Wiesbaden

, město na západě Německa ležící na Rýně, hlavní město Hesenska; 268 000 obyvatel (1998). Průmysl hutnický, chemický, elektrotechnický, strojírenský, polygrafický, filmový. Vinařství. Dopravní křižovatka; říční přístav. Konferenční centrum, dějiště hudebních a dramatických festivalů. Lázně s horkými solnými prameny. Muzea, galerie, divadlo, opera (z roku 1894). Vědeckovýzkumné ústavy, vysoké školy. – Původně římské sídlo s lázněmi Aquae Mattiacae. V roce 829 byl zmiňován název Wisibada, od roku 1241 bylo říšským městem. Od roku 1744 bylo hlavním městem knížectví Nassau-Usingen, v letech 1806 – 66 nasavského vévodství, po roce 1866 bylo součástí Pruska, respektive Německa. Od roku 1946 je hlavním městem Hesenska.

Ottův slovník naučný: Wiesbaden

Wiesbaden, lázně, bývalé hlav. a sídelní m. vévod nassavských, nyní hlav. m. prus. vlád. obvodu hessko-nassavského, 5 km od pravého břehu Rýna, na jz. úpatí Taunu, jenž jej chrání proti severním větrům, při trati Frankfurt-Wiesbaden, Biebrich-Wiesbaden a Niedernhausen-Wiesbaden, rozkládá se přívětivě ve vinorodé krajině. Až na nepatrnou nejstarší čásť je pravidelně stavěno se širokými třídami a kolkolem obklopeno vinicemi, sady a četnými letohrádky. Přední budovy jsou vesměs původu moderního, ať jsou to kostely nebo jiné veřejné stavby. Nejvíce vyniká nový evangel. hlavní chrám z l. 1853 – 62, dále 2 jiné evang. a 2 katol. kostely, anglický kostel, synagoga, na úpatí Neronova vrchu řecká kaple s pěti kupolemi a náhrobkem vév. Alžběty Michajlovny. Rovněž jsou moderního původu anebo pocházejí z polovice XIX. stol., krásný královský palác, renaissanční radnice, nádherné král. dvorní divadlo, palác Pavliny, ve slohu Alhambry zbudovaný, nyní soukromý majetek, vládni palác ve slohu florenckém, museum, justiční palác, lázeňská budova s velkolepým sálem z l. 1808 – 10, před níž po obou stranách kolonnády s elegantními obchody za budovu rozlévá se rybník s velkou fontánou a táhne se daleko až k zřícenině Sonnenberku lázeňský sad. Přední náměstí a ulice zdobí hojné pomníky, jako císaře Viléma I. od Schillinga, poprsí básníka Bedř. Bodenstedta, socha Hygieiy, pomník vojínů padlých ve válce za svobodu, novější jsou pak císaře Bedřicha III. a Bismarcka; na Zámeckém nám. pěkná městská kašna. Ze vzdělavacích a humanitních ústavů uvádíme gymnasium, reálné gymnasium, vyšší reálku, dvě vyšší dívčí a hudební školu, průmyslovou a zemědělskou školu, školu pro slepce, dále museum s obrazárnou, museum starožitností, přírodovědecké s bohatou knihovnou, státní archiv, chem. laboratoř, rozsáhlou městskou nemocnici, veliké sanatorium (Augusta-Viktoria Bad), ústav pro léčeni morfinistů, slavné léčebné ústavy pro oči, několik gymnastických a elektrotherapeutických léčebných ústavů atd. Průmysl je nepatrný, podobně i obchod neprovozuje se ve větším rozsahu až na obchod s vínem, neboť je tu několik vinařských velkozávodů. Obyvatelstvo počtem 86.111 duší (1900), z nichž 27.429 katolíků a 2109 židů, má hlavní příjem svůj z lázeňských hostí, jichž sem ročně zavítá na 130.000 v létě i zimě. Zdejší vřidla byla známa již Římanům pode jménem Fontes Mattiaci (u Plinia) a Aquae Mattiacae (u Ammiana Marcelina), ale teprve v XVI. stol. šíří se větší známost o nich. K léčení užívá se celkem 23 vřídel 40 – 69° teplých obsahujících až na Faulbrunnen se sirnou vodou vesměs alkalické solné vody; nejdůležitější jsou Kochbrunnen (69°), Adlerbrunnem (62°), Schutzenhafquelle (50°). Při léčení užívá se vody buď k pití nebo ke koupání. Vody působí znamenitě při rheumatismech, žaludečních nemocech, poruchách zažívacích ústrojí, haemorrhoidech, skrofulose, kožních nemocech, neuralgii atd. V okolí Wiesbadenu jsou pěkné vyhlídky do krajiny, jako s Neronova vrchu, na nějž vede lanová dráha, dále Schläferskopfu (455 m) a Hohe Wurzel (618 m), kde jsou také rozhledny. Obvyklé vycházky jsou Sonnenberg, býv. klášter Clarenthal a lovčí zámeček Platte. – Wiesbaden vznikl na místě římské tvrze asi r. 11 př. Kr. založené, z kteréž doby zachovaly se některé památky. Rodu nassavskému náležel již od XI. stol., ale teprve r. 1815 Wiesbaden stal se sídelním městem vévodství nassavských, ovšem jen v zimě. R. 1866 připojen k Prusku. – Srv. Pfeiffer, Wiesbaden als Kurort (5 vyd. Wiesbaden, 1899); Heyl, Wiesbaden und seiner Umgebungen (19. vyd. t., 1898); Wiesbadener Fremdenführer (t., 1895); Bossong, Illustrierter Fremdenführer durch Wiesbaden (3. vyd. t., 1395), Griebenův průvodce Wiesbaden (6 vyd. 1901). Vládní obvod má 561,7 km2 s 1,007.839 obyv. (1900), produkuje hojnost vína, ovoce, pšenice, lnu, a konopí. Mimo to doluje se na železnou, olověnou, stříbrnou a měděnou rudu, hlínu a hnědé uhlí. Dělí se na 16 okresů a 2 městské obvody.

Související hesla