Rýn

, německy Rhein, francouzsky Rhin, holandsky Rijn – řeka v západní Evropě; délka 1 330 km, plocha povodí 220 000 km2, průměrný průtok 2 400 m3/s. – Vzniká soutokem Předního a Zadního Rýna ve východním Švýcarsku. Nejprve protéká horským údolím k severu, poté Bodamským jezerem, přes Rýnský vodopád (výška 28 m) u Schaffhausenu a širokým hlubokým údolím mezi Vogézami a Schwarzwaldem. Mezi Mohučí a Bonnem proráží soutěskou Porýnskou břidličnou vrchovinu. Dolní tok je nížinný, v Nizozemsku se větví na několik ramen (největší Waal) a ústí deltou do Severního moře. Hlavní přítoky zleva Aara, Mosela, zprava Neckar, Mohan, Ruhr a Lippe. – Rýn je hospodářsky nejvýznamnější řekou Evropy; podél toku jsou hustě osídlené průmyslové oblasti (Porúří). Intenzívní říční doprava. Splavný od Basileje (883 km). Přítoky a průplavy je Rýn spojen se všemi hlavními okolními toky (Rhôna, Seina, Vezera, Labe, Dunaj, Emže a Šelda). Nejvýznamnější přístavy Rotterdam a Duisburg.

Ottův slovník naučný: Rýn

Rýn (něm. Rhein, fr. Rhin, hol. Rijn, lat. Rhenus), jedna z hlavních řek evropských, pramení se ve švýc. kantoně grisonském z několika horských pramenů, z nichž jsou důležité hlavně dva: Přední a Zadní Rýn Přední Rýn vzniká v sv. části skupiny sv. Gottharda, jako výtok malého jezírka Toma na svahu hory Badu, ve výši 2344 m. Hned potom jest sesilován několika ledovcovými potoky protékaje 12 km dlouhé údolí Tavečské. Tak jsou mezi nimi: Disentis, pak Rýn Medelský či Střední, u Somvix pak Rýn Somvixský. S Rheinwaldhornu přichází Rýn Valserský, který spojiv se ještě s přicházejícím s levé strany Rýnem Vrinerským, pode jménem Rýn Glennerský vtéká u Ilanze do Předního Rýna. Přijav ještě menši přitok Safien, Přední Rýn spojuje se s druhým hlavním pramenem, Zadním Rýnem, u města Reichenau, po toku 60 km dlouhém směru severovýchodního. Vlastní jméno tohoto pramene jest Rýn Domleschgský, jenž pramení se ve výši 2345 m, na sz. od vesnice Hinterrhein ve skupině Alp Adulských. Jest to mocný přítok Rýna Předniho jednak proto. že délkou toku skorem se mu vyrovná (máť 56 km délky) a pak že hojně napájen vodami ledovcovými, čímž zvyšuje znamenitě stav vody Rýna. Údolí jeho jest s počátku velmi divoké, neboť řeka proráží si cestu divokými skalami, sesiluje se také hned několika potoky ledovcovými a přichází k první osadě Hinterrhein (1616 m n. m.), pak na Spluž (Splügen) pod průsmykem t. jm. V dalším toku svém činí mohutný vodopád, obrací se z dosavadního směru sv. k sev. a přijímá Rýn Averský, při čemž také úžlabina, kterou teče, více se rozšiřuje v údolí zv. Schams s několika vesničkami. Ale pak zase údolí to zužuje se v pověstnou rokli Via mala, kde skály čnějí po stranách řečiště až do výše 400 – 500 m nechávajíce volnou cestu jenom asi 10 m zšíři. U města Thusis znova otvírá se údolí Domleschg. Hned na začátku tohoto údolí Zadní Rýn přijímá řeku Albulu, která s Alp téhož jména sbírá své prameny. Jinak tvoří údolí Zad. Rýna krásnou cestu k průsmyku Splužskému a staví se tam proto také železnice. Až ke stoku obou těchto hlavních pramenů Rýn protékal údolí podélné směrem sv., analogicky jako Rhône směrem opačným. Ale jakmile oba prameny se spojily, celý tok, 45 m široký, obrací se do příčného údolí směrem sev. Údolí toto označuje zároveň také důležitou tektonickou hranici alpskou. U Churu přijímá řeku Plessur, o něco dále Landquart, a s levé strany Taminu. Od jezera Wallenského dělí Rýn jen údolí velmi nízké a také se již stalo, že voda jeho přetékala. Potom tvoří Rýn hranici mezi kantonem Sv. Havlem a kníž. Liechtensteinským a pak Vorarlberkem. Tam protéká alluviální rovinu o ploše asi 300 km2 a přijímá řeku Ill, přicházející z Vorarlberska. Pak se vlévá do jezera Bodamského, kterým protéká a tvoří menší Jezero Zellské či Dolní (Uter-See).

