Böhme Jakob

, německý mystik a filozof samouk; povoláním švec ve Zhořelci. V jeho spisech (zejm. Východ jitřenky) se prolíná přírodní filozofie s mystikou, teologie s kabalou a okultismem. Podle Böhma Bůh existuje pouze v jednotě s přírodou (panteismus) a v protikladech světla a tmy, dobra a zla; sám sebe tvoří z ničeho a je nucen se projevovat skrze svět. Působil na německé romantiky (Novalis), ruské mystiky i na německou klasickou filozofii.

Ottův slovník naučný: Böhme Jakob

Böhme Jakob (*1575 v Altseidenberku blíže Zhořelce slezského – †1624 ve Zhořelci), mystik a theosof něm. (philosophus teutonicus), obuvník ve Zhořelci, neobyčejný, originální samouk, který toliko vesnickou školu navštěvoval a mimo Bibli studoval zejména spisy Paracelsovy a Schwenkfeldovy. Záhy již badal filosoficky a několikráte upadl v ekstatický stav vytržení mysli, maje povahu nazíravou, kontemplativní. První spis, který r. 1612 sepsal, Morgenröthe im Aufgang, způsobil mu veliké nepřátelství, kteréž s neobyčejnou mírností a pokorou snášel a poslušen jsa zákazu magistrátního, po sedm let ničeho nepsal, až na přímluvu přátel zase péra se uchopil a všechny ostatní knihy sepsal v posledních svých pěti letech. Böhme byl muž tichý, svědomitý a upřímně zbožný; obcoval přátelsky s mnohými šlechtici, učenci, zejména lékaři. Soustava jeho jest velikolepý pokus světového názoru filosofického a spolu náboženského, a pohybuje se na půdě theoretické i praktické; v něm jest podivná, často nejasná, namnoze vlastní terminologií výraz hledající spekulace, živená náboženskou zkušeností a veskrze povahy dětsky zbožné. Snaže se vyhnouti se pantheismu i dualismu, Böhme jest zástupcem naturalistické theosofie; věci neviditelné pojímá živě, pneumatickoreálně. Theologie jeho jest opanována učením o sv. Trojici, vysvětlením protivy dobra i zla a myšlénkou narození z temnosti skrze oheň k světlu. Podstatně se neuchyluje od církev. učení lutherského, vyjmouc heterodoxní učení jeho o stvoření, pokud se týká obnovení světa. Učení Böhmeovo rozšířilo se v Německu, Hollandsku a Anglii, jím podníceni jsou mystikové: Oetinger. Michael Hahn, Louis Claude de St. Martin; filosofové: Baader a Schelling; bohoslovci: Rothe a Martensen. Ze spisů jeho (28), z nichž sám do tisku ničeho nedal, jsou hlavnější: Die drei Principien göttl. Wesens (1619); Vom dreifachen Leben des Menschen (1620); Psychologia ver oder Vierzig Fragen von der Seele; Von der Menschwerdung Jesu Christi. Spisy jeho vydal Schiebler (Lipsko, 1831 – 47, 7 d.). Srv.: Hamberger, Die Lehre d. deut. Philosophen J. Böhme (Mnichov, 1844); Claassen, Böhme J., sein Leben und seine theosof. Werke (Štutg., 1855, obšírný životopis); Martensen, J. Böhme theosophische Studien Lipsko, 1882) a j. BM.

Související hesla