarchické sociální útvary, které nahrazují samosprávné aktivity (náboženství je založeno na víře, církev je již instituce); c) podle A. Gehlena náhradní sociální kulturní výtvory, které kompenzují nedostatek instinktů u člověka ve srovnání se živočichy; d) podle G. H. Meada souhrn organizovaných postojů důležitých pro uplatnění sociálních rolí.

Ottův slovník naučný: Instituce

Instituce (lat. institutiones), ustanovení, zřízení. Instituce kanonická sluje v širším smyslu celý úkon právní, jímž uprázdněnému beneficiu nový beneficiát se ustanovuje (též provisio canonica), v užším smyslu vlastní udělení beneficia (collatio tituli, institutio collativa a collatio necessaria). Instituce kanonická, jíž nabývá beneficiát ve příčině beneficia ius in re, může býti provedena jen osobou církevní. A sice ve příčině beneficií větších (biskupství) přísluší až na některé výjimky instituce kan. od století XII. výhradně Stolici apoštolské, jež osobu volenou resp. postulovanou nebo nominací označenou potvrzuje, což po provedení processu informačního či inkvisičního a processu definitivního děje se praekonisací resp. translací; ve příčině beneficií menších přísluší pak instituce kan. diécésnímu biskupovi a v případě, že by někdo jiný než biskup měl právo uděliti diécésní beneficium, přísluší biskupu diécésnímu vždy aspoň institutio auctorizabilis, t. j: oprávnění či zmocnění beneficiáta k vedení správy duchovní. Tpch.

Související hesla