Rembrandt

, holandský malíř a grafik; nejvýznamnější představitel vrcholného holandského malířského realismu doby baroka. Ovlivněn Caravaggiem, vytvořil osobitý styl s temnosvitem jako důležitým vyjadřovacím prostředkem. Od 1632 činný v Amsterdamu jako uznávaný malíř a vyhledávaný portrétista. Autor dramatických biblických výjevů (Simeon v chrámu) a realistických obrazů kompozičně sjednocených světlem (Anatomie dr. N. Tulpa). Po roce 1634 ovlivněn italskou malbou; rozvinul techniku sjednocení obrazu světlem. Kompoziční schémata italské barokní církevní malby přenesl do světského obrazu, postupně omezil kolorit, uvolnil rukopis a dosáhl hlubokého zvnitřnění (Vlastní podobizna se Saskií na klíně). Vrcholným (a zároveň ukončujícím) dílem jeho čistě barokního období tvorby je skupinový portrét Noční hlídka, zbavený statičnosti a pojatý jako výsek děje. Od 40. let (po smrti své ženy) vyhledával stále častěji náboženská témata; Krista i světce představoval jako skutečné lidi s lidskými myšlenkami a hlubokým duševním životem (Svatá rodina, Kristus v Emauzích). V pozdním díle (od 50. let), v současnosti ceněném nejvýše, je kolorit omezen na několik základních barev, které vytvářejí širokou škálu odstínů; malířský rukopis se uvolnil (barevnou pastu nanášel někdy i přímo špachtlí) a stal se spontánním výrazem malířova ducha (řada autoportrétů, Bathseba, Porážka, Židovská nevěsta, Rodinná podobizna, Návrat ztraceného syna). Vynikající kreslíř; vytvořil řadu grafických listů, většinou leptů a suchých jehel (Golgota aj.).

Ottův slovník naučný: Rembrandt

Rembrandt Harmensz (t. j. Hermanův syn) van Ryn [rajn], nejslavnější holl. malíř XVII. stol. (*15. čce 1606 v Lejdě, kdež jeho otec mlynařil – †8. říj. 1669). R. 1621 mladý Rembrandt stal se učedníkem u lejdského malíře J. van Swanenburgha a byl jím po 3 léta. Pak byl poslán do Amsterdamu a jeho mistrem stal se Pieter Lastman. Avšak po šesti měsících Rembrandt vrátil se do Lejdy a zůstal zde jako samostatný umělec až do r. 1631, kdy se přesídlil do Amsterdamu. Ale již v Lejdě maloval první své datované obrazy (od r. 1627) a počátkem třicátých let byl již známým a váženým mistrem. R. 1634 oženil se s dcerou leuwardenského radního, a Saskia z Uylenburghu, roztomilá, veselá, jak ji na nejlepších svých obrazech častokráte vypodobil, byla mu věrnou družkou, radostnou průvodkyní životem, zasvěceným umění tak nesmírně bohatému. Rembrandt sám byl povahy spíše hloubavé, byl nábožný a jako protestant pravověřící muž, ale z jeho prací od r. 1634 až do roku smrti jeho manželky 1642, vyjímaje větší komposice biblické, vysvítá radost života, která dochází nejjasnějšího výrazu ve dvojité podobizně nyní v drážďanské galerii chované, na které Rembrandt maloval sebe za stolem sedícího, s pohárem vina v pozdvižené pravici, levicí objímaje boky smavé své choti, na jeho koleně usednuvší. Jiné podobizny Saskie jsou z r. 1632 (ve Štokholmě), 1634 (v Petrohradě), z téhož roku v majetku vév. z Buccleuch v Londýně a další v Kasselu. Ze čtyř dítek z tohoto manželství zůstal na živu syn Titus, dědic veškerého jmění Saskie z Uylenburghu, a vyplacení tohoto dědictví bylo příčinou rozvratu skvělé domácnosti Rembrandtovy. Rembrandt žil až do smrti své první manželky v poměrech velmi příznivých, vydělával svým uměním značné částky a užíval také jmění své ženy po způsobě umělců velmi bezstarostně. Jeho atelier naplněn byl všelikými předměty uměleckými