U městečka Steinu Rýn opouští zase jezero Dolní a teče k m. Šafhúzům, široký 60 až 130 m, lemován vysokými břehy, nosí již také větší lodice, ano i parníky. Ale jakmile opusti Šafhúzy, mění se ráz jeho toku: řečiště se zúží, spád vody jest větší a vyskytuje se celá řada vírů, způsobená vyčnívajícími útesy vápence jurského. Nejvelikolepější však zjev skýtá řeka tam, kde voda v celé šíři 170 m vrhá se s výše 24 m do prohlubně. To jest vodopád Rýnský. Za tímto vodopádem, od zámečku Wörth teče řeka zase klidně a jest splavná, až zase u městečka Zurzachu, před ústím ř. Aary jest druhý vodopád, zvaný »Kleiner Laufe◁. Tam jde příčně přes řečiště skála, která jest jenom uprostřed asi v šířce 6 m proražena, tak že mohou lodi přece tudy proplouti. Nějakou dobu teče řeka zase klidně, ale řečiště její potom znovu se zužuje u Laufenburgu a tvoří zase nový vodopád, zvaný »Grosser Laufe◁, tak že jest tu paroplavba po třetí přerušena. Odtud až k Basileji jest ještě několikráte řečiště skalnaté a také lodím nebezpečné Příčina těchto mnohých překážek jest v tom, že tu Rýn proráží tabulovitým jurou, který spočívá na jižním úpatí Černého Lesa, jenž zužuje řečiště rýnské a tvoří ony peřeje. Na trati mezi jez. Bodamským a Basilejí Rýn přijíma s pravé strany přítoky jenom menší: Wutach, Alb, Wehra a v Basileji samé Wiese. Se strany levé má přitoků více a mezi nimi mnohé velmi důležité: Thur, ještě před ohybem Rýna ze směru jižního, kterým se dal za m. Safhúzy, k záp., pak Aaru a Birs. Až k Basileji počitává se Rýn horní, který by se mohl zváti také Rýnem švýcarským. Délka jeho od pramenův až sem činí 388 km. Spád jest veliký, totiž 2107 m, čili podle toho připadá na 1 km 5,43 m.

U Basileje Rýn pojednou se ohýbá k sev. a také se mění hned jeho okolí. Tato čásť může se zváti také Rýn německý, od Basileje až k Emmerichu u hranic hollandských, poněvadž protéka jenom územím německým. Jinak jest to Rýn střední, v délce 738 km. Celkový spád v této délce činí jenom 218 m. čili na 1 km 0,29 m Tok jeho jest tedy úplně klidný. Ráz řeky horské zmizel úplně. Teče tu písčitou rovinou, bývalým jezerem sladkovodním. Jinak údolí jeho v této části zve se hornorýnská rovina, v níž má místy břehy velmi zúžené a také rozmanitě se vinul, čímž tok jeho velmi se prodlužoval. Ale pracemi v l. 1818 – 72 břehy rýnské zregulovány a tok jeho zkrátil se tím o 72 km. V této části činí také rozhraní zemí: tak mezi Elsasy-Lotrinskem a Badenskem a Bavorskou Falcí, Hessy, Nassavskem a Pruským Porýnskem. Hornorýnská rovina, kterou Rýn protéká od Basileje až k Mohuči, jest ohraničena na záp. Vogesami a Hardtem na vých. Černým Lesem a Odenwaldem. Dlouhá jest asi 280 km a široká kolem 30 km a končí se až na jz. úpatí rýnského pohoří břidličnatého. Tam Rýn a jeho přítoky naplavily mnoho půdy. V severní části vyskytují se také plochy navátého písku s dunami, které jsou pokryty jehličnatými lesy. Jinak jest tato rovina úrodná. Dříve panovalo mínění, že tu Rýn sám si proryl svoje řečiště. Ale novějším badánim se ukázalo, že jest to údolí tektonické. Jest to velikolepý zlom; dřívější výši půdy označují okrajní pohoří, která tu vroubí údolí Rýna po obou stranách. Před tím zlomem pohoří hornorýnského systému tvořila massu jednotnou. Podkladem jest krystallinická centrální zóna částečně sneseného pohoří variscijského, na ní pak spočívaly mocné vrstvy triasu a jury, tak jak tomu jest v okolí. Pak se utvořily zlomy, z nichž povstaly pánve severofranc. a švábsko-francká a zůstala jenom hornorýnská skupina, jejíž střední, nejvyšší čásť však také klesla a tak povstalo údolí, kterým Rýn nyní proudí. Ale ani okrajní pohoří nezůstala ušetřena a také ve mnohých částech klesla. Klesání hornorýnské roviny začalo v oligocénu a pokračovalo až do diluvia. Při tom se udály také vulkanické erupce. Zároveň tam vniklo v oligocénu také moře, jehož usazeniny tam spatřujeme; na nich pak jest vrstva úrodného lössu a nános říční. Kdežto pak nános říční jest jenom na vlastní rovině, jest löss uložen také na svazích teras. Z přítoků jeho v této části jsou tyto značnější: Elz, Kinzig, Rench, Murg, Alb, prameníci se v Černém Lese, Kraich beroucí vodu z výběžků téhož, Neckar, jenž se vlévá u Mannheimu do Rýna. S levé strany pak přitéká v Elsasích-Lotrinsku: Ill, Moder, Sauer, v Bavorské Falci Lauter a Queich. U Mohuče, kde Rýnčiní četné ostrovy, přijímá řeku Mohan.

