Imperium Romanum

, právní a územní pojem označující všechny oblasti římského císařství. Zpočátku pojem chápán abstraktně jako výraz mocenské sféry římského národa, později i konkrétně jako vymezení hranic říše. Ze správního hlediska významné zejména a) Augustovo rozdělení provincií na senátorské (spravované senátem, bez vojenských posádek) a císařské (nově dobyté, spravované přímo panovníkem, s vojenskými posádkami); b) Diocletianovo administrativní rozdělení říše na dvanáct diecézí, které se dále dělily na provincie. Itálie byla rozdělena na dvě diecéze a tím fakticky postavena na roveň ostatním oblastem Imperia Romana; c) rozdělení Imperia Romana na část západní a východní po smrti císaře Theodosia I. v roce 395. – Největšího územního rozmachu dosáhlo Imperium Romanum za císaře Traiana (od Hispánie až po nově zřízenou provincii Arábii a Dákii), poté vedli císaři vesměs války obranné (viz též limes romanus) a od 3. stol. se Imperium Romanum postupně pod nájezdy barbarů i z vnitřních příčin rozpadalo. Právní pojem Imperium Romanum přetrval pád Západořímské říše v roce 476 a byl převzat Karlem Velikým, později i německými císaři (tzv. svatá říše římská národa německého, jež právně zanikla až 1806). Na východě byla nositelem státoprávní ideje Imperia Romana Byzantská říše až do svého zániku v roce 1453 a poté zcela formálně ruská carská říše do roku 1917.

Související hesla