Lupáč Martin

, český náboženský spisovatel; radikální teolog a kazatel husitské reformace. V roce 1435 provedl úpravu českého znění Nového zákona.

Ottův slovník naučný: Lupáč Martin

Lupáč Martin, husitský theolog a biskup (*na konci XIV. stol. – †20. dub. 1468 v Praze). Jako student účastnil se r. 1412 potupného průvodu, při němž spáleny byly bully papežské. Brzy připojil se ke straně mírnějších Táborů, od r. 1427 stojí vedle Jana z Rokycan , zvláště v jednání o kompaktáta. V dubnu 1432 byl na sjezdu chebském, 6. pros. 1432 odebral se jako člen poselstva do Basileje. Zde bydlil se třemi posly pražskými. Když se poselstvo vrátilo do Prahy, vypraven Lupáč znovu s Prokopem z Plzně a Matiášem Loudou z Chlumčan s menším poselstvím do Basileje, kdež mluvil v srpnu poslední z tří poslů. Dne 27. září 1433 byl již v Chebu, odkud odejel do Prahy. Hlavní jeho jednání v Basileji bylo v lednu 1434, kdy jménem celé země sám odebral se ke koncilu. Svou řečí 16. ún. pobouřil koncil žádostí, aby přiměl všechny obyvatele království Českého a markrabství Moravského přijímati pod obojí způsobou. Hned po své řeči vrátil se do Prahy. Zde na sněmu o sv. Janě zvolen byl s Rokycanou jako zástupce kněží v poselství zemské, vypravené do Řezna k jednání s cís. Sigmundem. Podobně v čci 1435 účastnil se jednáni se Sigmundem v Brně. Téhož roku 21. října zvolen byl za biskupa spolu s Václavem z Mýta. Jako biskup a suffragán Rokycanův účastnil se slavného prohlášení kompaktát v Jihlavě. Při slavnosti 5. čce 1436 seděl vedle Rokycany a Václava z Mýta na tribuně na náměstí jihlavském. Po slavnosti však způsobil nevoli legátů koncilu, když nesl veřejně přes město svátost oltářní pod obojí způsobou k nemocnému. Potom vrátil se s Rokycanou do Prahy. Již delší dobu (neznámo od kdy) byl farářem v Chrudimi, kamž se i nyní uchýlil. V listop. 1436 byl ještě ubrmanem mezi cís. Sigmundem a Tábory, brzo však obrátil se císař proti Rokycanovi i Lupáčovi. Rokycana musil opustiti Prahu, Lupáč odešel z Chrudimě. Odtud mizí stopa o něm po celých 10 let. Při důležitém náboženském jednání v Kutné Hoře a v Praze r. 1443 a 1444 se nejmenuje. Teprve r. 1452 jako farář v Klatovech vystoupil proti legátovi papežskému Mikulášovi Kusovi zvláštním traktátem. Téhož roku zvolen za prostředí mezi kněžími táborskými a Rokycanou o sjednání se ve víře a obřadech církevních. V té době přiklonil se Lupáč k Jednotě Bratrské nově vznikající a jí přidržel se až do smrti, ač zůstal vždy knězem kališným. V postavení tom mohl se pronásledovaných Bratří spíše ujmouti, což činil všemožně. Když r. 1462 Pius II. zrušil platnost kompaktát, vydal Lupáč ostrý spis Contra papam, kde dokazuje, že papež tím škodil jen sobě a církvi, ne husitům, neboť tito drží se zákona božího i bez kompaktát, katolíci však měli jimi být přivedeni k pravé víře. Podobně r. 1465 hájil spisem Contra sex adversarios přijímání pod obojí způsobou proti útokům Hilaria z Litoměřic. V nejspornější otázce o přítomnosti těla Kristova v eucharistii snažil se odvrátiti lid i od pověrečného uctívání svátosti i od rozumářského hloubání a rouhání se jí. Jest nejtolerantnější muž v XV. stol. u nás, pro náš názor ze všech husitských theologů nejmodernější, bohužel však ze všech nejméně známý. Mimo jeho Kázání zachovala se sbírka výpisů z jeho spisů v knihovně budyšínské. ZNjý.