Blahoslav Jan

, český gramatik a muzikolog; biskup jednoty bratrské. Přeložil Nový zákon a inicioval překlad celé bible podle hebrejských, chaldejských a řeckých předloh (Bible kralická). Nejvýznamnější díla: Gramatika česká, rozprava Filipika proti misomusům a spis Vitia concionatorum, to jest Vady kazatelův.

Ottův slovník naučný: Blahoslav Jan

Blahoslav (pseudonym Apterix) Jan, první spisovatel Bratří českých v XVI. stol., nar. v Přerově na Mor. 20. ún. 1523, odkud psal se také Přerovský, Preroviensis. Rodiče náleželi ku předním rodinám v Přerově; otec slul Blažek (= Blahoslav), matka Kateřina. Syn Jan jmenoval se »Blahoslav«, maje otcovo jméno neskrácené; psal se též řecky Makarios. Jan byl r. 1540 dán do Prostějova na učení domácí k bratru Martinu Michálkovi, jenž poslal ho r. 1543 do školy zlatohorské ve Slezsku, roku 1544 s několika mládenci bratrskými poslán do Vitemberka na universitu, kde také dra. M. Luthera v kázáních poslouchal. Když vypukla válka šmalkaldská, musil odtud odejíti a dán jest k starš. bratru Mat. Strýcovi, r. 1548 k br. Janu Černému do Ml. Boleslavě, od něhož r. 1549 poslán do Královce v Prusku na studie: když tam mor vypukl, navrátil se k bratru Machovi do Doubravna (Gilgenburg) a t. r. poslán do Basileje. Na cestě své a v městě tomto seznámil se s mnohými učenci, jakož i se synem Řehoře Hrubého z Jelení, s panem Sigmundem. Zabýval se však jen krátký čas studiemi na akademii basilejské; rozstonalť se velmi nebezpečně, a když okolo velikonoc roku 1555 poněkud se zotavil, k radě lékařské navrátil se domů. Trávil pak čas na Moravě přebývaje dílem v Prostějově, dílem v rodišti svém, hlavním to sídle Jednoty po vyhnání bratří a sester z Čech; tu zabýval se soukromě dalšími studiemi, hlavně v bohosloví, v jazyku českém a v umění hudebním, navštěvoval »muže pobožné«, jako na př. i kněze kališnického, grammatika Beneše Optáta z Telče. Mimo tato studia v jazyku českém a o umění básnickém a hudebním zabýval se Blahoslav také již v mladších létech i po nějaký čas vyučováním. Neobyčejné nadání vzbudilo pak ovšem brzy pozornost starších Jednoty bratrské na Blahoslava, an pojil s tím i mravy a způsoby ušlechtilé, mysl nábožnou i pěknou postavu. A také již r. 1552 byl do Ml. Boleslavě, kdež opět působením pana Arnošta z Krajku sbor otevřen, k staršímu bratru J. Černému za pomocníka povolán a tam následujícího r. 1553 na jahenství, pak v rodišti svém na kněžství bratrské povýšen a u všech důležitých věcech Jednoty užíván. Poslán byl od Jednoty na př. čtyřikráte (dvakráte r. 1555 a dvakráte r. 1557) do Vídně ke králi Maximiliánovi II., o němž pověst se roznášela, že »čistého Písma sv. se ujímá a nálezů lidských více se nepřidržuje«, aby působil tam k úlevě pronásledovaných Bratří českých, a r. 1556 do Magdeburka, když osady bratří z vlasti vyhnaných od Flaccia Illyrika, jednoho z německých reformátorů, pokoušeny byly Ovšem neměly ony cesty výsledku: nebyl ani Jan Augusta ze žaláře propuštěn, aniž utiskování bratří v Čechách přestalo. Maximilián přijal prý sice žádost a apologii jejich a při tom velmi laskavě a příznivě o bratřích se vyjádřil; nemohl prý však ničeho proti vůli otce Ferdinanda I. konati a sliboval úlevu na časy budoucí. Z těchto cest zachoval nám Blahoslav v zajímavých popisech zprávy »zvláště důležité pro známost poměrů domácích na dvoře Ferdinanda I.