Newton, sir Isaac

, anglický fyzik, matematik a astronom; člen, v letech 1703 – 27 předseda Královské společnosti v Londýně. V roce 1705 byl povýšen do šlechtického stavu. Je zakladatelem klasické mechaniky. Objevil gravitační zákon, podílel se (souběžně s G. W. Leibnizem) na vytvoření infinitezimálního počtu. Prováděl optické výzkumy, objasnil rozklad světla, zkonstruoval zrcadlový dalekohled. Zabýval se též alchymií. V díle Philosophiae naturalis principia mathematica (Matematické základy přírodovědy) formuloval tři základní zákony dynamiky (tyto zákony dnes nazývány Newtonovy zákony).

Ottův slovník naučný: Newton, sir Isaac

Newton Isaak, zakladatel novější mathematické fysiky a fys. astronomie (* 5. led. 1643 dle kalendáře Gregoriánského ve statku Woolsthorpe u vesnice Colsterworth v hrabství lincolnském – † 20. bř. 1727). Jako dítě byl velmi slaboučký – narodil se předčasně, – ošetřován však pečlivě ovdovělou matkou svou a ujcem Jakubem Ayscoughem Newton zesílil a vyrostl, bydle na samotě Woolsthorpské do věku dvanácti let. Matka jeho znovu se provdala a tak připadla starost o hocha babičce, která ho posílala do vesnické školy v Skillingtonu a Stoku, později pak do měst. školy v Granthamu. Matka Newtova ovdověla r. 1656 opětně, vrátivši se pak na statek woolsthorpský chtěla ze syna míti rolníka. Mladý Newton nejevil však nejmenší chuti zabývati se hospodářstvím, věnuje se všecken čtení knih a pozorování úkazů přírodních. Na radu ujce Ayscougha poslán byl Newton r. 1661 na studie do Cambridge, kde přijat byl v staroslavné »Trinity College«. Ačkoliv Newton k studiím universitním připraven byl velmi nedokonale, mohutný duch jeho vyhledal si vlastní cestu, k úžasu učitelův a profes. cambridgeských. R. 1665 Newton stal se bakalářem umění (Bachelor of Arts), tři léta později magistrem (Master of Arts). Cambridgeský professor Barrow svěřil mladému Newtovi vydání svých geometrických a optických přednášek, což se stalo příčinou mnohých Newtových výzkumů v oboru optiky. Barrow zřekl se místa svého r. 1669 ve prospěch vynikajícího Newtona, který se zanášel pracemi optickými až do r. 1676, kdy ho zabavily studie mechanické. R. 1696 přičiněním přítele svého, šlechtice Ch. Mantaguea, jmenován Newton dozorcem v královské mincovně. Po třech letech Newton postoupil na místo mincmistra, které spojeno bylo s příjmem 1500 lib. sterl.; tím zlepšily se hmotné poměry Newtovy tak, že se vzdal professury v Cambridgei a přesídlil se k trvalému pobytu do Londýna, kde se dům jeho, vedený půvabnou a duchaplnou neteří jeho, stal brzy střediskem vynikající společnosti londýnské. R. 1672 Newton stal se členem Královské společnosti londýnské, roku 1703 zvolen po prvé za předsedu této společnosti, jíž potom předsedal ještě po celé čtvrtstoletí. R. 1705 povýšen byl Newton královnou Annou do stavu rytířského; odtud se psal: »Sir«. Královské společnosti předsedal naposledy 2. břez. 1727, ačkoliv již vážné churav. Nemoc se cestou z Kensingtonu do Londýna zhoršila a Newton podlehl jí záhy potom. Kosti jeho kryje náhrobek v opatství westminsterském. V Cambridgei, kde uschovány jsou některé památky po Newtovi, postavena jest mramorová socha jeho. Newton vynikl ve trojím směru: jako filosof, mathematik a fysik. Hloubáním a přemýšlením o pohybu těles nebeských veden byl k nálezu zákona všeobecné gravitace a k stanovení důležitých principů mechan., v mathematice zcela samostatně vypracoval nauku o počítání s čísly nekonečně malýmí, totiž nauku fluxí, jejíž základy uveřejnil teprve po 20 letech po jejím vynalezení, tak že ostrý vznikl spor o předáctví vynálezu poctu infinitesimálního, objeveného samostatně Leibnizem r. 1677; ve