Monarchie

, jedinovláda. Forma vlády, kde hlavou režimu politického je jedinec (panovník), např. král, císař, kníže, nejvyšší kněz ap., vybavený politickými privilegiemi. Moc získává zpravidla dědičně, výjimečně volen (král Jiří z Poděbrad), a drží si ji doživotně (popř. se jí může dobrovolně zřeknout abdikací). Monarcha tradičně chápán jako představitel a ztělesnění národa, kterému vládne, a zároveň jako ztělesnění práva, čímž se monarchie liší od tyranie. V tzv. konstituční monarchii je moc panovníka omezena ústavou; panovník má víceméně reprezentační poslání s nadstranickou rolí. Viz též absolutismus, autokracie.

Ottův slovník naučný: Monarchie

Monarchie (řec.) jest taková forma státu, kde vládní moc spočívá v rukou jediné osoby, vykonávající vládu vlastním jménem. Osoba ta jest monarchou, panovníkem, mocnářem, vladařem, suverénem, zeměpánem, regentem. Nezáleží na tom, zda se nazývá panovník císařem, králem, knížetem či jinak. Při republice naproti tomu spočívá vládní moc buď v rukou jisté třídy s vyloučením ostatních tříd lidu (aristokracie) nebo v rukou celého národa (demokracie). Při obou těchto formách státu jest panujícím subjektem vždycky stát. Vladař jest i tenkráte, když vykonává moc jménem vlast- ním, pouze orgánem státu. Dle toho, zda je trůn v jisté rodině dědičný, či se obsazuje volbou, dělí se monarchie na dědičnou a volební. Kromě toho dělíme monarchii na absolutní, kde lid nemá pražádného účastenství ve vládě, a na obmezenou monarchii, kde lid nebo zástupci jeho spolupůsobí v pracích zákonodárných a někdy i vládních. – Srovn. Pražák, Rakouské právo ústavní, čásť l., 2. vyd. 1900.

Související hesla