«, jakož i popis cesty své do Magdeburka. – Požíval důvěry též u šlechty bratrské a pomocí této působil ve prospěch Jednoty v Čechách a zvláště na Moravě. Tan se r. 1555 navrátil, když Arnošt, pán z Krajku, hlavní ochránce Jednoty bratrské v Čechách, toho roku zemřel, a sbor bratrský v Ml. Boleslavi zavřeli. Blahoslav zdržoval se po některý čas tajně v okolí boleslavském těše z úkrytu svého přátely v dobách protivenství. Tehdá také napsal Historii hrozného zahřmění božího anobrž hromobití strašlivého, vykonaného skrze Antikrista l. P. 1555 v čas postní v Čechách při panství boleslavském. R. 1557 byl na synodě ve Slezanech, obeslané od bratří z Čech, Moravy, Polska i Pruska, za staršího čili biskupa Jednoty zvolen maje věku teprve 34 léta, a vykázáno mu sídlo v městě Ivančicích na Moravě, odkud pak spravoval Jednotu v jižní Moravě. R. 1558 svěřen mu zase úřad písařský, v Jednotě nejobtížnější, v němž nastaly Blahoslovi tyto povinnosti (dle dekretů bratrských): pilné a bedlivé čtení spisů domácích i cizích pro jistou a místní povědomost, co se buď doma v Jednotě, buď jinde děje a působí; bedlivé a časté rozsuzování toho, co jest v Jednotě a čeho jí potřebí, aby odtud se patřilo na to, byl-li by kde v čem jaký nedostatek, totiž potřeba ještě nenaplněná. Což Blahoslav, »muž osvícený, Bohu a Jednotě věrný, jakož jiné povinnosti své, tak i tuto věrně konal« (arch. br. X. 1.). Tehdá složil Blahoslav 2. – 9. díl pamětí bratrských, znamenaných J. B. P. (Jan Bl. Přerovský), chovaných nyní v Ochranově (Herrnhutě). Blahoslav konal tyto povinnosti velmi svědomitě a bedlivě pro svobodu náboženskou, pro vzdělání lidu a pro napravení vlastností a ozdobnosti jazyka českého, zvláště když v Ivančicích zřídili bratří knihtiskárnu. Když král Maximilián II. po nastoupení trůnu roku 1564 žádost některých pánů českých o svobodu náboženství zamítl, působil naň Blahoslav skrze některé pány moravské, čehož výsledek byl, že nebyla sice Jednota zákonem ani teď uznána, ale bratří mohli sbory otvírati a náboženství své zřejmě vyznávati. Přesvědčen jsa Blahoslav, že Jednota jen osvětou všemu nebezpečenství odolati může, horlivě pečoval o to i přes odpor jednotlivců – zvláště Jana Augusty, – aby obecné i vyšší vzdělání v Jednotě více se pěstovalo. Blahoslav vystoupil rozhodně proti misomusům, t. j. nepřátelům vyššího vzdělání, ve Filippice 15. ún. 1567 (otištěné od J. P. Šafaříka v C. Č. M. 1861), která jest mistrovským dílem čes. řečnictví. Blahoslav toho dosáhl v Jednotě, že nadanější mládenci do Němec a do Švýcar vysíláni byli na studia. Pro vzdělání obecné zlepšoval Blahoslav nižší školy bratrské jsa sám praktickým vychovatelem; vychovalť Jana ze Žerotína, otce slavného Karla, ochránce bratrského. Dálo se cvičení dítek i panských pod přísným dozorem Jednoty, a Blahoslav pozoruje vše bedlivě přišel při neobyčejném důmyslu svém k mnohým zdravým názorům a zásadám didaktickopaedagogickým, jichž přidržovali se bratří ve školách svých obzvláště s pilností velikou pěstujíce jazyk český, kdy jiná vyznání ho zanedbávala. Hlavně zásluhou Blahoslava zdvihly se školy bratrské tak znamenitě, že do nich i rodičové, kteří nebyli údy Jednoty, ano i z německých zemí, dítky své dávali, že školy ty staly se vzorem ostatním vyznáním, která pak dle nich vlastní školy zařizovala. I zvelebeno bylo školství v Čechách tak velice, že času toho »české školy v Evropě byly nejlepší«. Mimo to přemýšlel Blahoslav stále o napravení vlastností a ozdobnosti jazyka českého. Již v mladých létech svých porozuměl Blahoslav, že jazyk český, podobně jako jazyky klassické, řecký a latinský, velmi dobře