a ze soudního inventáře r. 1656 pořízeného dovídáme se, že Rembrandt byl vášnivý sběratel obrazů, soch, skvostných zbraní, nádherných kostýmů, koberců, cizozemských výrobkův atd. Kupoval obrazy svých sourodáků, vlašská díla, sbíral rytiny svého slavného krajana Lukáše Lejdského, Marcantonia, Mantegny a j. a reprodukce prací velikých mistrův italské renaissance (Michela Angela, Tiziana). V jeho bytě našly se vycpané rajky, sbírky parohův, indické zbraně, nádherný nábytek z cedru atd. Zadlužil se tou měrou, že byl uznán vinným z úpadku a r. 1658 prodán jeho majetek ve veřejné dražbě. Bez obětavé pomoci milenky své, dřívější služky, Rembrandt byl by upadl v úplnou chudobu. Hendrijke Jaghersová však, s níž ani nebyl oddán, neopustila ho, ale zařídila si obchod s uměleckými předměty (obrazy, rytinami a »kuriositamį) a ponechala stárnoucího umělce u sebe. Rembrandt žil pak v Amsterdamě jako zchudlý malíř, neustávaje tvořiti až do posledních chvil svého života. R. 1852 Amsterdamští postavili na jeho pamět bronzovou sochu. – Rembrandt uznáván jest za největšího malíře hollandské školy. Byl nadmíru plodný umělec, zanechav asi 500 obrazův a skorem 300 leptaných kreseb. A věru není druhého umělce, jehož sláva by byla rostla s přibývajícími lety, s každým novým dílem ještě za živa, po smrti pak bez ochabnuti až na naše dni se stupňujíc. Rembrandtovo umění má rysy takřka moderní. Neobmezoval se u výběru látky, maloval historické a biblické komposice. podobizny, krajiny, kreslil allegorie, »illustrace« k sv. Písmu, obrázky svatých, zvířata, lidové typy. Již touto universálností nabývá jeho zanechané dílo jakéhosi rázu moderního, a ještě více přibližuje nám je Rembrandtův realismus. Ačkoliv Rembrandt znal umění vlašské, ač znal také antiku, není v jeho umění ani stopy po nějakém klassicismu. Rembrandt díval se na přírodu zcela nepředpojatě, lze říci naivně, a nikdy neuchyloval se od »pravdy«, t. j. od prostoty viděného. Avšak jeho geniálnost, nesmírné malířské nadání a nevyrovnatelný smysl pro barvu prozářily Rembrandtův realismus nádherou skorem pohádkovitou, tak že nejošklivější tulák, krysař, žebrák jeho rukou malovaný nebo kreslený proměňuje se v obraz plný půvabu, ba poesie. Rembrandt nahrazuje krásu tvarů oduševnělým výrazem, dramatickým podáním a kouzlem barvy a světla. Rembrandt je především malíř, a právě jeho kresby to potvrzují a z jeho leptů lze se o tom nejlépe přesvědčiti. Barvu ovládá nejen technicky dokonale, ale též po stránce optické s virtuosní vypočítavostí, a má všude svou barevnou tóninu, na pohled chudou, ale v pravdě velmi nuancovanou. Rembrandt miluje polostíny a polosvětla, z nichž probleskuje tu i tam intensivní tón, místo prudce ozářené. Když kreslí nebo leptá, vede si stejně jako s paletou, zaměňuje toliko transparenci a svítivost olejové barvy hrou svých stínův a obdivuhodným vedením světla, či lépe osvětleni. Při tom počíná si vždy stejně prostě jako rozvážně. Skrovnými prostředky dosahuje přejemných, zdánlivě až raffinovaných effektů. V malbách s počátku provádí jemně, volí menší rozměry, později pak nanáší sytě a pracuje širokým štětcem, bravurně, směle. Podobně má se to s jeho lepty, které jsou vždy bravurně kresleny jehlou, ale v první době šraffovány drobnějšími rysy, později pak často zpola neprovedeny, ale s jakýmsi rozmachem vedeny k účinné pointě. Otisky Rembrandtem samým zhotovené vyznamenávají se ještě malebností dosaženou různě