Hesensko

, Hessen – spolková země ve středním Německu; 21 115 km2, 6 mil. obyvatel (1999), hlavní město Wiesbaden, největší Frankfurt nad Mohanem. Průmysl těžební (hnědé uhlí, soli), strojírenský (dopravní prostředky), chemický, elektrotechnický, hutnický; zemědělství, lesnictví. Významný dopravní koridor podél Rýna a Mohanu. – Od 6. stol. ve franské říši, součást Austrasie (historický státní útvar v severovýchodní Francii), od 9. stol. součást Frank; středisko Mohuč. Ve 13. stol. vznik lantkrabství hesenského; středisko Kassel. Největší rozmach v 16. stol.; 1527 založena univerzita v Marburgu. V roce 1604 rozděleno na Hesensko-Darmstadtsko a Hesensko-Kasselsko. Od roku 1871 součást Německa, od roku 1949 spolková země.

Ottův slovník naučný: Hesensko

Hessy (Hessen), až do r. 1866 H.-Darmstadtsko zvané, velkovévodství ve svazku Německé říše, jehož hlavní díly leží mezi 49° 24' – 50° 50' s. š. a 7° 51' – 9° 39' v. d., obklopeny jsouce pruskými provinciemi hessennassavskou a rýnskou, Bavorskem a Badenskem, kdežto na exklavy ležící v cizím území hraničí mimo uvedené státy ještě Virtembersko. Pruské území rozděluje Hessy na dvě části: jižní větší, rozdělenou Rýnem na provincie Starkenburg a Rýnské Hessy (Rheinhessen), a severní menší, zaujímající prov. Horní Hessy Ku prov. starkenburské náleží 7 exklav, kdežto k Horním Hessům 4; naopak zase leží ve Starkenburku 6 parcell badenských a 2 pruské v Hor. Hessích. Úhrnná plocha velkovévodství obnáší 7682 km2, z čehož připadá 4394 km2 na čásť jižní (prov. Starkenburg 3019 km2 a Rýn. Hessy 1375 km2) a 3288 km2 na sev. (prov. Horní H.). Nynější rozlohy své dosáhly Hessy přivtělováním různých, dříve na sobě nezávislých území, a to starších před r. 1803 (hrabství Katzenelnbogen a Horní Hessy), pak mladších po r. 1803 (čásť Kurfalce, arcibisk. Mohučské, bisk. Wormské, opatství Seligenstadtské, říš. města Worms, Friedberg, Wimpfen, francouz. depart. Donnersberg a državy různých rytířských a stavovských rodin: Riedesel, Solms, Stolberg, Erbach etc.). – Horopisně jeví jednotlivé provincie hesské dosti různý ráz. Nejhornatější jsou Horní H., prostoupené na vých. Vogelsberkem, na záp. a jzáp. výběžky Taunu. Vogelsberg jest pohoří v podstatě čedičové, jehož nejvyšší vrcholy jsou: Taufstein (772 m), spolu nejvyšší bod celé země, Hohercdskopf (770 m) a Siebenahorn (753 m). Od hlavního jádra vybíhá horský hřbet sklánějící se k Mohanu a tvořící v délce 50 – 60 km a v šířce asi 30 km pahorkatinu Wetterau, která složena jest z mladších usazenin přerušovaných místy homolemi čedičovými. Taunus dosahuje v Hessích výšky 589 m (Winterstein). Provincie Starkenburg má horský ráz jen ve vých. polovici, kterou téměř celou vyplňuje Odenwald, na němž rozlišovati lze dvě od sebe odchylné partie: západní, v níž střídají se v pásmech syenit, granulit a břidlice, zatím co čásť jihových. skládá se z pestrého pískovce. Oba tyto díly odděleny jsou od sebe ložiskem ruly táhnoucím se od Schaafheimu směrem jihozáp. až k Hammelbachu. Hlavní vrchy Odenwaldu jsou: Hardberg (595 m), Neunkircher Höhe (591 m), Krähberg (549 m) a Seidenbucher Höhe (598 m). Záp. čásť provincie zaujata jest rovinou rýnskou, nadmořské výšky asi 150 m, k níž připojuje se na sev. rovina mohanská, asi téže výše. Odenwald od roviny rýnské odděluje t. zv. Bergstrasse. Konečně třetí provincie, Rýnské H., jest v podstatě rovinou, tvoříc čásť roviny rýnské a prostoupena jsouc jen nízkými pahorky, výběžky to pohoří falckého na sev. a Hardtu na jz. (Eichelberg 321 m). – Vodstvo hesské teče do Rýna, jen vých. čásť Vogelsberku vysílá vody do Vesery. Hl. řekou jest Rýn, který vstupuje do země u Wormsu, dělí od sebe v délce asi 63 km prov. Starkenburg a Rýn. H., načež od Mohuče k Bingenu jest hranicí země v délce 29 km. Z jeho přítoků náleží Hessyům zcela nebo z části v pravo: Neckar, tvořící na krátko hranici proti Badensku, Weschnitz, Modau, Mohan, který tvoří hranici proti Prusku a Bavorsku, přijímá řeky Mümling, Gesprenz a Niddu a ústí u Kostheimu, pak Lahn s přít. Ohm, Lumde a Wieseck; v levo Selz a Nahe. K úvodí Vesery patří Fulda, zavlažující Horní Hessy na sv. a přijímající z Hess řeku Schlitz a Schwalm. Jezer vnitrozem. není, za to ve všech provinciích nacházíme prameny minerální; nejznámější jsou: kyselé u Schwalheimu a Grosskarbenu, solné v Bad-Nauheimu a Salzhausenu (lázně), rapové u Theodorshalle (lázně) a Karlshalle (t. zv. Kreuznacher Mutterlauge). – Podnebí jest v již. rovnějších krajích tak mírné, že se daří výborně víno, ovoce všeliké, ba i mandle a jedlé kaštany, ale v sev. končinách, zvláště na Vogelsberku, velmi drsné. V Darmstadtě jest střední roční teplota 9,8 °C, výška roč. srážek 71 cm, dní s krupobitím 7, s bouřkou 14, převládající směr větrů jest jihozápadní. – Hessy