se hodí k časoměrnému skládání, a vyložil pravidla časoměrné prosodie čes., základ nového veršování, ve spise, který jest toho druhu první v literatuře české: Musica, t. j. knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě obsahující; sepsaná jazykem českým k žádosti některých dobrých přátel a vytištěná nejprve l. P. 1558 v Holomouci. Roku 1560 byla znovu pilně opravena a vytištěna a k ní přidána pravidla a naučení potřebná zpěvákům a písní skladatelům. (Nově otištěna při Grammatice r. 1857.) A novou theorii sám také první skladbami písní duchovních (51 vlastních a 18 ze starých předělaných) a překlady žalmů dotvrdil. Sestavil pak a vydal kancionál bratrský v Šamotulách r. 1561 a přeložil Nový zákon, vyd. r. 1561, 1569 a 1874. Překlad Nov. zák. zavdal příčinu, že bratří podnikli překlad celé biblí, a sice také z původních jazyků bibliokých: hebrejského, chaldejského a řeckého a od roku 1579 – 93 vydali biblí Králickou. Po 20leté práci napsal r. 1571 Grammatiku českou (vyd. Ign. Hradil a Josef Jireček, Vídeň, 1857). Vůle jeho byla, aby o pravosti a ozdobnosti jazyka českého psal pro potřebu, »pro obecný užitek všechněm vůbec«, a nemůže se tedy hledati v spise tom nějaké soustavy jazykové. Ne sice po vědeckém systému, ale zajímavě a každému pochopitelně vykládá Blahoslav mluvnická pravidla vysvětluje vše dobrými příklady. Nejprve položen tu text mluvnice české, sepsané Benešem Optátem z Telče, Petrem Gzelem z Prahy a Václavem Filomatesem; pak následují poznámky a doplňky Blahoslovy, v nichž také posouzeni jsou grammatikáři jmenovaní. Pěstování jazyka českého u Blahoslava tím vděčněji uznáváme, čím větší netečnost v tehdejší době v národě českém nalézáme ke svému a pilnost o cizí jazyky, v době, kdy všecka činnost národní zaujata byla otázkou náboženskou. Ovšem mohl vše to Blahoslav jen při nesmírné pilnosti konati. Povinnosti své svědomitě za stávaje neměl arci dostatečného času k studiím vlastním; jen když po vykonaných povinnostech času mu zbývalo, zabýval se nepopřávaje si ani potřebného odpočinutí studiemi jazykozpytnými a historickými, »čítal a psal, až mu zrak i hlava umdlévalæ. Zemřel dne 24. list. 1571 v Mor. Krumlově chtě prohlížeti sbory bratrské; pochován jest v Ivančicích, památném sídle svém. Zanechal mimo jmenované již spisy výtečná díla obsahem i jazykem, která jsou, jako spisy Jednoty bratrské vůbec, po mnohých místech rozptýlena: v Praze v c. k. knihovně universitní: Historie bratří českých (XVII. F. 51), znamenité dílo, ale bohužel dosud tiskem nevydané (výtah podal P. J. Šafařík v Č. Č. M. 1862); Evangelia nebo čtení svatá r. 1571; v Praze v arcib. knih., v Roudnici a v Brně Život J. Augusty čili historie pravdivá o některých zvláštních věcech (vyd. r. 1837 Franta Šumavský a r. 1880 L. B. Kašpar v »Bibliotéce českobratrské«); ve Zhořelci O rotě milovné a O vyvolení božím (vyd. v Č. Č. M. 1875 Frt. A. Slavík); v Žitavě Vady kazatelů (vyd. týž r. 1876), v nichž se zmiňuje též o svém díle Naučení mladým kazatelům čili Ctnosti kazatelů, posud neznámém; v Ochranově (Herrnhutě) cestopisy, krátký dějepis bratří českých latinský, rozličné spisy dogmatické a polemické, mnoho listův a pojednání, napsaných v archivu bratrském dílu 2. až 12. – O životě a působení Blahoslava psali Ant. Gindely v Č. Č. M. 1856; o historických pracích jeho Jar. Goll tamtéž; životopisný nástin B. Krajan, Josef Jireček ve své Rukověti k dějinám literatury české; v Osvětě 1873 a Světozoru 1874. FAS.

Související hesla