Toryové

, příslušníci anglické (od roku 1707 britské) politické strany vytvořené v 70. – 80. letech 17. stol.; označení vzniklo z původně hanlivé přezdívky pro irské bandity a přeneslo se i na členy Konzervativní strany Velké Británie, vytvořené částečně ze strany toryů ve 30. – 40. letech 19. stol. Toryové se od 2. pol. 17. stol. do pol. 19. stol. střídali spolu se stranou whigů ve vládě; od 20. let 19. stol. se začali reorganizovat. Nová skupina umírněných toryů se dostávala do konfliktu s tzv. vysokými toryi (high tories), vedenými Stewartem Robertem a A. Wellingtonem. Obecně toryové vyjadřovali zájmy pozemkové aristokracie a vysokého duchovenstva, později i části velké buržoazie.

Ottův slovník naučný: Toryové

Toryové a whigové (angl. tory and whig, plur. tories and whighs), jména dvou hlavních stran v angl. parlamentě, jež vznikly v době prvých Stuartovců anglických. Tories nazývali se původně příslušníci irských rot, z části lupičských, z části povstaleckých, jež se hlásily k náboženství katol. a po pokoření Irska Cromwellem (1652) pokračovaly v odporu proti vládě. Název whigs byl odvozen z pojmenování nejhorlivějších přívrženců covenanty, západoskotských sedláků, kteří podle zvláštního svého nástroje a pokřiku při popohánění koňů (whiggam) nazývali se whiggamorové. Oba tyto názvy přešly na politické strany při jednání o »exclusions-bill« za Karla II. Přívržencům tohoto zákona, jímž katolický vévoda z Yorku měl býti vyloučen z nástupnictví, přezdíváno bylo podle horlivých skotských presbyteriánů whigů, kdežto katolickým odpůrcům onoho zákona bylo přezdíváno toryů, poněvadž byli ztotožňováni s horlivými Iry. Oba názvy pak zevšeobecněly, tak že toryové a whigové znamenali pak stranu dvorskou, hájící princip naprosté poslušnosti a nedotknutelnosti práv panovničích, kdežto whigy rozuměli se nepřátelé porušování zákonů a svobod národa. Obě strany však nepřály si porušení monarchistických řádů. Whigové povolali na trůn Viléma III., za jehož panování se udrželi při vládním vesle (1688 – 1710). Za královny Anny povoláno bylo k vládě ministerstvo toryjské (1710 – 14), ale od nastoupení rodu hannoverského (1714), zejména za Jiřího I. a II. udrželi se při vládě whigové. Toryové a whigové byli do té doby přívrženci Stuartů, pomýšleli na jejich restauraci a na obnovení královské moci v rozsahu hájeném od Stuartovců. Když však zmizely všecky naděje na restauraci této dynastie, toryové a whigové stali se obhájci stavu, jaký právě byl, zastávali se nové dynastie, episkopální církve, dosavadních forem parlamentárních a ochranných cel, zkrátka stali se stranou konservativní. Nejhorlivější odpůrci novot byli nazýváni high-tories. Naproti tomu whigové zastávali se všeho pokroku, tak emancipace dissenterů, katolíkův a židů, svobodného rozvoje politických institucí a p. Jiří III. podporoval torye, avšak od vydání reformbillu (1832) vzrostl opět vliv whigů. Od té doby střídala se takřka pravidelně ministerstva obou stran. V nejnovější době následkem politických změn utvořily se nové strany (radikálové, homerulerové a p.), čímž oba staré názvy pozbyly významu. Nejnověji vyskytuje se pro hlavní dvě strany parlamentní název konservativní a liberální. Srv. Rapin, Dissertation sur les Whigs et Tories (Haag, 1717); Kebbel, History of torysm from the accession of Mr. Pitt to Beaconsfield (1885); Standish O'Grady, Toryism and Tory Democracy (1886). Skč.

Související hesla