měly r. 1890 992.883 ob. (492.348 mužů, 500.535 žen) a to: prov. Starkenburg 419.642, Rýn. Hessy 307.329 a Hor. Hessy 265.912; obcí venkovských jest 920, městských 76 se 143.853 obydlími a 212.567 domácnostmi a ústavy. Hustota obyv. obnášela 129 na 1 km2 (kraj Mohuč 595, Lauterbach 53 obyv.), průměrný roč. přírůstek o 7%, počet narozených 32.865 (2446 nemanž.), sňatků 7125, úmrtí 22.592 a rozvodů 73 v roce; dosti značný jest ruch vystěhovalecký. R.1895 měly Hessy 1,039.388 ob. a to: prov. Starkenburg 444.563, Rýn. Hessy 323.135, Hor. Hessy 271.690 ob. Cizinců jest 3472, ostatní domácí, patřící k hesskému a západofranckému odvětví kmene hornoněmeckého. Co do náboženství bylo 666.118 evang., 293.632 katol., 7409 jiných křesť. a 25.531 židů. Právní postavení a poměry nábož. obcí upraveny zákony z 23. dub. 1875 s dodatky a změnami. Zemská církev evang. pojímá v sebe nábož. obce lutherské, reformované a sjednocené a vrchní její hlavou jest evangelický zeměpán, jemuž přidáno vrchní konsistorium. Ostatně jest řízení samosprávné; každou obec spravuje církevní představený se zastupitelstvem, více obcí (dekanát) děkan a synoda dekanátní každoročně se scházející, všechny dekanáty konečně synoda zemská se zákonodárným církev. právem. Hlavou zemské církve katol. jest biskup mohučský s ordinariátem. V zemi jest 23 dekanátů evang. se 415 farami a 466 duchovními, 19 katol. se 171 farami a 174 duchovními, pak 7 rabinátů. Náklady církevní hradí se ze jmění a fondů náboženských obcí, pak přirážkami; mimo to přispívá stát ročně 240.000 marek církvi evang. a 129.872 marek katol. – Na vysokém stupni stojí v Hessích ústavy vzdělavací, spravované školním odborem ministerstva vnitra a spravedlnosti, jemuž podřízeno jest 18 krajských škol. kommissí pro jednotlivé kraje a 1 nebo více škol. dozorců pro obce. Náklad na obec. a pokrač. školy hradí obce, jiné ústavy mají své fondy, ostatek dává stát. Jeví pak se stav školství následovně: 993 jednoduchých a 25 rozšířených škol obecných, 906 pokrač., 5 vyš. dív. čích, 3 semináře učitelů, 1 učitelek, 3 učitel. přípravky, 9 gymnasií, 3 reál. gymn., 2 progymnasia, 15 reálek, 1 vyšší měšť. škola a 63 vyšší soukr. ústavy. Zemská universita jest v Giessech, vys. škola technická v Darmstadtě. Mimo to jest seminář evang. kazatelů ve Friedberku, biskupský seminář v Mohuči a z odborných ústavů: lesnický a hospodářský ústav universitní, 9 rolnických škol zimních, 2 kursy lukařské, škola vinařská a ovocnářská, škola a akademie pivovarská, několik škol obchodních, kupecké školy pokračovací, školy průmyslové, hospodyňská škola pro dívky, zemská stavební škola v Darmstadtě, škola řezbářská, 2 uměl,. průmyslové, 78 nedělních řemeslnických kreslířských a 39 nekreslířských, 3 školy košikářské, 9 rukodílných, škola tkalcovská a 2 odborné školy dívčí. Konečně třeba vytknouti 2 ústavy hluchoněmých, 1 slepců a 3 sirotčince. Z jiných zařízení pro vědu a umění význam má velkovév. museum a dvorní knihovna v Darmstadtě, 2 řím.-german. sbírky v Mohuči, univ. knihovna v Giessech, městská v Mohuči a různé vědecké a umělecké společnosti. Hlavním pramenem výživy jest zemědělství, podporované úrodností půdy a snahou vlády i obyvatelstva (3 hospodářské spolky provinc., 25 okr., učiliště, družstva atd.) a skýtající bezprostředně výživu 41,55% ob. Z veškeré půdy připadá na role a zahrady 49,2%, luka 12,1%, pastviny 1,1%, vinice 1,6% a lesy 31,3%, polí nejvíce na Rýn. Hessy (76,5%), lesů na Starkenburg (42,2%) a luk na Hor. Hessy (18.5%). Orba provozuje se v malém, jeť průměrná velikost 1 závodu hospod. 3.6 ha, avšak hospodaří se rationálně a přísluší z obilin co do výnosu a oseté plochy první místo žitu. Luštěniny pěstují se hlavně v Hor. Hessích, brambory všude s hojným výtěžkem (1894: 7,6 q), který se z části vyváží. Rovněž všude sází se řípa a řepka, kdežto tabák, jehož produkce stoupá, omezen jest na Starkenburg, len pak na Hor. Hessy Zahradnictví provozuje se ve větším rozměru u Mohuče, Offenbachu, Darmstadtu a Friedberku, zelinářství u Mombachu a Gonsenheimu, ovocnářství (2 mill. stromů) po celé zemi; výrobky ty se vesměs vyvážejí, ale hlav. předmětem vývozu jest víno. Vinařství soustřeďuje se v prov. Rýn. Hessích v krajích Bingen, Oppenheim, Mohuč, Alzey a Worms, pak ve Starkenburku u míst Rothberku, Kirchberku, Schlossberku, Heiligenberku a j. Vinic jest úhrnem 11.000 ha v ceně 72 mill. m. s prům. výtěžkem ročně 1/4 mill. hl. – Na značném stupni jest i lukařství (Horní Hessy) a s ním souvisící chov dobytka, především skotu (321.641 kusů ceny 72 mill. m), kdežto koňařství překáží malá rozsáhlost jednotlivých statků, ač jest podporováno vládou (zem. hřebčinec v Darmstadtě) i soukromníky (koňařský spolek); čítá se asi 52.449 koní. Chov ovcí (91.777 kusů) poklesl, za