Feudalismus

, v užším smyslu feudální zřízení s typickými vazalskými svazky, tj. souborem institucí vytvářejících závazky poslušnosti a služby ze strany svobodného člověka, zvaný vazal, vůči jinému svobodnému člověku, zvaný pán, který je naopak vůči vazalovi povinován závazkem ochrany, případně materiální podpory; v tomto významu je spojen s evropským středověkem. V širším smyslu feudální společnost, vybudovaná na hierarchicky uspořádaných principech osobní závislosti, v níž výše postavené vrstvy (církev, šlechta) zajišťují vnitřní a vnější stabilitu společnosti a duchovní rozměr jejího života, vzhledem k hospodářským podmínkám však žijí z dávek poddaných tvořících naprostou většinu obyvatelstva.

Ottův slovník naučný: Feudalismus

Feudalismus (ze středolat. feudum, léno) nazývala se středověká právní soustava, důležitá nejen ve veřejném státním životě, nýbrž namnoze i v právu soukromém, ba i v poměrech hospodářských a sociálních. Jméno své vzala odtud, že poměry feudální, lenní, mezi pánem čili seniorem a manem, lenníkem čili vasallem, sloužily za vzor ve všem jednání soukromém i veřejném a ovládaly tak celou společnost. Lénem udíleno bylo všecko: nejen pozemky, nýbrž i různá práva a důchody, úřady i celá území. Jako podstatné znaky feudalismu uvádí se obyčejně, že to byla soustava zbudovaná na základech pozemkového vlastnictví a na zásadách vojenských a aristokratických. Vládu nad obyvatelstvem vykonával jen malý počet aristokracie, která opírala veškerá práva svá o vlastnictví pozemků. Společnosti v moderním slova smyslu, která předpokládá občanskou rovnost, za vlády feudalismu nebylo. Obyvatelstvo rozpadlo se naopak ve množství malých společností, ovládaných seniorem. Náčelníci těchto malých skupin (senioři) spojeni byli vzájemně, nikoli svazky federačními, nýbrž zvláštní hierarchií, která v jistých směrech je ve spolek podřaďovala, v jiných však směrech vykazovala jim postavení samostatné, nezávislé. Jednotlivec, který naproti jistým osobám byl seniorem, mohl naproti jinému býti vasallem a v podobném poměru nalézati se mohl i jeho senior. Vždycky však za vlády feudalismu platilo pravidlo, že pán má přímá práva jen vůči svému vasallu, nikoli vůči podvasallu. Vůči tomuto měl právo jen nepřímé. Nade všemi seniory stál ve státě feudálním panovník, a sice opět na základě pozemkového vlastnictví. Dle zásad feudalismu náleželo králi vrchní vlastnictví veškeré země (přísloví nulle terre sans seigneur), a poněvadž na vlastnictví pozemkovém závisela četná práva soukromá i veřejná, náležela králi z tohoto důvodu též veškera moc vládní a správní. Z téhož důvodu vydával zákony, ukládal daně a pokutoval. Ať již byla monarchie feudální dědičnou nebo volební, vždycky vykonával panovník vládní moc nikoliv z mandátu svých poddaných, jak tomu jest v monarchii repraesentativní, ani na základě nadpřirozené autority jako zástupce Boha (monarchie theokratická), nýbrž z moci a vůle své vlastní. Proto býval despotismus feudální vždy tak nenáviděným. Soustavou feudální způsoben byl ohromný převrat nejen v životě politickém, nýbrž i sociálním a hospodářském. Nerovnost stavů byla nesmírná. Na jedné straně byla hrstka osudem vyvolených aristokratů, na druhé straně massy bezprávného obyvatelstva: sluhové a nevolníci. Třída střední, městská, neměla významu, poněvadž obchod a průmysl nebyl ještě v té míře vyvinut jako nyní, a