Vesuv

, italsky Vesuvio – činná sopka v Itálii jihovýchodně od Neapole; 1 279 m n. m., kráter má průměr 700 m. Po svahu vede silnice; lanovka (vrchol je turisticky přístupný). Vulkanologická observatoř. – V roce 62 první dokladovaný výbuch. Erupce v roce 79 zničila několik sídel na úpatí (mj. Pompeje), další velké výbuchy 1631, 1794, 1906 a 1944.

Ottův slovník naučný: Vesuv

Vesuv, jediná činná sopka na pevnině evropské, leží na 40° 491/4' s. š., 14° 251/2' v. d. Gr., při zálivě Neapolském, 61/2 km vzdálen od břehu mořského, 141/2 km od Neapole. Vypíná se příkře nad přímořskou rovinu i nad vulkanická Flegrejská pole na z. a sz., na v. a jv. jest oddělen od stejně vysokých i vyšších vápencových kopců výběžkův apenninských nížinou okolo Pompei-Castellammare. Ústřední kužel tufový, v jehož středu otvírá se kráter, obklopen jest na s. a sv. kruhovým valem Monte Sommy, na j. a z. spadá příkře k moři. Monte Somma dosahuje největší výšky na »Punta Nasone« 1137 m, výška centrálního kužele mění se ovšem každým výbuchem; po poslední erupci (r. 1906) odhaduje se nejvyšší místo na jzáp. okraji kráteru na 1260 m, před erupcí bylo 1330 m. Svahy Vesuv,u jsou velmi úrodné, ježto vesuvské lávy a popely obsahují velmi mnoho kysličníku draselnatého a fosforečného a tudíž větrajíce poskytují půdy úrodné, na níž se daří hojně výborné révy i jižního ovoce; od nádherné zeleně vinic a zahrad ostře se odrážejí černé proudy lávové posud nezvětralé. Úpatí Vesuv,u jest hustě obydleno, na břehu mořském jsou lidnaté osady Portici, Resina, Torre del Greco, Torre dell' Annunziata, Castellammare, pod vých. svahem Terzigno, Sarno, Ottajano, pod sev. Somma Vesuviana a Santa Anastasia. Dráha Ferrovia Circumvesuviana spojuje všecka tato místa kolkolem hory navzájem i s Neapolí; z Resiny vede Cookova elektrická dráha až do výšky nad 600 m u observatoře a stýká se tu se silnicí rovněž z Resiny, ale jižněji vedenou; pokračování silnice vzhůru na kužel centrální i lanovou dráhu zničil výbuch v dubnu 1906. Nedaleko observatoře počíná se Atrio del Cavallo, hluboké údolí dělící ústřední kužel od Monte Sommy, jež na vých. straně přechází ve Valle dell' Inferno. Jest to veliké lávové pole, v jehož příkrých bocích na straně zevní, pod M. Sommou, jsou odkryty znamenité profily vrstev tufových a příkrovův i žil lávových. Ústřední kužel, jenž tvar i výšku svou ovšem stále mění, jest složen z tufu a lapillů; na vrchole jeho otvírá se hlavní jícen asi 500 m široký, 200 až 300 m hluboký. Svahy Vesuv,u jsou pokryty četnými lávovými proudy, z nichž největší jsou: na z. lávy z let 1855, 1858, 1872, na jz. 1794 a 1804 – 06, na j. 1760, 1822 a 1906, na v. 1834. Krásnými povrchovými tvary utuhlé lávy vyniká zvláště proud z r. 1858 pod observatoří. Vesuv, jest ze všech sopek zeměkoule nejpodrobněji studován; jsa položen ve staré kulturní krajině, byl pozorován a činnost jeho zaznamenávána nepřetržitě po dlouhou řadu století; od šedesáti let sledují se veškeré eruptivní úkazy na Vesuv,u observatoří, ve výši 608 m umístěnou, v níž působil od r. 1854 do 1896 L. Palmieri, nyní R. V. Matteucci. Geologicky jest Vesuv, sopkou velmi mladou, prvé erupce Monte Sommy jsou pozdější nežli většina erupcí v polích Flegrejských a sahají asi do počátku diluvia. Vesuv, jest charakterisován značnou uniformitou svého materiálu vyvřelého, lávy i sypký materiál vyvržený skládají se veskrze z týchže podstatných součástek leucitu, plagioklasu, augitu a skla: jsou to leucitické tefrity č. leukotefrity. Tektonicky jest Vesuv, stratovulkán, t. j. sopka, jež četnými