to stoupá chov vepřů (245.868) a koz (115.158). Úhrnná cena veškerého dobytka páčí se na 114 mill. m. Drůbeže jest hojně, včelaření (32.407 úlů) má význam pouze místní. Velice vyvinuté jest lesnictví. Nejvíce lesů má kraj Erbach (58,5%), nejméně Worms (0,88%), i jest 88,1% lesa vysokého, 0,7% středního a 11,2%nízkého, z toho 66,2% v majetku veřejném a 33,8 soukromém. Druhy lesní zvěře jsou: zvěř daňčí a červená, srnci, zajíci, divocí králíci, tetřevi, jezevci, lišky, kuny, tchoři, divoké kočky a divocí kanci. Předmět rybářství tvoří: kapr, parma, lín, bělice, štika, losos, pstruh, úhoř a rak. – Hornictví, v němž nejdůležitější jsou Hor. H., dodává jako hlav. výrobky: uhlí hnědé (207.954 t v ceně 619.091 m.), rudy železné (147.896 t v ceně 1,024.625 m.) a mangánové (14 t) a sůl (15.408 t v ceně 487.590 m.), zaměstnávajíc 3210 osob v 18 dolech železných, 1 na železo a mangán, 3 soli. varech a 11 dolech uhelných. Průmyslových závodů čítají Hessy 55 248, jež mají 2100 parních kotlů a obživují 36.55% obyv. Z jednotlivých odvětví průmyslových přední jest výroba kůží a zboží koženého všeho druhu (Mohuč, Worms, Offenbach), ovládající téměř světový trh, pak uměleckého a jemnějšího nábytku (Mohuč). Pro silný vývoz pracují továrny na tabák (Offenbach, Giessen, Alsfeld) a doutníky (Heppenheim, Bensheim a j.), pak četné sirkárny (Darmstadt, Dieburg) a továrny na zboží obuvnické a plstěné (Offenbach, Mohuč a j.). Veliké pověsti těší se i výrobky průmyslu chemického (Darmstadt, Mohuč, Oppenheim a j.); hojné jsou mydlárny, tiskárny, továrny na lak, svíčky, stearin, cellulosu a j. Ku výrobě železa slouží 2 hutě a k jeho spracování 23 železolijny, 2 továrny na zelenou skalici, mnohé strojírny a kotlárny (Offenbach, Mohuč, Darmstadt), dílny na zboží ocelové, železné, litinové aj. (Offenbach). Z továren na potraviny první místo zaujímá 238 pivovarů, 483 lihovarů a 4 velké cukrovary; dále jsou tu octárny, škrobárny, syrárny, továrny na vína šumivá (Mohuč a Worms), cichorii, čokoládu, kakao, konservy a j. Průmysl textilní a dřevařský má význam jen jako hlavní odvětví výroby lidové v krajinách horských (Erbach, Alsfeld, Lauterbach a j.). Konečně vytknouti jest veliké závody na výrobu vozů a vagonů (Mombach, Mohuč, Offenbach), výrobu nástrojů osvětlovacích, fysikálních, elektrických, hudebních, šicích atd., čalounů, rohoží, koberců, rukavic, zboží cementového (Amöneburg, Offenbach), hliněného (Darmstadt), papíru (t.), četné kamnárny, hrnčírny, cihelny a peci vápenné. Zájmům živností slouží ústř. kancelář živnostenská (Centralstelle für Gewerbe) a zem. živnost. spolek v Darmstadtě s četnými spolky poboč., školy řemeslnické a 5 živnost. soudů rozhodčích mimo obchodní a živnost. komory. – Obchod a dopravnictví vyživují v Hessích bezprostředně 10,61% obyv. i napočítáno 24.378 obch. závodů. Obchod zahraničný jde hlavně přes Brémy, kudy vyvezeno r. 1893 zboží za 1,168.669 m., a to hlavně: kůže a zboží kožené (223. 616 m.), víno (214.336 m.), doutníky, barviva, drogy atd., přivezeno pak za 2.374.042 m., hlavně: tabák (1, 069.471 m.), ovčí vlna, bavlna, káva, rýže, olej a petrolej. Obchod vnitřní pohybuje se hlavně po Rýnu, kde soustřeďuje se především v Mohuči, a páčí na 427.758 t. Peněžní obraty prostředkuje závod říš. banky v Mohuči (od r. 1876), 5 poboč. závodů, banka pro již. Německo, pro obchod a průmysl, zemská úvěrní pokladna a zemědělská důchodková kasa (vše v Darmstadtě), 43 spořitelny okr. a 343 místní úvěrní a zálož. spolky. V zemi jest 6 obch. a živnost. komor. Pro dopravu mají Hessy 4187 km silnic, 964 km železnic, z nichž je 377 km drah stát. V poštovnictví tvoří Hessy obvod vrch. pošt. ředitelství v Darmstadtě a má 927 pošt. ústavů s 2930 zřízenci (doprava r. 1893 67 mill. psaní, 48 mill. balíků a za 202 mill. m. poukázek). Telegrafních úřadů jest 499, délka tratí 1780 km, vedení 6483 km a r. 1893 dopraveno 1,06 mill. telegrammů. Telefonních stanic je 756 se 179 km tratí a 796 km vedení. Základem ústavy jest ústavní listina ze 17. pros. 1820, dle níž tvoří Hessy nedělitelný celek s touže vládou a ústavou, stojící pod ústavním panovníkem, velkovévodou hesským a na Rýně, s titulem »král. Výsost« (od roku 1806) a apanáží 1,265.000 m., v jehož rodině jest vláda dědičnou v linii mužské dle prvorozenství. Vymře-li rod po meči, přechází vláda na sbratřené rody knížecí (saské) a konečně na větev ženskou. Národ zastupují při vládě zemští stavové, a to komora první, složená z plnoletých princů velkovév., náčelníků rodin stavovských a rodiny Riedesel, evang. praelata, katol. biskupa, univ. kancléře, 2 členů volených od šlechty a 12 vynikajících občanů povolaných panovníkem, a komora druhá, čítající 50 poslanců volených městy a obcemi venkovskými volbou nepřímou. Obě komory rozhodují