Cádiz

Cádiz [kádiz], hl. město špan. prov. t. jm., pevnost prvního řádu, rozkládá se při jihozáp. pobřeží Pyrenejského poloostrova na skalnaté vysočině, jež tvoří severozáp. cíp Lvího ostrova (Isla de Leon), souvisíc s hlavní částí jeho úzkou písčitou převlakou. Náměstí, mezi nimiž vyniká Plaza de San Antonio, i ulice, zvláště Calle Ancha, jsou pravidelně založeny, dlážděny mramorem a slynou vzácnou čistotou, jenom nejstarší díl města zachoval dosud ulice klikaté a tmavé; domy z pravidla čistě obílené, s plochými střechami, výhlednými vížkami (miradores) a četnými pavlány ve všech poschodích dodávají městu rázu afrického. Citelný jest nedostatek pitné vody, kterou dovážejí z Puerto Santa Maria na pevnině, ačkoli každý dům jest opatřen cisternou, ve kteréž se shromažďuje voda dešťová. Uprostřed města vypíná se pozorovací věž (Torre da vigia), jež poskytuje krásný rozhled po městě, zálivu Cadizském, okeáně a pevnině. Z veřejných budov pamětihodny jsou 2 kathedrály, stará pocházející v nynější podobě z roku 1597, a nová z l. 1720–69, uvnitř bohatě vyzdobená a chovající v podzemí kobku, kdež se nachází jediná studna s dobrou pitnou vodou v celém Cádizu (pročež chrám tento sluje Santa Cruz sobre las aquas), dále chrám bývalého kláštera kapucínského s malbami Murillovými, 7 jiných chrámův, arsenál, celnice, bursa, 2 divadla, královská nemocnice a j.; za hradbami nachází se chrám San José a pod ním na pobřeží mořské lázně, solnice a vinohrady. Podél břehu mořského u přístavu i na hradbách a na náměstích zřízeny jsou promenády a sady s tropickým rostlinstvem. Podnebí města jest sice horké (až 35 °C), ale zdravé. Jako pevnost náleží Cádiz mezi nejdůležitější místa ve Španělsku; poloha jeho již od přírody pevná, sesílena jest hradbou 3 m zvýší, a celek chráněn tvrzemi S. Sebastian na západě, Santa Catalina na severu na pevnině, Trocadero na východě, na jihu pak tvrz San Fernando ovládá převlaku a chrání železniční trať ze Sevilly do Cádiz u vedoucí. Z ústavů vzdělávacích a humanitních má Cádiz kromě četných škol nižších lékařskochirurgický ústav, kněžský seminář, akademii krásných umění, školu kreslířskou a malířskou, mathematickou, obchodní, plaveckou, znamenitou hvězdárnu, umělecké museum, veřejnou knihovnu, botanickou zahradu, několik nemocnic, sirotčinec, chudobinec, ústav pro choromyslné, vzorný ústav vychovávací se školami i pracovnami aj.; dále jest sídlem biskupa, úřadů provinciálních i námořních, tribunálu pro spory koloniální a cizích konsulů. Počet obyvatelstva, který neustále klesá, r. 1887 obnášel 62.531 duší. Průmyslová činnost nemá významu, za to však obchodním významem svým Cádiz stojí mezi prvými městy Španělska, udržuje pravidelné spojení s Anglií, Francií, Německem. přístavy středomořskými, Západní Indií, Kanárskými ostrovy i Jižní Amerikou a jest zároveň stanicí válečných lodí evropských, plujících do Středozemního moře. Roční vývoz jeho činí 64–70 mill. peset (21–23 mill. zl.), dovoz pak na 25 mill. peset; nejvíce vyváží se xerezské víno (r. 1883: 315.000 hl), potom následují sůl, jež se těží na pobřeží a vyváží hlavně do Jižní Ameriky (r. 1883: 235 mill. kg), olivový olej, jižní ovoce, korek, olovo, rtuť, lihoviny, a za to přijímá Cádiz hlavně uhlí, dříví, železné zboží a tuk. Obchod nynější, jenž jest pouhým zbytkem světového někdy obchodu cadizského, trpí z velké části tím, že město nemá průmyslového pozadí se splavnými řekami a dobrou sítí železniční. Přístav obsahuje skoro celou zátoku cadizskou (Bahia de Cadiz) mezi pobřežím provincie a Lvím ostrovem, jest velmi prostranný a skládá se z přístavu obchodního na severu, ve kterém však pro mělkost nemohou velké lodi mořské přistati, a přístavu válečného neboli zálivu Puntaleského, chráněného tvrzemi Puntales, Matagorda a S. Luiz; náplavem řeky Guadalete zanaší se přístav neustále, tak že pro snazší přístup lodí zřízena jest u tvrze Trocadera hráz 300 km zdélí a od r. 1881 pracuje se na prohloubení přístavu. Válečný přístav souvisí s Atlantským okeánem také na jihu průlivem sv. Petra. Cádiz jest osada foinická a založen byl kol r. 1100 před Kr. pode jménem Gáddir, Řekové zvali jej Gadeira, Římané Gades. Po prvé púnské válce dostal se v moc Karthaginců, za druhé války púnské r. 206 před Kr. v držení Římanů, načež Caesar propůjčil všemu obyvatelstvu právo občanské a přezval město Augusta urbs Iulia Gaditana. Pod panstvím Římským nabyl záhy velké moci, byl hlavním tržištěm pro jantar z Baltického moře a britanský cín, avšak zároveň s Římem předstižen jest vzrůstajícím Cařihradem. Byv na to posloupně v moci Vandalů, Visigotův, Arabův (od r. 711), a od r. 1252 králů kastilských, nabyl po objevení Ameriky nového rozkvětu a netušené moci, jsa středem obchodních styků mezi starým a novým světem. Ačkoli r. 1596 hrozně popleněn od Angličanů pod Essexem a Raleighem, povznesl se opět a teprve od té doby, co Angličané r. 1704 zabrali Gibraltar a město ztratilo monopol amerického obchodu, počal klesati, a odpadnutí Jižní Ameriky od panství španělského zasadilo mu těžkou ránu, tak že počet obyv. od počátku XIX. stol. klesl na polovici. Za franc. panství ve Španělsku byl útulkem ústřední junty a uhájil se v l. 1810–12 proti vojsku franc., r. 1820 vypuklo tu povstání vojska, určeného pro Jižní Ameriku, čímž dán podnět ke španělské revoluci, r. 1823 uchýlila se sem vláda kortesů se zajatým králem Ferdinandem, avšak brzy na to musil se Cádiz vzdáti vévodě Angoulëmskému. R. 1868 vydali odtud admirál Topete a generál Prim provolání k národu, po němž vypuzena královna Isabela II. ze země, a r. 1873 zmocnili se města socialističtí radikálové, avšak byli od generála Pavie a části posádky přemoženi. Cadizská provincie zaujímá nejjižnější končiny království a Evropy, hraničí na severu s prov. Sevillou, na vých. s Malagou a mořem Středozemním. na jihu s úžinou gibraltarskou, na záp. s Atlantským okeánem i provincií Huelvou, zaujímajíc s Ceutou na pobřeží africkém 7342 km². Od plochého bažinatého pobřeží na západě zdvihá se půda do vnitra země v pahorkatinu a přechází na východě v hornatinu, jež pohořím Sierra Pinar (1650 m) a temenem Cerro de San Cristobal (1716 m) dosahuje největší výšky. Nejdůležitější řekou jest Guadalete, vnímající Salado a Majaceite, dále Barbate a Guadiaro, kdežto Guadalquivir provincie se pouze dotýká. Podnebí jest příjemné, avšak v létě bývá příliš horké. Hory obsahují značné bohatství rudné a minerální prameny, avšak z obojího se dosud málo těží, půda pak rodí obilí, luštěniny, jižní ovoce, olivy, proslulé víno (Xeres, San Lúcar) a j. Obyvatelstvo, jež vzděláním vyniká nad jiné Španěly, čítá 429 381 duší (1887), živí se hlavně orbou, chovem dobytka, včelařstvím, rybář stvím, dobýváním soli a plavbou. ve městech pak obchodem a průmyslem. Průmysl pak poskytuje plátno, sukno, klobouky, kůže, provaznické zboží, líhoviny, mýdlo a j. obchod pak zanáší se nejvíce vývozem plodin domácích Provincie dělí se ve 14 okresů. p. Dodatky Má 64.134, jako obec 69.382 obyv. (1900).