fysice zasahoval pak důvtipem svým do každého oboru, mimo nauky mechanické hlavně do oboru optiky, v níž učinil mnoho netušených objevův. Newton dokázal rozkladem bílého světla v barevné spektrum jeho složenost, vysvětlil barvu předmětův a zhotovil vlastnoručně první dalekohled zrcadlový. Podstatnou částí dalekohledu Newtova bylo duté zrcadlo sférické, které odráželo sebrané paprsky na malé zrcátko rovinné, skloněné pod úhlem 45° k ose dalekohledu. Paprsky tímto zrcátkem kolmo ke stěně dalekohledu odražené pozorovány byly pak okulárem po straně do trubice dalekohledu zasazeným. Dalekohled tento, který zvětšoval asi čtyřicetkráte, Newton daroval r. 1671 královské společnosti londýnské. Newton zabýval se též alchymií a studiemi metafysickými a náboženskými, z čehož soudili někteří, že byl duševně nemocen. Skutečně intensivní práce a stálé spory s vrstevníky o prioritu toho neb onoho objevu vědeckého rozrušily ho tak, že churavěl téměř celý rok (1690). Nesmrtelným dílem Newtovým jsou jeho: Philosophiae naturalis principia mathematica (Mathem. základy přírodozpytu). Rukopis prvého dílu předložen byl Královské společnosti již r. 1686, ale s vydáním otáleno. Proto Halley, dílem Newtovým nadšený, vydal spis Newtonův sám vlastním nákladem (v Londýně, 1687). K druhému vydání došlo r. 1713, třetí vydání vyšlo právě rok před smrtí Newtovou r. 1726. (Novější vydání uspořádali Wright v Londýně r. 1854, Thomson a Blackburn r. 1871, Frost r. 1878 sl.) Úvod Principií obsahuje definice a samozřejmé zákony pohybu. Newton definuje hmotu, velikost pohybu, setrvačnost a sílu, za axiomata pokládá setrvačnost hmot v klidu a pohybu, úměrnost změny pohybu s velikostí vnější síly hybné a princip rovné akce a reakce. Celé dílo rozděleno jest pak na 3 knihy; prvé dvě jednají o theoretické mechanice, ve třetí upotřebuje se výsledků dřívějších k řešení problémů soustavy světové. Optické výzkumy Newtovy popsány jsou ve spise jeho Optics, or a treatise of the reflexions, inflexions and colour of light (Londýn, 1704), který přeložen drem S. Clarkem do lat. Newton založil emanační theorii světla, dle které jest světlo velmi jemnou látkou, která ze svítících předmětů vyzařuje v přímočarých paprscích. Na světelné fluidum mohou působiti částice aetheru v ústředí obsaženého tak, že některá tělíska světelná se odrážejí, jiná propouštějí. Newton zabýval se též chronologií a dal malý náčrtek svoji soustavy chronologické princezně Waleské, která zapůjčila spisek ten abbému Contimu. Odtud dostalo se pojednání do rukou slavného francouzského chronologa Fréreta, jenž je dal vedle práce své do tisku. Spor, který následkem toho vznikl, přiměl Newtona k napsání většího spisu, který vyšel však teprve roku 1728, tedy po jeho smrti, pod názvem Chronology of Ancient Kingdoms amended atd. – Vliv Newtonův nejen na vrstevníky, ale i na věky pozdější byl dalekosáhlý. Jak veliké váhy byla autorita jména Newtova, nejlépe vysvítá z dlouhého boje undulační theorie světla s emanační theorií Newtovou. Základní pojmy, principy a zákony mechanické Newton tak vytříbil a tak přesně formuloval, že mnohých používáno v doslovném znění do dnešního dne. Newtova »Principiæ základem byla k budováni mechanikv nebeské jakož i k překvapujícímu rozkvětu vyšší mathematiky. – Podrobný životopis Newtonův napsal Brewster, Memoirs of the life, writings and discoveries of Sir Isaac Newton (1854). – V naší literatuře viz: Dr. Aug. Seydler, Izák Newton a jeho Principia (Praha, 1887); Dr. F. J. Studnička, Bohatýrové ducha (t., 1898), a vylíčení prioritního sporu mezi Leibnizem a Newtonem v článku téhož spisovatele v »Čas. českých mathematiků« r. 1879. nvk.

Související hesla