o daních, státním dluhu a jmění, zákonech a nařízeních, o nichž návrhy podává vláda. Státní ministerstvo jako nejvyšší úřad země rozpadá se na minist. panovnického domu a zahraničných záležitostí, na minist. vnitra a spravedlnosti a minist. financí, a do jeho působnosti spadají vztahy k říši Německé, správa státní, příprava zákonů atd. V ohledu správním rozpadají se Hessy na 3 provincie: Starkenburg se 7, Rýnské Hessy s 5 a Horní Hessy se 6 kraji, v jichž čele stojí provinciální ředitelství, v čele kraje pak krajský úřad s kraj. radou jako úřady státní, kdežto sbory samosprávné jsou krajský event. provinciální sněm a výbor; v čele obcí jsou představení, místy s mocí policejní. O sporech správních rozhoduje správní soudní dvůr. – V ohledu soudním platí v Hessích říšské zákony německé se zbytky franc. práva v Rýnských Hessích a obec. i měšť. práv v ostatních provinciích. Nejvyšší instancí jest vrchní zemský soud v Darmstadtě, pod nímž jsou 3 soudy zemské (Darmstadt, Giessen, Mohuč), 3 poroty tamže, 5 komor pro obchodní záležitosti, 49 úřed. soudů, soud pro rýnskou plavbu v Mohuči, cís. disciplinární komora v Darmstadtě; pak jsou soudy vojenské. Jim jsou přikázány: zemská káznice v Marienschlossu, trestnice v Butzbachu, vězení v Darmstadtě a Mohuči, 3 provinciální žaláře, 45 okr. věznic a donucovací pracovna v Dieburku. – Zvláštní zmínky zasluhují veřejná zařízení chudinská a dobročinná. Péče o pomoci potřebné náleží především obecním svazkům chudinským; kde tyto nestačí, jakož i co týče se opatřování choromyslných, blbců a slepých, svazkům krajským, při čemž polovici nákladů nese příslušný kraj a polovici stát. Veřejné ústavy dobročinné jsou: 2 blázince, ústav pro blbé, ústav slepců, 3 chorobince, 5 ochranoven pro zpustlé děti, donucovací pracovna pro hochy, množství veř. opatroven pro děti, státní podpůrná pokladna, spolek proti žebrotě, pojišťovna na život, pro stáří, invaliditu, úrazy a proti ohni (nuceně), různé ústavy pro vdovy a sirotky, nadace, pokladny nemocenské a úmrtní, 2 porodnice, mnoho nemocnic a léčeben, fond veřejné dobročinnosti aj. – Vojsko (4 pěší, 2 dragonské, 1 dělostřel. pluk a prapor vozatajstva) tvoří jako uzavřený celek 25. (hesskou) divisi 11. armádního sboru pruského a skládá přísahu věrnosti císaři něm., který jmenuje důstojníky a úředníky, ač kokardy, prapory, odznaky budov voj. atd. jsou v barvách hesských. Posádkou jest divise v Hessích vyjmouc Mohuč, jež má posádku říšskou. – Rozpočet stanoví zemské stavy na 3 léta a vykazuje (1894 – 97): příjmů 27,352.964 m. (6,107.626 m. statky, 9,700.186 m. přímé a 10,016.083 m. nepřímé daně) a 27,563.830 m. vydání (dvůr 1,33I.857 m., státní dluh 1,559.590 m., minist. vnitra a spravedlnosti 8,802.246 m., financí 5,878.286 m., matrikulační příspěvek k říši 6,980.000 m.). Státní dluh obnáší (1896): 36.319.030 m., z čehož 31,545.020 m. vzniklo zakoupením hornohesských drah. – Hessy mají ve spolkové radě 3 hlasy a v říš. sněmu 9 poslanců. Státní znak jest dvojocasý lev s korunou, desetkrát stříbrně a červeně pruhovaný, držící v pravé přední tlapě meč v modrém poli. Zemské barvy jsou červená a bílá. – Řády a odznaky: řád Ludvíkův, zlatý řád lví, řád Filipa Velkomyslného, medaille pro vědu, umění, průmysl a hospodářství a četné odznaky vojenské. – Hlav. město Darmstadt. – Srv. Künzel, Das Grossherzogthum Hessen (Giess., 1893); Becker, Geognostische Skizze des Gr. H. (Darmst., 1849); Ludwig, Geolog. Skizze des Gr. H. (t., 1867); Weidenhammer, Die Landwirtschaft im Gr. H. (t., 1882); Müller u. Greim, Das Volksschulwesen im Gr. H. (Giessen, 1892); Küchler, Das Verfassungs – u. Verwaltungsrecht d. Gr. H. (Darmst., 1894); Zeller, Handbuch der Verfassung u. Verwaltung im Gr. H. (t., 1885 – 93); Mittheilungen d. grossherzogl. Zentralstelle für die Landesstatistik (t., 1862 – 95); Beiträge zur Statistik der Gr. H. (t., 1862 – 95); Topograph. Karte von H. (1: 50.000, 1832 – 50); Lepsius, Geolog. Karte d. Gr. H. (t., 1887 ff.); pak mapy hypsometrické od Beckera (1: 250.000, 1874) a od velkovév. úřadu katastrálního (1889 ff.). Tšr. Dějiny až do rozdělení země na Kasselsko a Darmstadtsko. Hessy rozkládaly se po obojí straně Rýna a Mohanu. Jméno pochází od Chattů, kmene starogermanského, jenž později spolu s jinými splynul v národní skupinu franckou. Germanicus pobořil hlavní hrad Chattův Mattium (15). Římané zakládali v jižních částech země osady a tam tudy šel i pohraničný val jejich (limes). Za doby francké Hessy rozděleny byly na župy. Sv. Bonifác založil tam biskupství. Za doby té povstalo též opatství Fuldské a za nedlouho potom opatství Hersfeldské. Později stály Hessy pod vrchní vládou vévod franckých. Jeden z hrabat tamních, Konrad, stal se ve Francích vévodou a potom i králem něm. (Konrad I.). Po smrti