Visla

, polsky Wisła – řeka v Polsku; délka 1 047 km, plocha povodí 194 000 km2, průměrný průtok 1 030 m3/s (největší v Polsku). Pramení ve Slezských Beskydech u hranic s ČR, teče k severu dvěma velkými oblouky přes Krakov a Varšavu a ústí do Gdaňského zálivu Baltského moře. Hlavní přítoky Dunajec, San a Narew. Průplavy spojena s Odrou a Dniprem. Částečně splavná.

Ottův slovník naučný: Visla

Visla (pol. Wisła, lat. a angl. Vistula, fr. Vistule, něm. Weichsel), největší řeka Polska, vzniká na svazích Baráně (1214 m) v sev.-záp. Bezkydách v Těšínsku. Prameny její Černá Visla a Bílá Visla vytékají z rašelinisk, spojují se ve vesnici Visle s potokem Maliňkou, říčka pak jimi vytvořená teče k ssz. a jmenuje se až k Ustroni Viselka. Tu vstupuje již do roviny (356 m), pod Skoczowem příjímá s prava Zrenicu, u Strumieně obrací se pak k východu a tvoří říšskou hranici až k Oświecimu. Tok její provázen je hojnými močály, s prava přijímá nedaleko Dědic (260 m) Bělou, Pščinku i Przemszi s leva, protéká pak Haličí vinouce se mezi pahorkatinou Krakovskou a předhořím Karpat, pod Krakovem znenáhla obrací se k severovýchodu a tvoří pak hranici mezi Haličí a Ruským Polskem až pod ústí Sánu. Se svahů karpatských přijímá nejsilnější své přítoky Sołu, Skavu, Rabu, Dunajec, Visloku a Sán, s levé strany mnohem slabší Szreniawu, Nidzicu, Nidu, Czarnu i Koprzywianku. Levý břeh řeky až k Sandoměři je příkrý a krabatý, za to po pravém táhne se široká plošina, již řeka zatopuje při povodních, s množstvím mrtvých ramen, tůní i močálův. U Zavichostu (148 m) Visla přechází úplně na území Ruského Polska a teče úzkým údolím prorvaným ve vápencové plošině Polské k severu. Pod Kazimierzí údolí ponenáhlu se šíři, od ústí Vepre s pravé strany (113 m), pravý břeh je nízký, pokrytý písčitými přesypy. Od ústí Pilice s leva (96 m) Visla protéká širokým údolím jako již pravý veletok nížinný, měníc často řečiště a roznášejíc při povodních daleko široko jemný úrodný náplav, místy tvoříc však i neúrodné písčiny. Pod Varšavou (76 m) směr ssz. mění se náhle v západní, který udává veliký přítok od východu Narew s Bugem a Vkrou. Zprvu jen po pravém břehu, pod Plockem pak i na levém nastupují zase vysoké břehy a řeka prodírá se mezi nimi až pod Bydhošť k ústí Brdy ve směru severozápadním, odtud pak proráží k ssv. Pruskou planinou až ke Grudziadzi, obrací se pak k severu a pod Gniewem vstupuje v nížinu své delty. Průlom Pruskou planinou je průměrem 8 km široký a řeka tvoří tu četné ostrovy zalesněné i písčité přesypy, podél řečiště, chráněny vysokým břehem, rozkládají se místy úrodné źulawy (Niederungen). Mezi Gniewem a Tczewem Visla dělí se na dvě ramena uzavírajíc jimi Montavský výběžek a dále Źuławy Malborskie (Marienburger Werder). Pravé rameno Nogat protéká pod Malborgem k sev.-vých. oddělujíc nížinu Elblagskou od Źuław Malborských a vylévá se do Frišské zátoky. Regulačními pracemi v l. 1845 – 57 byl starý výtok Nogatu uzavřen a o 4 km doleji otevřen průplav Viselsko-nogatský, který přivádí vodu do Nogatu. Levé rameno zove se ještě Visla až k Fürstenwaldu, kde dělí se při výběžku zvaném Danziger Haupt zase ve dvě ramena. Východní rameno Szkarpawa č. Karpówka (Elbinger Weichsel) má 25 km délky a vylévá se 10 proudy do Frišské zátoky; horní tok jeho je teprv od r. 1896 usplavněn. Západní rameno Leniwka (Neue, Danziger i Tote Weichsel) má délky 33.5 km, teče podél Gdanska a vlévá se u Neufahrwasseru pod pevností Weichselmünde do zálivu Gdanského. R. 1840 utvořilo si toto rameno nové ústí tím, že prorvalo as 1 km širokou kosu písčitou při povodni jarní u Neufähru. Od r. 1896 jest otevřen nový průplav, který odbočuje u Siedlerfähre o 2 km níže nežli Karpówka a odvádí led za jarního tání přímo k severu do moře – je to t. zv. Einlager n. Schiewenhorster Durchstich. Plavbě však slouží hlavně Leniwka. – Délka Visly měří podle Strěljbického 960 km, podle měření pruských 1050 km, přímá vzdálenost od pramene k ústí činí 530 km. Pramen i ústí její leží téměř pod týmž meridianem 18°50' v. d. Průměrný spád jest 0.578 m na 1 km, v dolním toku na pruském území