Al-Kindí Jakúb Ibn Ishák

, arabský filozof působící v Basře a Bagdádu. Stoupenec novoplatónismu. Z jeho rozsáhlého díla encyklopedického charakteru (270 titulů) se zachoval jen zlomek.

Ottův slovník naučný: Al-Kindí Jakúb Ibn Ishák

al-Kindí (Alkindi, Alchindi, Alchindus, Alkindius, Chindaeus) Abú Júsuf Jakúb ben Ishák, z arab. kmene Kinda, vynikající učenec arabský, po výtce filosofem zvaný, po soudu arabském foenix své doby, po soudu Cardanově (De subtilitate) jedna z 12 nejgeniálnějších hlav světa (†ok. 873 po Kr.). Pocházel z Basry, kde otec jeho, sám vynikající učenec, byl místodržitelem chalífovým. Z rodiště svého uchýlil se do Bagdádu, kde požíval největší přízně v kruzích učencův i u dvora samého za chalífů Mamúna a Mutasima. Zde byl al-K. i prvým z arabských učenců, jenž vedle učenců křesťanských překládal do arabštiny díla řecká, hlavně Aristotela. Vedle této činnosti překladatelské proslul i K. sám jako mathematik, astrolog, filosof a lékař. Seznam jeho prací, přes 200 čísel, podává Casiri v »Bibliotheca arabico-hispana Escurial.«. Zachovala se z nich jediná rozprava lékařská O skládání léků dle poměrů geometrických, v níž jako i jinde přiznával se k zásadám Galenovým, některé rozpravy astrologické: De planisphaeriis et armillis, De parallactibus, De maris aestu atd. Ve filosofii byl al-K. jako novoplatonik nenáviděn orthodoxními muslimy, čímž vysvětluje se, že rozpravy jeho o logice, metafysice, éthice, obecné filosofii a j., dále jeho výklady k logickým spisům Aristotelovým se nezachovaly. Pokud zpraveni jsme o nauce K-ově, pokládal mathematiku, v níž pojednával i o jednotě boží, za základ všeho badání, právě tak jako kladl i na vědy přírodní jakožto podstatnou čásť filosofie váhu největší. Naproti tomu byl protivníkem alchemistů. V astrologii uznával všeobecné harmonické spojení příčinné mezi jednotlivými částmi všehomíra, dle něhož každá věc, dokonale jsouc myšlena a představována, dává v sobě jako v zrcadle poznati obraz celku, celý vesmír. V theologii byl racionalistou. – Srv. J. G. Lakenmacher, Dissertatio de Alkendi Arabum philos. celeberrimo (Helmst., 1719); Flügel, Al-Kindi v »Abhandl. für die Kunde des Morgenlandes« I. 2 (Lip., 1859); Schmölders, Essai sur les écoles philosoph. chez les Arabes (Paříž, 1842); Frank, Dictionnaire des sciences philosoph. s. v.; Loth, Morgenländ. Forschungen (Lip., 1875). Dk.