bratra jeho Ebrharda moc vévodská nad Hessy vzala za své a v zemi panovala hrabata. Dcera a dědička jednoho z nich, Hedvika z Gudensberka, provdala se za Ludvíka I.. lantkraběte durynského, kterého pak ostatní hrabata a velmoži hesští uznali vrchním pánem (1130). Po vymření mužského potomstva lantkraběcího rodu durynského Jindřichem Raspem (1247) ucházela se o země durynské a hesské Žofie, dcera lantkraběte Ludvíka IV. a sv. Alžběty, provdaná za vévodu brabantského. V tom však stavěl se jí na odpor příbuzný její, Jindřich Jasný, markrabě míšenský. Válka o dědictví durynské (1256 – 1263) skončena smlouvou, jížto Žofie se vzdala Durynska, avšak synu svému, Jindřichu Dítěti, zachovala Hessy Jindřich I. Dítě tituloval se lantkrabětem hesským a sídlil v Kasselu (†1309). Syn jeho Ota I. (†1328) měl půtky s arci. biskupem mohučským a podobně i syn jeho Jindřich II. Železný (†1376). Bratrovec tohoto, Heřman I. Učený, měl činiti s bujnými šlechtici, jižto se jednotili proti němu a městům. Podporoval krále Ruprechta Falckého a nabyl fojtství v opatství Hersfeldském (†1413). Syn jeho Ludvík I. Pokojný účastnil se válek proti Husitům, získal hrabství Ziegenhainské a Niddské, nabyl fojtství v opatství Korvejském a vrchní moci lenní nad hrabstvím Valdeckým. Vážnost jeho byla taková, že byl i navržen k volbě za císaře (†1458). Synové jeho, Ludvík II. a Jindřich III., rozdělili se o dědictví. Ludvík založil větev hessko-kasselskou a Jindřich větev hesskomarburskou. Jindřich III. byl poručníkem bratrovců svých, Viléma I. a II. Získal sňatkem hrabství Katzenelnbogenské a přimnožil své državy též v půtkách mohučských (†1483) Po smrti syna jeho Viléma III. (†1500) země hessko-marburská spadla na větev hesskokasselskou. Zakladatel větve této, Ludvík II. (†1471) zůstavil dva syny, Viléma I. a II. Tito vládli společně, avšak když Vilém I. na pouti do Palestiny (1493) ochuravěl na duchu, Vilém II. stal se samovládcem. Týž po smrti Viléma III. spojil Marbursko s Kasselskem a rozmnožil Hessy výboji (†1509). Syn jeho Filip I. Velkomyslný vyznamenal se v bitvě proti sedlákům u Frankenhausen (1525), zavedl v zemi víru Lutherovu, zjednal s kurfirštem saským Janem spolek proti katolíkům v Torgavě (1526), založil v Marburce universitu (1527), zabavil jmění klášterní, jež pak z části věnoval na vydržování škol a špitálův, i byl z předních zakladatelů spolku Šmalkaldského (1531). Po bitvě u Mühlberka byl zajat (1547), avšak smlouvou Passovskou (1552) vrácena mu svoboda i země. Tuto rozdělil před smrtí svou (†1567) mezi 4 syny, jež měl z řádného manželství s Kristinou Saskou, a opatřil zároveň úděly též syny, jež měl s vedlejší chotí svou Markétou. Úděly tyto však, ani držitelé zůstali bezdětni, spadly brzy na větve hlavní, kasselskou a darmstadtskou. Ze 4 synů Filipových z Kristiny Saské dostal Vilém IV. polovici země s Kasselem, Ludvík III. čtvrtinu země s Marburkem, Filip II. osminu s Rheinfelsem a Jiří I. osminu s Darmstadtem. Ježto však Ludvík III. a Filip II. zemřeli bez dědiců, Hessy od r. 1604 rozděleny na části toliko dvě: Kasselsko a Darmstadtsko. Šra. Dodatky

Hessy-Darmstadtsko, velkovévod. ve svazku býv. Něm. spolku, nyní spolkový stát Něm. říše, zvaný Hessy. Dějiny. Jiří I. Pobožný, nejmladší syn Filipa I. Velkomyslného, dostal po smrti otcově (1567) osminu země hesské s Darmstadtem i byl zakladatelem rodu Hessko-Darmstadtského. Po smrti bratra svého Filipa II. Rheinfelského zdědil třetinu jeho země (1584), avšak vyměnil si ji s bratrem nejstarším Vilémem IV. Kasselským za hrabství Dietzské. Jiří vypověděl ze země židy, byl dobrý správce a hospodář i zveleboval školství. Když zemřel (1596), synové jeho se rozdělili o dědictví. Nejstarší Ludvík V. Věrný podržel Darmstadt, mladší Filip dostal Butzbach, jenž však (1643) opět připadl k Darmstadtsku, a nejmladší Bedřich dostal Homburk i byl zakladatelem větve HesskoHomburské. Ludvík V. zdědil (1604) po strýci svém Ludvíku III. (IV.) marburském Giessensko, kdežto Marbursko spadlo na bratrance jeho Morice Kasselského. Když pak tento v Marburce zavedl víru Kalvínovu, přes to, že Ludvík III. »Testator« v závěti své byl zapověděl, aby se víra v zemi jeho neměnila, Ludvík V. domáhal se i Marburska, maje v tom císaře na své straně, a spor ten mezi rodem Darmstadtským a Kasselským táhl se až do míru Vestfálského. Naproti kalvínské universitě marburské Ludvík V. založil lutheránskou universitu giessenskou (1606) i zavedl nástupnictví dle prvorozenstva. Ve válce 30leté držel se císaře a podobně též syn jeho Jiří II. Učený (1626 – 61). Panovník tento vyrovnal se s Kasselskem strany Marburku i pečoval o zvelebení země zpustošené válkou 30letou. Syn jeho Ludvík VI. (1661 – 78) shromáždil značný poklad i hleděl državu svoji zaokrouhliti