odstínovaným nánosem tiskařské černí. Rembrandt zacházel s ryjeckou jehlou velmi volně, lze říci zcela neodbornicky, ale také nenapodobitelně. Rád pracoval »studenou jehloų, doplňoval totiž svoji kresbu po vyleptání desky z volné ruky jemnou jehlicí. – Rembrandtovy obrazy jsou rozptýleny po celém světě. Největší a nejcennější sbírku chová Petrohrad (v Ermitáži, 40 obrazů), pak následují Amsterdam, Paříž, Kassel, asi 12 obrazů v Berlíně, Drážďany, Londýn, Mnichov, Haag, Vídeň a Madrid. Ze soukromých sbírek buďtež uvedeny: Six v Amsterdamě, Carstangen v Berlíně, Rud. Kann v Paříži; sbírka královská, vév. z Westminsteru, lady Wallaceová, lord Ellesmere v Londýně; Hanemeyer v New Yorku. V Praze je veliká podobizna starého učence, skvostné dílo Rembrandtovo, v galerii hr. Nosticů na Malé straně. Slavný obraz Anatomie (nyní v Haagu) jest vlastně portraitní skupina professora Nik. Tulpa a sedmi představených amsterdamského pořádku chirurgického. Obraz dokončený r. 1632 zavěšen byl v anatomickém sále jmenovaného sdružení spolu s obrazem z r. 1656, nyní zpola ohněm zničeným (nyní v Rijksmuseu v Amsterdamě). R. 1828 zakoupil »Anatomiį král Vilém I. za 32.000 holl. zl. a dal ji přenésti do Haagu. Největší dílo Rembrandtovo (3,6 x, 4,4 m) de Nachtwacht čili Noční hlídka bývalo v amsterdamské radnici, od r. 1808 je v říšském museu. Pojmenování obrazu není správné, neboť Rembrandt maloval amsterdamskou setninu střelců občanských u vchodu budovy se shromažďující, a to za dne. Sluneční jas padá mezi stromy nebo vysokými domy na skupiny občanův, kteří se šikují k pochodu. Čarovné pološero pod klenbou domu rozprostřené bylo příčinou omylu, že tu jde o noční výjev (viz Dyserinck v »De Gids«, 1891, str. 235). Rovněž v Rijksmuseu nachází se neméně slavné dílo Rembrandt-ovo, skupina 5 starších pořádku soukenického z r. 1662, de Staalmeesters. Další obrazy jsou: Směnárník (nejprvnější známý obraz z r. 1627, v Berlíně), Únos Ganymedův (z r. 1635, v Drážďanech), Žižkova přísaha (podle jiných Spiknutí Batavů proti Římanům, z r. 1662, ve Štokholmě), největší malba Rembrandtova, která však zůstala nedohotovena; toliko ze čtyř náčrtů v mnichovské sbírce rytin lze posouditi, jak měla vypadati. Málo povšimnuté dílo toto zachovalo se v dálném severu pouze ve střední své části, ač bylo městem Amsterdamem objednáno pro novou radnici. Jak název »Žižkova přísahæ povstal, nelze toho času jasně vyložiti, neboť není ani spolehlivých reprodukcí velikého obrazu, jenž nás Čechy obzvláště zajímá. Z biblických komposicí vynikají: Svatá rodina (z r. 1631, ve staré pinakothéce mnichovské); Obětování Pána Ježíše v chráme jerusalemském, první známá obsažnější komposice Rembrandtova; Pozdvižení kříže a Snímání s kříže (z r. 1633, v Mnichově), tentýž předmět zvětšený v Petrohradě; rovněž tam Oběť Abráhámova; v Berlíně Samson ohrozující svého tchána (z r. 1635); Zajetí Samsonovo (z r. 1636, ve Vídni); Nanebevstoupení Páně (1636, Mnichov); Rodina Tobiášova (1637, Paříž, Louvre); Dělníci na vinici Páně (Petrohr., z r. 1638); Noli me tangere (Londýn, Buckingham palace, z r. 1638); Z mrtvých vstání (1639, Mnichov); Navštívení P. Marie (1640, Londýn, Grosvenor-House); Sv. rodina, řeč. Rodina tesařova (1640, Paříž, Louvre); Manoahova oběť (1641, Drážďany); Bathšébá v lázni (1643, galerie Steengrachtova v Haagu); Cizoložnice před Kristem (1644, Londýn, Nationalgallery); Svatá rodina (Petr., 1645), tamtéž Abráhám a andělé (1645); Petr zapírá Krista (1656); Návrat marnotratného syna z posledních prací Rembrandtových a j. Z krajin Rembrandtových dlužno uvésti: Mlýn (lord Landsdowne v Londýně); Bouře (Brunšvik); Skalnatá krajina se zříceninou (1650, v Kasselu).