pak jen 0.116 m. Uvodí Visly má podle dat pruských 198,283 km2 (podle Strěljbického 191.406 km2), z toho připadá 53.430 km2 na levý a 144.855 km2 na pravý břeh, podle politického příslušenství 43.776 km2 do Rakousko-Uherska, 121.883 km2 po Ruska a 33.326 do Pruska. Ačkoliv Visla v dnešní své podobě je řeka geologicky velmi mladá, jest její spád dík horninám snadno erosi podléhajícím v jejím středním a dolním toku úplně vyrovnán a takřka již od hranic slezských nabývá rázu řeky nížinné. Štěrk zanáší sotva až do Krakovska, dále jen jemný písek a materiál hlinitý, kterým i půdu v inundačním území svého dolního toku zúrodňuje. Šířka její činí za malé vody u Krakova 100 m, pod Sandoměří na 300 m, hloubka střední as 1 m, šířka pak až k ústí Brdy (Brahe) pohybuje se mezi 3 – 400 m, hloubka však se zvyšuje na 2 až 3 m. V dolním toku kolísá střední hloubka mezi 2 – 7 m, v Gdanském přístavě činí 5.6 m. Rychlost toku činí ve Varšavě za nízkého stavu vody sotva 1 m, za povodní 3 m. Povodně na Visle jsou velmi hojné a nebezpečné. Pravidelné jarní povstávají rychlým táním sněhu a ledu v horním toku a jsou někdy záhubné, nepovolil-li totiž ještě led v dolním toku a voda s ledem rozlije se široko po kraji a změní úplně jeho tvářnost. Zhoubné jsou rovněž povodně letní v čnu i v září, které působí hojné deště na svazích Karpat. Visla zamrzá téměř každoročně, ač doba zamrznutí, počátek i konec jeho jsou nejvýš nepravidelné. Obrat vody ve Visle udává se v dolním toku na 550 m3 za vt. při malém stavu vody, na 1030 m3 při normálním stavu a při vysokém až 8250 m3. Celkem pak odteče Vislou za rok 32.000 mill. m3 vody, což činí asi 32% množství vody, která v údolí tom spadne srážkami atmosférickými. Plavení dříví a plavba člunů počíná se od ústí Przemsze; nákladní lodi jsou galjary, široké pramice rovného dna, které pojmou až do 75 t. Na nich vozí se po proudu hlavně kamenné uhlí, sůl a zemědělské produkty. Vedle nich jsou podobné, ale větší šuny a dukasy, na dolním toku též berlinky a bajdaky, které, došedše cíle, rozprodají se na dříví. Vory plaví se hlavně za vysoké vody. Pravidelné spojení osobními parníky zavedeno jest od Varšavy dolů i proti proudu až do Mniszewa a rovněž mezi Novou Alexandrií (Puławy) a Sandoměří. Za nízkého stavu vody mohou však parníky pouze do Zavichosta. Plavba trvá od března do listopadu. Úprava řeky pro plavbu stala se na základě úmluvy mezi Rakouskem a Ruskem z 28. čce 1864, k níž přidalo se později i Prusko. Řeka opatřena je hrázemi na toku svém Krakovskem a rovněž až k Zavichostu, v Ruském Polsku projekty regulační posud nevypracovány, za to v dolním toku úprava řeky provedena v l. 1888 – 96 úplně. Velmi četné a stále působením povodní se měnící mělčiny písčitá jsou překážkou plavby. Visla má velikou úlohu jakožto vodní dráha spojujíci úmoří Severní, Baltické a Černé, měříť délka splavných řek v jejím úvodí asi 2000 km. Průplav Bydhoštský, jenž v nejbližší době bude upraven pro lodi o 400 t, spojuje ji s úvodím Odry, od Bugu vede průplav do úvodí Dněpru a Augustovský průplav spojuje Biebrzu, přítok Narvy s Němnem. Na rakouském území projektován je průplav, který spojovati má horní tok Odry, Visly a Dněstru. Hlavní důležitost Visly pro hospodářský rozvoj jejího úvodí spočívá v tom, že umožňuje vývoz produktů zemědělských a dříví na sever, jakož i laciný dovoz uhlí z okrsku hornoslezského. Vedle toho slyne Visla i jako řeka velmi rybnatá. Pevnosti nad Vislou jsou Krakov, Ivangorod, Novogeorgjevsk, Varšava, Toruň a Gdansk, jako přístavy mají vedle právě jmenovaných důležitost: Sandoměř, Zavichost, Plock, Fordon, Chełm, Grudziadz, Zniew, Malborg. Veliké mosty přes Vislu jsou v Krakově (železný a kamenný), ve Varšavě železné, železné rovněž u Toruně, Fordonu, Grudziadzu a Tczewa. Srv. Kolberg, Wisła, jej bieg, właśnóść i spławnóść (Varšava, 1861, 2 sv.); Licht, Die unteren Weichselniederungen (Gdansk, 1878); Bladau, Die Oro- und Hydrographie im Stromgebiet der Weichsel (Gotha, 1894); Keller, Memel-, Pregel- und Weichselstrom (4 sv. textu, 1 sv. příloha a atlas (Berlín, 1900).

Související hesla