koupěmi. Syn jeho Ludvík VII. zemřel po 4 měsících a měl nástupcem bratra svého Arnošta Ludvíka (1678 – 1739), za něhož až do r. 1688 vládu konala matka jeho Dorothea Charlotta Braniborsko-Ansbašská. Arnošt Ludvík, jako rod jeho vůbec, věren byl císaři, začež země jeho nemálo strádala ve válkách proti Ludvíku XIV. Jsa nepřítelem francouzského krále, Arnošt Ludvík nicméně liboval si ve franc. mravech a způsobech jakož i v přepychu, následkem čehož i upadl do dluhův. Syn jeho Ludvík VIII. (1739 – 68) vedl sobě dle přikladu otcova S manželkou svou Kristinou zdědil hrabství Hanavsko-Lichtenberské. Syn jeho Ludvík IX. (1768 – 90) vládl moudře i maje vzorem Bedřicha Vel., náležel k osvíceným despotům doby tehdejší. Národní shromáždění francouzské odňalo mu práva a příjmy plynoucí z oné části Hanavsko-Lichtenberska, jež ležela v Elsasku, Syn jeho Ludvík X. (1790 – 1830) dostal za to a za odstoupení některých okresů Badensku a Nassavsku mírem Lunevillským (1801) vévodství Vestfálské, jakož i některé okresy falcké. mohučské a j., celkem za odstoupených 40 čtv. mil se 100.000 ob. přes 100 čtv. mil s 218.000 ob. Poměry nucen, byl Ludvík X. vasallem Napoleonovým a přistoupil (1806) ke spolku Rýnskému. Za to povýšen za velkovévodu i nabyl suverenity nad několika okolními dotud immediátními hrabaty a knížaty (celkem 42 čtv. mil se 112.000 obyv.). Po bitvě u Lipska (1813) přidal se ke spojencům proti Napoleonovi. Na kongressu ve Vídni odstoupil Prusku Vestfálsko a několik okresů králi bavorskému i vzdal se suverenity nad Hessy-Homburskem, avšak dostal náhradou část někdejšího departementu donnersberského na lev. bř. Rýna a čásť knížectví Isenburského i získal tudy as 20.000 ob. Stav se velkovévodou, Ludvík X. jmenoval se Ludvíkem I. a nabyv země na levé straně Rýna, tituloval se (od r. 1816) velkovévodou hesským a rýnským (Grossherzog von Hessen und bei Rhein). Dal pak (1820) zemi své též ústavu (sněm byl o 2 komorách) i spořádal správu zavedením nových úřadů centrálních. Přistoupil (1828) k pruské celní jednotě. Péči měl o povznesení stavu selského i dělnického, zveleboval školství a prováděl nákladné stavby. Syn jeho Ludvík II. (1830 – 48), zaleknuv se revoluce pařížské (v čci 1830) a postrašen nepokoji, jež potom vypukly také v Hessku-D-sku, uchýlil se od směru liberálního, proti čemuž na sněmích ovšem se jevila opposice. Avšak neměla hrubě váhy, přes to, že ke straně protivládní náleželi mužové jako Jaup, Höpfer a Jindřich von Gagern. Tu však vypukla v Paříži nová revoluce (v únoru 1848) a v Němcích nastalo hnutí demokratické a pangermanské. Tím ovšem uchváceno bylo i H.-D., a na sněmě (dle příkladu Bassermannova v Badensku) učiněn návrh, aby svolán byl národní parlament a jmenován prozatímní vládce Německé říše. Tehdy velkovévoda přijal syna svého Ludvíka III. za spoluvládce, a ten slíbil splniti vše, oč od sněmu i od lidu bylo žádáno. Dosavadní ministerstvo du Thilovo propuštěno a předsedou ministerstva nového, liberálního jmenován Jindřich von Gagern. Když pak zvolen byl presidentem parlamentu frankfurtského, povolán na jeho místo Zimmermann a po tom Jaup. Avšak výtržnosti proletářův a demokratů razily cestu reakci, jíž podporou byl i Bundestag. Jaup odstoupil (1850) a na místo jeho dostal se von Dalwigk. Touže dobou povýšen von Ketteler za biskupa mohučského, s nímžto pak k nesmírné nevoli strany liberální ujednán konkordát s nemalou arci ujmou dosavadních práv zeměpanských. Dalwigk byl přívržencem politiky rakouské, a ve válce Němců s Němci (1866) H.-D. stálo proti Prusku. V míru potom musil velkovévoda Ludvík III. vzdáti se Hess-Homburska nedávno před tím nabytého, jakož i některých okresů ve prospěch Pruska, přistoupiti k Severoněmeckému spolku, přijmouti do Mohuče pruskou posádku, dáti pošty a telegrafy pod pruskou správu a zaplatiti 3 mill. zl. válečné náhrady. R. 1867 H.-D. postavilo vojsko svoje pod vrchní velení Pruska i učinilo s ním spolek na obranu i k útoku. Následkem toho bojovalo s ním (1870) proti Francii, a ježto v zemi rozhodně vrchu se domohl směr pruský, musil ministr Dalwigk (1871) odstoupiti. Tehdy ku vládě dostali se liberálové, čehož hlavně pocítil biskup Ketteler. Proti církvi katol. zahájen boj (Kulturkampf) dle vzoru pruského. Po smrti velkovévody Ludvíka III. (1877) nastoupil bratrovec jeho Ludvík IV. (1877 – 92) a za toho po příkladu Pruska zjednáno s církví katol. narovnání. Země stále zvelebována podporováním průmyslu, obchodu, zemědělství; stavěny železnice, mosty (u Mohuče přes Rýn, u Offenbachu a Kostheimu přes Mohan). Po smrti Ludvíka IV. nastoupil syn jeho Arnošt Ludvík. Do říšského sněmu něm. zvoleni byli v Hessech-D-sku (1893) 3 národní liberálové, 3 antisemité, 2 sociální de. mokrati a 1 přívrženec svobodomyslné strany lidové. Šra.