výbuchy dílem lávovými, dílem popelovými navršila kužel složený ze střídavých vrstev tufu a příkrovů lávových. Charakteristický rozdíl oproti Etně jest v tom, že Vesuv, bočními jícny (boccami) chrlí toliko lávu, popel a lapilly ve větších spoustách jenom kráterem ústředním; nemá tudíž kromě jedné výjimky z dob předhistorických (Camaldoli della Torre na jjz. straně) kuželů parasitických, jaké ve množství několika set pokrývají úbočí Etny, navršeny byvše laterálními erupcemi sypkého materiálu sopečného. V tufech Monte Sommy vyskytuji se hojně balvany vápence, jenž byl urván druhohornímu, apenninskému podkladu sopky a žárem z části zkrystallován v mramor, z části přeměněn ve směs rozmanitých, krásně krystallovaných minerálů; Monte Somma náleží k nejznamenitějším mineralogickým nalezištím světa. Rovněž Vesuv, sám poskytuje mnoho vzácného materiálu mineralogického ve zplodinách svých fumarol. Prvé erupce vesuvské dály se širokým kráterem Monte Sommy; za věkovité přestávky v činnosti zarostl kráter a jen teplá vřídla byla znamením utajené síly vulkanické. R. 79 po Kr., 24. srpna, veliký výbuch, při němž zahynul Plinius starší, zasypal Pompeje a Stabiae popelem a pemzovitými lapilly, průměrem asi na 5 m vysoko, a zničil též Herculaneum bahnitými proudy, které vznikly přívaly strhujícími s sebou popel a lapilly; starý kráter Monte Sommy nahrazen novým, nynějším, vysoko nad něj nasypaným. Odtud za zbytek starověku a středověk zaznamenáno málo erupcí, po výbuchu r. 1038 nastal klid téměř šestisetletý, až r. 1631 obrovská erupce dne 15. – 16. pros. zpustošila daleké okolí spoustami popelu i lávovými proudy, jež vnikly až do moře; další větší výbuchy byly r. 1660, načež opět následoval klid více než dvacetiletý, potom opět v l. 1682 – 1736 erupce velmi časté, ale méně silné; r. 1737 opět rozlily se veliké proudy lávové, pak po několika malých erupcích nastaly větší v l. 1760, 1767, 1779, odtud opět klid, až 12. čna 1794 veliká katastrofa zničila Torre del Greco; láva zalila město úplně a vlila se až do moře, lidí zhynulo do tisíců. Po delší době klidu, přerušovaného jen menšími výbuchy, udály se větší erupce r. 1822, 1855, 1858 a 1871; r. 1872, 26. dub., rozlil se ohromný proud lávový na straně sz., jímž zahynulo v Atrio del Cavallo mnoho lidí a ohrožena i observatoř, v níž stařec Palmieri hrdinně vytrval; pak byl Vesuv, klidný až do r. 1885, kdy počala se dvacetiletá doba každoročních malých výbuchů. R. 1906 velikou erupcí ve dnech 2. – 9. dub. Vesuv, vychrlil spousty popelu a lapillů, jimiž katastrofálně postižena místa na svahu sv., hlavně Ottajano a San Giuseppe, i veliký proud lávový na j., jenž způsobiv veliké pohromy v Bosco Tre Case stanul až před samou Torre dell' Annunziata. – Literatura o Vesuv,u jest ohromná; F. Furchheim (Bibliografia del Vesuv,io, Neapol, 1897) sebral přes 1800 prací a zpráv. Souborně o Vesuv,u jedná J. Roth, Der Vesuv, und die Umgebung von Neapel (Berl., 1857); L. Palmieri, Il Vesuv,io e la sua storia (Neap., 1880); H. J. Johnston-Lavis, The Geology of Monte Somma and Veius (Lond., »Quart. Journ. of the Geolog. Society«, 1884); M. Baratta, Il Vesuv,io e le sue eruzioni (Řím, 1897); W. Deecke, Geologischer Führer durch Campanien; G. De Lorenzo, Geologia e geografia fisica dell' Italia meridionale (Bari, 1904); Fr. Slavík, Vesuv, a jeho letošní výbuch (»Sbor. čes. spol. zeměvědné«, 1906); minerály vesuvské popsal A. Scacchi v Catalogo dei minerali e delle rocce vesuviani (Neap., 1889 a »Neues Jahrbuch für Mineralogie« 1888, II.). Fr. Sl-k.

Související hesla