základem sociálního postavení nebyla tehdy ani vzdělanost, ani peníze, nýbrž hlavně pozemky. Jen ten, komu náležely rozsáhlé pozemky, zaujímati mohl přednější postavení, poněvadž rozdáváním jich v léno získával si řady lidí k osobním službám zavázaných. Vzhledem k pozemkům vyvinula se také nová forma vlastnictví, zaujímající střední místo mezi vlastnictvím pospolitým (kollektivním) a individuálním. Byla to forma časově neobmezeného užívání pozemků, jež blížilo se právu vlastnickému. Říkalo se, že právo vlastnické jest děleno mezi pánem a manem. Onomu náleželo t. zv. vlastnictví vrchní čili přímé (dominium directum), tomuto vlastnictví požitků (dominium utile). Poměr mezi pánem a vasallem byl částečně osobní, částečně věcný. Pozemky totiž propůjčovány byly za určité (zejm. vojenské) služby, a dokud služby tyto řádně byly konány, neměl senior práva užívání pozemků vasallovi odníti. Jen zrušení věrnosti manské (felonie), kterého se ostatně mohl dopustiti i pán proti svému manovi, rušilo vzájemný poměr mezi oběma stranami a mělo za následek právo odnětí léna. Feudální šlechta byla nejen šlechtou pozemkovou, nýbrž i vojenskou. Jen ona nosila zbraně, jen ona válčila. Jsouc neustále ve zbrani, zvykla si vojenskému životu a řídila se ve všem svém konání nikoli zásadami práva a spravedlnosti, nýbrž skoro veskrze jen hmotnou silou. Stojíc v čele úřadů, jež rovněž lénem byly udíleny, prováděla feudální aristokracie uvedené své zásady i v životě státním. Různá jsou mínění o významu feudalismu. Ačkoli vyskytly se pokusy hájiti jej jako lidstvu prospěšný, shoduje se většina spisovatelů v tom, že měl spíše následky škodlivé než prospěšné. Skoro obecně však se uznává, že zřízení feudální bylo ve středověku nevyhnutelným a jediným možným zřízením společenským, vystřídavším dobu barbarství. Pěkně charakterisuje význam zřízení lenního Guizot v »Dějinách vzdělanosti v Evropě«. Na jedné straně nelze neuznati, že mělo na osobní vývoj člověka, na vývoj citů a povahy jeho, vliv veliký a prospěšný; avšak vzhledem k vývoji sociálnímu příčilo se jak všeobecnému řádu, tak i rozšiřování povšechné svobody. Takovým způsobem bylo zřízení lenní závadou pokroku lidské společnosti. Příčilať se povaha společnosti feudální pořádku a zákonnosti. Smrtelnou ránu zadaly feudalismu novověké vynálezy, hlavně střelný prach a tisk, a pak i změna hospodářských a sociálních poměrů. Vynalezením střelného prachu a užíváním palných zbraní, a vůbec novověkým válečnictvím podkopány byly základy vojenského zřízení feudálního. Vynález tisku působil opět na nejširší vrstvy a rozšiřoval literaturu a vzdělání vůbec. Myšlénky vznešených duchů, idea svobody a rovnosti, dobývaly si čím dále tím pevnější půdy; demokratismus, úhlavní nepřítel všeho feudalismu, rostl víc a více a zápasil s ním neustále, právě tak, jako na druhé straně bojoval proti feudalismu centralistický absolutismus. Obě síly podvracely zřízení lenní, brzy s větším, brzy s menším úspěchem, až se jim podařilo feudalismus nadobro zničiti. Značnou měrou přispěl k tomu též vývoj obchodu a průmyslu a význam peněz v národohospodářském životě. Čeho jednotlivé státy v minulých stoletích v boji svém proti feudalismu neprovedly, dokonal stát moderní, který veškeré rozdíly mezi jednotlivými třídami svých poddaných znivelloval a zavedl vedle občanské svobody též rovnost před zákonem. -dlc.

Související hesla