Hessy-Kasselsko, až do vypuknutí něm. války v r. 1866 kurfirštství a stát ve svazku německého spolku, skládalo se z nepravidelně ohraničeného území hlavního a mnohých enklav a rozděleno bylo ve 4 provincie: Dol. H., Horní H., Fuldu a Hanavu, zaujímalo 9581 km2 a r. 1864 mělo 745.063 obyv., hlavním a sídelním městem bylo Kassel. Kurfirštství povstalo historickým vývojem z kmenné země nebo vlastních Hess, knížectví Hersfeldského, velkovévodství Fuldského, knížectví Hanavského a z několika oddělených dílů, jako hrabství Schaumburského, panství Schmalkaldského a některých menších území, z nichž Nauheim přešel r. 1866 na velkovévodství Hesské. Nyní tvoří Hessy v podstatě vládní obvod kasselský v pruské prov. hesskonassavské. Dějiny. Zakladatel rodu a lantkrabství (potomního kurfirštství) H.-K-ského byl nejstarší syn Filipa I. Velkomyslného, Vilém IV. Moudrý (1567 – 92). Po otci zdědil polovici Hess a po bratru Filipovi II. Rheinsfelském třetinu země jeho (1584). Druhou třetinu Rheinfelska dostal od bratra Jiřího I. Darmstadtského za hrabství Dietzské, které (1577) zdědil po jednom ze synů Filipa I. z vedlejší manželky jeho Markety. Syn jeho Moric (1592 až 1627) zdědil po strýci Ludvíkovi III. (IV.) Marbursko (1604), kdež pak i zavedl učení reformované, k němuž byl přistoupil. Kdežto větev darmstadtská věrna byla císaři, větev kasselská lnula ke straně protihabsburské. Moric, za něhož vznikl spor s rodem darmstadtským o Marbursko a za něhož země krutě zpustošena byla pluky sv. ligy, odevzdal (1627) vládu synu svému Vilémovi V. Synové pak jeho z druhého manželství, Herman, Bedřich a Arnošt, založili vedlejší větve rotenburskou, eschwežskou a rheinfelskou (mladší). Rotenburská vyhasla již r. 1638 a eschwežská r. 1655. Rheinfelská pak rozštěpila se r. 1693 na větev rheinfelsko-rotenburskou a na větev rheinfelsko-wanfriedskou. Tato vyhasla roku 1755, rotenburská pak trvala až do r. 1834. Vilém V. (1627 – 37) zavedl nástupnictví dle prvorozenstva (1628) i přidal se ke Gustavu Adolfovi, začež po smrti krále švédského zle se mu vedlo. Zůstavil 6 nedospělých dítek; avšak matka jejich Amalie Alžběta z rodu hrabat Hanavských nejenom jim zachovala dědictví, nýbrž získala mírem Vestfálským i opatství Hersfeldské a větší díl hrabství Schaumburského. Zároveň učinila také narovnání s Darmstadtskem strany Marburska. Syn její Vilém VI. Moudrý (1650 – 1663) péči měl o blahobyt a zveleboval školství (povznesl najmě universitu marburskou). Syn jeho Vilém VII. †1670, pro nedospělost k vládě ani se nedostav. Bratr jeho Karel I. (1670 – 1730) účastnil se válek proti Turkům a Francouzům i posílal za války o španělské dědictví Angličanům a Hollanďanům vojáky za peníze. V Kasselu založil Collegium Carolinum a nedaleko města nádherný zámek Karlsberg (Wilhelmshöhe). Mladší bratr jeho Filip byl zakladatelem vedlejší větve Philippsthalské, od které pak synem jeho Vilémem se odštěpila větev philippsthalsko-barchfeldská. Syn a nástupce Karla I., Bedřich I., povýšen byl jakožto manžel Ulriky Eleonory, sestry Karla XII. (1720), na královský trůn švédský. Správu země hessko. kasselské konal bratr jeho Vilém VIII., jenžto pak, když Bedřich I. (1751) bezdětek zemřel, na vládu nastoupil jako lantkrabě. Za Viléma VIII. povstal spor s Darmstadtskem o dědictví Hanavské, k němuž Ludvík VIII. Darmstadtský se táhl jakožto manžel Kristiny, dcery posledního hraběte Hanavského Jana, Vilém VIII. pak jako pravnuk Amalie Alžběty Hanavské, manželky lantkraběte někdy Viléma V. Tehdy Kasselsku dostalo se Hanavska, Darmstadtsko pak obdrželo hrabství Hanavsko-Lichtenberské. Vilém VIII. byl ve válce 7leté spojencem Angličanů, následkem čehož země jeho drancována byla vojsky francouzskými. Syn jeho Bedřich II. přestoupil k víře katolické. avšak musil otci a stavům jakož i evangelickým knížatům německým učiniti slib, že nikdy žádného katolíka nepovýší na úřad veřejný aniž dovolí, aby katolíci v zemi jeho veřejně konati směli bohoslužby. Slibu tohoto Bedřich II. (I 760 až 1785) také i šetřil. Jsa podobně jako otec milovníkem věd a umění, založil museum Fridericianum, podporoval školství a učinil Kassel jedním z nejkrásnějších měst v Německu. Po. hříchu však oddával se přepychu až přílišně, a aby měl dosti peněz, prodával Angličanům vojáky do války proti osadám americkým. Syn jeho Vilém IX. (1785 – 1821) byl pán krutý a lakomý. Účastnil se prvé války koaliční proti Francii a prodával podobně jako otec Angličanům vojáky. Přistoupil (1795) k míru Basilejskému a za ztracené země zarýnské dostal náhradou (1803) říšské město Gelnhausen, enklavy Fritzlar, Holzhausen a Amöneburg, i byl povýšen za kurfiršta. jako kurfiršt jmenoval se Vilémem I. Za války Francouzů s Pruskem r. 1806 prohlásil neutralitu, vyzbrojil 20.000 mužů, začež po bitvě u Jeny byl obviněn, že hodlal Napoleona přepadnouti, kdyby byli Prusové zvítězili. Maršálek Mortier obsadil po té Kasselsko, jež pak mírem v Tilži připojeno k novému království Vestfálskému. Za vlády krále Jérôma zavedeny v Kasselsku mnohé dobré a nutné opravy; avšak když Napoleon poražen byl u Lipska, země dobyta vojsky ruskými a Vilém I. uvázal se opět v panování (v list. 1813). Poddaní uvítali ho s jásotem, avšak radost jejich netrvala dlouho. Opravy vládou francouzskou učiněné, pokud nebyly ku prospěchu moci panovnické, vesměs zrušeny a věci uváděny do starých kolejí. Reakce byla krutá a v lecčems i směšna; tak zavedeny na př. u vojska nejenom stejnokroje dle starého střihu, nýbrž i copy, hole a třírohé klobouky. Na kongressu ve Vídni domáhal se Vilém I. titulu královského, avšak bylo mu přestati na titulu kurfirštském a spokojiti se názvem královské výsosti. Za odstoupení některých enklav a krajin pohraničných (Výmarsku) dána mu