Západořímská říše

, historický státní útvar vzniklý roku 395 rozdělením Imperia Romana. V Evropě zahrnovala Itálii, Dalmácii, Noricum, Galii, Britannii, Hispánii, v Africe Numidii a Kartágo. Sídelním městem panovníků byl nejdříve Milán (Mediolanum), od začátku 5. stol. Ravenna. Začátkem 5. stol. vznikla na území západořímské říše první germánská království Vandalů a Vizigótů, formálně podřízených císaři. V roce 451 porazila západořímská říše na Katalaunských polích Huny, avšak masovému usazování germánských kmenů v jednotlivých provinciích nezabránila. Říše zanikla v roce 476, když Odoaker sesadil posledního císaře Romula Augustula a ovládl území Itálie.

Ottův slovník naučný: Západořímská říše

Západořímské císařství, název v historii zdomácnělý pro západní polovici říše Římské, kterou r. 395 císař Theodosius I. rozdělil mezi své dva syny, Arkadia a Honoria, Čásť západní, obsahující praefektury Italii (t. j. vlastní Italii a provincii Afriku) a Gallii (t. j. vlastni Gallii, Hispanii a Britannii) obdržel Honorius (395 – 423). Ve skutečnosti říše Římská nikdy se nedělila na říši Západní a Východní, název Z. c. jest vymyšlen od historikův a jest rovněž neoprávněný jako název říše Východořímské pro říši Byzantskou. I po rozdělení r. 395 existovala pro vrstevníky jen jedna říše Římská, ovšem se dvěma císaři, a když r. 476 Romulus Augustus, poslední císař »západořímský«, byl sesazen, nikdo neviděl v tom zánik říše »Západořímské«, nýbrž jen odstranění jednoho z císařů. Rovněž jest málo správné dívati se na císařství Karla Velikého (800), obnovené od císaře Otty I. pode jménem »svaté říše Římské národa německéhœ, jako na pokračování říše »Západořímské«. Císařská koruna Karla Velikého jest symbolem útvaru zcela nového.

Související hesla