– Rembrandt byl znamenitý podobiznář. Sama sebe maloval asi 40kráte, ale mnohý takový autoportrait je vlastně pouhou studií, rozřešením nějakého světelného nebo barevného problému, a chybně by se soudilo na Rembrandtovu samolibost nebo ješitnost. Byl sobě prostě nejlevnějším a nejpohodlnějším modelem. Nejznamenitější autoportraity jsou v Haagu (z r. 1634, t. zv. Důstojník), v Berlíně, v Louvru (1637), v National-gallery londýnské (1640). Podobizny Rembrandtovy matky jsou v Augusteu oldenburském (1632) a ve Windsor-castlu. Známý je pak t. zv. Kalligraf Coppenol (1631, v Petrohradě), Rembrandtův Pozlacovač (maj. Schaus v New Yorku) a j. Sem náleží také zmíněný již obraz v galerii hrab. Nosticů. – Rembrandt zanechal mnoho kreseb a náčrtů, po výtce zcela zběžných, ale pro ráz Rembrandtův význačných. Albertina ve Vídni, Louvre, sbírky rytin v Mnichově, Drážďanech, Berlíně, British-Museum, Teyler – Museum v Haarlemu a j. chovají sbírky těchto kreseb, studií podle přírody a komposičních nápadů mnohdy úžasné fantasie a vždy effektního rozvržení.-Rembrandt proslavil se pak zvláště jako ryjec, totiž svými lepty. Kreslíval nejen nápady svoje, ale také podobizny svých přátel a známých jehlou na měděnou desku, ba také studie podle přírody (na př. Spícího psa) zachycoval tímto způsobem. Vyleptal pak svoje kresby a sám si je tiskl, stále zkoušeje a měně. Lepty Rembrandtovy staly se velmi vzácnými a hledanými. Slavný list, jeden z větších leptů, znám je pod názvem Stozlatový (Hundertguldenblatt); je to Kristus uzdravující nemocné, veliká komposice podle ev. Mat. 9, 13 – 15. Rembrandt prý za otisk této komposice dostal od obchodníka vlašské rytiny v ceně 100 zlatých. Ale již r. 1867 zaplaceno v dražbě za dobrý výtisk 30.000 franků. Další cenné listy leptané jsou: Snětí s kříže; Purkmistr Six; Lékař Tholinx (1883 za 37.750 fr.); Písař Coppenol; Krajina s třemi stromy atd. Bartsch uvádí 375 Rembrandtových leptů, novější historikové umění uznávají asi 260 za pravé (P. Rovinski, L'oeuvre gravé de Rembrandt, Petr., 1890, 3 sv.).– Rembrandt měl mnoho žákův a také napodobitelů. Nejvíce přibližuje se mu Ferd. Bol, slavnými malíři stali se Govaert Flinck, Filip de Koninck, Jan Victors, Karel Fabritius, Gerbrand van den Eeckhout, Sam. van Hoogstraten, Jak. Backer, Nik. Maes, Aert de Gelder, Christoffer Paudisz. Gerard Dou přidržel se malby malých, jemně provedených obrázků, jaké Rembrandt maloval v prvních letech své činnosti.-Srv. časopis »Oud Holland« (Amst., od r. 1883); Scheltema, Redevoering over het leven van Rembrandt (Amst., 1853, franc. Paříž, 1866); Vosmaer, Rembrandt, sa vie et ses oeuvres (Pař., 1877); W. Bode, Studien zur Gesch. d. holl. Malerei (Brunšvik, 1883); R. Graul, Rembrandt (Lip., 1892); E. Michel, Rembrandt (Paříž, 1893); W. von Seidlitz, Rembrandtovy lepty (Radierungen, Lip., 1894); M. Schmid, Rembrandt (KunstSalon, Berlín, 1894); Charles Blanc, Oeuvre complet de Rembrandt (Pař., 1880); Dutuit, Oeuvre complet de Rembrandt (t.,1881). Kniha» Rembrandt als Erzieher« (Lip. 1883; 43. vydání 1893) vlastně nejedná o Rembrandtovi, navazujíc k němu jen všeobecné úvahy ve formě populárně filosofické. F. H-s.

Související hesla