mimo jiné zejm. drahná čásť knížectví Fuldského a kus Isenburska. Slibu, že zemi udělí ústavu, dle potřeby času duchem liberálním přizpůsobenou, Vilém I. nesplnil. Syn a nástupce jeho Vílém II. (1821 – 1847) zavedl sice hned po nastoupení na trůn některé opravy, ale k vydání nové ústavy se neměl, i vládl tolikéž libovolně. Z toho a z pohoršlivého poměru jeho k Emilii Ortlöppově, jež povýšena za hraběnku z Reichenbachu, vznikaly nemalé kyselosti. A když následkem červencové revoluce v Paříži (1830) v Německu oživl ruch liberální, Vilém II. nucen byl uděliti ústavu (5. ledna 1831). Ústava tato byla jedna z nejlepších v Německu, o čež zásluhu především měli zástupce university marburské Jordan a starosta kasselský Schomburg. Sněm byl o jedné komoře, ale stavům dosavadním ponecháno slušné zastoupení. Prohlášena rovnost všech občanů před zákonem, zabezpečena svoboda osobní, soudnictví odděleno od správy a j. p. Tehdy přistoupilo H.-K. také k pruské celní jednotě. Následkem jitření, jež vkrátce potom znova nastalo příčinou hraběnky Reichenbachové, Vilém II. odejel do Hanavy a nechtěl se již vrátiti do Kasselu. Že však dle znění ústavy od sídla vlády nesměl vzdálen býti déle než půl roku, jmenoval korunního prince Bedřicha Viléma spoluvládcem i zmocnil ho, aby vládl samostatně, dokud by sám se ne. vrátil do Kasselu (30. září 1831). Po smrti manželky své (1841) vstoupil s hraběnkou Reichenbachovou v morganatický sňatek i zemřel r. 1847 ve Frankfurtě. Syn jeho Bedřich Vilém I. (1831 [1847] – 1866) měl zřízení ústavní v nenávisti a byl ve směru tom podporován ministry, jako Hassenpflugem, Kochem, Schefferem. Po smrti otcově neměl chuti na ústavu složiti přísahu, však učinil tak přece, uznamenav z chování sboru důstojnického, že by ve snahách svých spoléhati nesměl ani na vojsko. Revoluce pařížská roku 1848 způsobila v Hessech-K-sku ovšem nesmírné rozrušení. Ministr Scheffer musil odstoupiti a kurfiršt svolil ke všemu, čeho na něm žádáno bylo v četných peticích. Sestaveno svobodomyslné ministerstvo (Eberhard, Schwedes, Baumbach, Weiss, Schenck, Wippermann), zaváděny reformy v duchu liberálním, prohlášena svoboda tisku a vyznání, povoleny sňatky občanské, obcím udělena větší samospráva. Kurfiršt uznal také národní sněm frankfurtský a byl z knížat, již schvalovali obnovu Německa pod vrchní mocí krále pruského. Zároveň však hleděl zbaviti se svobodomyslných ministrů a zrušiti veškero zřízení liberální. Když pak r. 1850 počaly se v Evropě opět vzmáhati živly zpátečnické, povolal ministerstvo dle své chuti, jehož předsedou jmenován nenáviděný Hassenpflug a jehož členové ostatní byli Haynau, Baumbach, Lometsch a Volmar. V příčině pak věcí německých přidal se k Rakousku, jež zase na vzájem ho podporovati mělo v boji proti liberálům. Sněm rozpuštěn, což se i potom opakovalo, a když úřadové odpírali vybírati daně, od vlády bez svolení sněmovního rozpisované, země dána ve stav obležení. Daně měly se vynucovati vojskem, jehož velitelem jmenován generál Bauer. Avšak úřadové nikterak se nedali zastrašiti, sněmovní výbor obžaloval ministry z velezrády a gen. Bauer odstoupil, anoť se mu jednání vlády protivilo. Tu ministři a kurfiršt (13. září 1850) odešli do Wilhelmsbadu, kamž i přeloženo sídlo vlády, a Hassenpflug obrátil se o pomoc k užší radě Bundestagu, jež pak vyzvala vládu hessko-kasselskou, aby nemeškala užiti všech prostředků k zabezpečení moci a vážnosti zeměpánovy. Proti tomu výbor sněmovní podal protest a strana ústavověrná byla v boji proti vládě podporována od Pruska. Kurfiršt odevzdal velitelství generálu Haynauovi, toho však výbor sněmovní obžaloval z velezrády a všickni téměř důstojníci zadali za propuštěnou. Vláda byla v úzkých, ale mezi tím Rakousko a Bavory vypravily vojsko, jež vedením knížete Taxisa obsadilo Hanavu. V odtvetu Prusové obsadili Fuldu a Kassel a dne 8. list. 1850 Rakušané a Bavoři utkali se s nimi u Bronnzellu. Avšak vyrovnání mezi Pruskem a Rakouskem v Olomúci mělo za následek, že vojsko pruské z H.-K-ska bylo odvoláno. Tehdy vláda kurfirštova pod ochranou pluků rakouských a bavorských jala se prováděti hnusnou reakci. Zřízeny vojenské soudy, úředníci a soudcové domácí poháněni před cizí vojáky, a zároveň prováděna i reakce náboženská ve směru pietistickém, jejž zastupoval panovačný Vilmar. Za nedlouho potom (v březnu 1852) Bundestag ústavu z roku 1831 i s dodatky z r. 1848 a 1849 prohlásil za neplatnou, načež vydána ústava nová dle chuti kurfirštovy a Hassenpflugovy. Avšak i sněmové na základě ústavy této volení hájili rázně svobod národních, zároveň se domáhajíce obnovení ústavy z r. 1831. Statečnosti jejich neodolal Hassenpflug, neodolal Scheffer (nástupce jeho od r. 1855). Když pak kromě Pruska i Rakousko, samo již také jsouc státem konstitučním, pro ústavu řečenou se prohlásilo a Bundestag (24. kv. 1862) ve smyslu tom učinil rozhodnutí, musil kurfiršt povoliti a sestaviti nove ministerstvo (Stiernberg, Dehn-Rotfelser, Pfeiffer), načež (21. čna) ústava žádoucí obnovena. Avšak ani potom země nebyla prázdna bojův ústavních a napjetí mezi vládou a sněmem trvalo až do osudného r. 1866. Když pak vypukla válka Němců s Němci, kurfiršt se přidal k Rakousku, však lid a vojsko smýšleli prusky. Tehdy oddělení vojska pruského, jež vedl generál von Beyer, vpadlo do země a obsadilo Kassel. Kurfiršt zajat na zámku Wilhelmshöhe i odveden (23. čna) do Štětína. H.-K. prohlášeno (17. srp.) pruskou provincií. Kurfiršt po té se uchýlil na své statky do Čech, kde i (6. led. 1875) dokonal. Srv. Rommel, Geschichte von Hessen; Heppe, Kirchengesch. beider Hessen; Ewald, Histor. Uibersicht der Territorialveränderungen der Landgrafschaft H. und des Grossherzogthums H.; Röth, Geschichte von Hessen.

Související hesla