Absolutismus


1. stanovisko či teorie, že předmět diskuse není pouze konvenční, subjektivní, na něčem závislý nebo něčím omezený, ale absolutní, s vlastní objektivní, nezávislou a neomezenou realitou (absolutismus etický, absolutismus estetický atd.). Opak relativismus;
2. absolutismus politický, forma vlády, většinou monarchie, v níž svrchovanost a veškerá státní moc jsou ztělesněny v osobě panovníka, který není omezen žádnou jinou legální autoritou. Privilegia šlechty, měst a některých skupin obyvatelstva mohla být udělena, ale též odvolána z vůle panovníka, který také jmenoval a propouštěl ministry a státní byrokracii. Podstatu absolutismu zosobnil nejlépe francouzský král Ludvík XIV. svým proslulým výrokem „stát jsem já". Viz též absolutismus osvícenský.

Ottův slovník naučný: Absolutismus

Absolutismus (lat. od absolvere = zprostiti, absolutus = prost). Právo státní značí slovem absolutismus způsob vlády v tom záležející, že vladař, vykonávaje vůbec moc státní a zvláště moc zákonodárnou, není vázán souhlasem jiného orgánu ve státě, vládne tedy neobmezeně, pokud neběží o závazky mezinárodní. Můžeme sobě mysliti absolutismus rovněž tak v republice jako ve státech, kde vladařem jest osoba jediná, obyčejně však užívá se slova absolutismus toliko v monarchii, kdež pak totožné jest s výrazem autokratie (samovlády) a značí protivu soustavy monarchie konstituční, kteráž záleží v tom, že vladař ve výkonech vládních omezen jest sněmy buď stavovskými neb obesílanými zastupitelstvem lidu veškerého. I v monarchii absolutní jest vladař toliko orgánem státu jakožto panujícího subjektu, nikoliv tímto panujícím subjektem samým, a není tedy i se stanoviska absolutního státu správnou věta ľétat c'est moi, prý Ludvíkem XIV. v zasedání zákonodárného sboru pronesená. Vladař absolutní může za stát vydávati zákony nemaje potřebí svolení zastupitelstva lidu; jemu přísluší i výkonná moc ve státě. Avšak z pojmu výkonné moci vyplývá, že tato povždy pohybovati se musí v mezích zákona (v. Administrace), a proto mylné jest domnění, jako by absolutní vladař nebyl vázán zákony (princeps legibus solutus). Ovšem může vladař zákony ty kdykoliv sám změniti; dokud však toho neučinil, jest i on sám zákonem zavázán. Přísným šetřením této zásady liší se vláda absolutní od despotie (tyrannidy), kde vladař má se za oprávněna panovati libovolně a bez ohledu k právním zásadám, jím samým vytčeným. Absolutní monarchie udržela se v Evropě toliko v Rusku a v Turecku, v říši této i přes vyhlášení ústavy ze dne 23. pros. 1876. Pžk.

Související hesla