Botticelli Sandro

, italský malíř; žák F. Lippiho. Jeden z nejvýznamnějších představitelů florentské renesance quattrocenta. Charakteristické pro jeho malbu je zdůraznění kresby a lyrická idealizace postav, důraz kladl především na obsah. Vrcholným dílem raného období je Klanění tří králů. Obrazy Primavera a Zrození Venuše, malované pro medicejské venkovské sídlo, jsou symbolickými alegoriemi. Patří k nejvýznamnějším výtvarným dílům, v nichž je aplikováno novoplatonské myšlení pěstované v renesanční Itálii. Kompozičně náročnější fresky v Sixtinské kapli představují Výjevy ze života Mojžíšova, Kristovo pokušení a Potrestání Koraha a jeho druhů. V pozdním díle byl ovlivněn učením Savonaroly; dřívější lyrický tón nahradila vzrušená expresivita, vrcholící ve Zvěstování a Kladení do hrobu. Botticelliho obrazy měly vliv především na umění 19. stol. (preraffaelité a secese).

Ottův slovník naučný: Botticelli Sandro

Botticelli [-čèli] Sandro, malíř italský (*1446 ve Florencii – †1510 t.). Původně slul dle otce svého Sandro di Mariano Filipepi, později obecně nazýván dle prvního mistra svého, zlatníka Botticelliho. V umění malířském byl mistrem jeho Fra Filippo Lippi. Botticelli žil stále ve Florencii, jen v l. 1481 – 84 působil též v Římě účastně se výzdoby sixtinské kaple ve Vatikáně; jeho dílem jsou zde tři fresky celého cyklu: Mojžíš v Egyptě; Potrestání vzpoury Koraha a Pokušení Krista. Komposice jeho jest poněkud neklidná, ale vyniká mnohdy dramatickou silou, jinde zase, jako při Setkání Mojžíše s dcerami Jethrovými zvláštním půvabem. Právě v celé jeho líbeznosti, ve snivých a rozkošných zjevech spočívá jeho přednost. Typ jeho není nikterak pravidelný, ale vnadný a mnohdy pikantní; setkáváme se s oním zvláštním typem u jeho madonn, andělův i některých postav mythologických. Zvláště půvabny a dojemny jsou jeho okrouhlé obrazy s madonnami v Uffiziích ve Florencii, v Louvru v Paříži, v obrazárnách turinské, berlínské a j. K mistrovským dílům jeho patří Sv. Tři Králové v Uffiziích, zajímavé též použitím podob rodu medicejského. Poetická povaha jeho a poměr jeho k současné krásné literatuře přivedly ho mimoděk též k volbě předmětů mythologických a allegorických, jež záhy v něm nacházejí pěstitele. Mistrovství v lehké, určité kresbě, volnou fantasii a vzlet plnou měrou jeví illustrace jeho k Danteově Božské komédii, jež s bibliotékou hamiltonskou přešly v majetek kabinetu rytin v Berlíně a vydány řed. Lippmannem r. 1887. (Viz »Jahrbuch d. preussischen Kunstsammlunge◁, IV., 1883.) Chl.

Související hesla