Vizigótská říše

, vizigótské království – raně feudální státní útvar vytvořený Vizigóty v období rozpadu západořímské říše na území dnešní jižní Francie, Španělska a Portugalska. Za vlády Theodoricha I. Velikého si Vizigóti v roce 418 vynutili na západořímském císaři udělení sídel v Akvitánii a roku 425 zde vytvořili samostatné království s centrem v Tolose (dnešní Toulouse; odtud království tolosánské). Jako spojenci říše, jejíž svrchovanost uznávali, pokračovali ve výbojích na Pyrenejském poloostrově a v Galii. Za krále Euricha (vládl 466 – 484) bylo království rozšířeno na území od Gibraltaru po Rhônu a Alpy. 484 – 507 dobyl vizigótská území v Galii franský král Chlodvík I. (Vizigótům zůstalo pouze pobřeží od Pyrenejí k řece Rhôně); centrum vizigótské říše se přesunulo do Hispánie (hlavní město Toledo). V Hispánii se však v důsledku rozdílné kulturní úrovně Vizigóti obtížně přizpůsobovali provinciálnímu římskému obyvatelstvu; vrcholila krize pozdně antických měst a posilovaly se raně feudální vztahy. Král Reccared (vládl 586 – 601) přestoupil 587 od víry ariánské k víře katolické a podporoval splynutí římské a vizigótské šlechty. Za Recceswintha (vládl 649 nebo 653 – 672) dosáhla říše kulturního vrcholu. 711 byla vizogótská říše, oslabená vnitřními rozpory, podrobena (s výjimkou Asturie) Araby. Asturie se považovala za nástupce vizigótské říše a stala se centrem reconquisty.