Hned za Mohučí u Biebrich-Mosbachu Rýn obrací se k jz. a teče tímto směrem až k m. Bingen, kde zase mění směr toku a to k sz. a vstupuje zároveň do břidličnatého pohoří rýnského, kde tvoří úzká sice, ale malebná údolí, kde skály často dostupují až k samým břehům, nenechávajíce ani místa pro železnici. To jsou také ony opěvané břehy rýnské. U samého města Bingen bývalo nebezpečné místo pro plavbu, potom jest takovým místem také skupina skal mezi Bacharachem a Kaubem a potom u St. Goaru. Rýn mohl zcela dobře vyhnouti se tomuto pohoří, nemusil prorážeti si tu cestu, ale příčina, proč se tak stalo přece, jest jiná. Dříve byla tato krajina mnohem níže, ale pak se zdvihla do výše, anebo se okolí snížilo poněkud. Řeky však, které tu tekly, vyryly si koryta hlouběji, když se krajina zdvihla, a tak zůstal směr jejich zachován. Na terasách výše položených můžeme také zcela dobře pozorovati dřívější řečiště rýnské. Od Bonnu pak tok Rýna přechází pomalu do rozsáhlé nížiny, která jej provází potom až k ústí. V této části přijímá s levé strany řeku Nahe, která vlévá se do něho u m. Bingen, u Koblence pak řeku Moselu, která přichází z Voges, dále menší řeku Ahru a Erft. Se strany pravé přitéká několik řek z pohoří západoněmeckých: Lahn, Wied, Sieg, Vipera (Wupper), Ruhr, Lippe.

Několik hodin pod Emmerichem Rýn vystupuje na půdu hollandskou svým dolním tokem, 172 km dlouhým, teče směrem záp. a má spád sotva znatelný. Na půdě hollandské Rýn dělí se ve dvě ramena: Waal sluje levé, které unáší dvě třetiny všeho vodstva rýnského, spojuje se dvakrát s Mósou a sluje až k Dordrechtu Merwede a podc jménem Maas vlévá se nedaleko m. Brielle do moře. Pravé rameno jest mnohem menší, má málo vody a zve se s počátku Dolním Rýnem (Neder Rijn). Po krátkém toku dělí se nad Arnhemem zase ve dvě části: pravé rameno pod jménem Yssel teče s poč. kanálem, který prý Drusus dal vykopati až k řece Ijsel a také se nazývá Drusus Gracht. Takto spojené rameno s Ysselou vlévá se pod m. Kampen do zálivu Zuiderského. Levé rameno pak teče směrem zap. skorem parallelně s Waalem až k m.Wijk bij Duurstede, kde se znovu dělí: na levo teče Lek, jenž se u Rotterdamu spojuje s Mósou, na pravo pak teče Křivý Rýn (Kromme Rijn) až k Utrechtu, kde se dělí: Vecht teče směrem sev. a u Muidenu se vlévá do zálivu Zuiderského a Starý Rýn teče k záp. přes Lejdu a vlévá se do moře. Voda jeho však časem zmizela v písčitých dunách a musilo býti v nich prokopáno nové koryto. Čím je dnes Hollandsko, za to vše má děkovati Rýnu. On jest oživující tepnou obchodu, ale také onou massou vodní, která hrozí neustále rozlíti se po zemi. Na něm závisí blaho, ale také zkáza celé země, proto není divu, že jest tam Rýn předmětem stálého pozorování Máť Rýn, jakmile přijde na hranice hollandské, břehy velmi nízké, neboť také celá okolní krajina má malou výšku nadmoř., jenom 12 – 14 m. Proto jsou velmi nutny hráze po obou březích.

Rýn má v Nizozemí vůbec mnoho zajímavého, čím se liší od ostatních řek. Do Rýna tu nepřichází žádná jiná voda než ta, kterou s sebou přináší ze středního toku. Srážky atmosférické odvádí ji se do moře jinými prostředky, jinak příchodu jejich do Rýna zabraňují přirozené i umělé poměry země samé. Rýn Nizozemskem jenom proudí, jest zcela uzavřen, aby voda nemohla z něho do okolí. V Nizozemsku přijímá jenom Mósu. Že dříve netekl tím směrem při ústí, jako dnes, lze předpokládati. Silné bouřky severní, které protrhaly dřívější hráz, dnešní ostrovy Fríské, byly asi také příčinou ohybu Rýn-a ve směr záp. Vůbec již z tohoto častého měnění jména v deltě můžeme dovozovati, že od paměti lidské musilo se udáti s řekou mnoho podstatných přeměn.

Spád Rýna jest čím blíže k dolnímu toku, tím menší. Poměr spádu řeky jest takový: Prameny Předního Rýna jsou ve výši 2344 m, prameny Zadního Rýna 2345 m, stok obou jest ve výši 586 m, Bodamské jez. 399 m, Basilej 252 m, Mannheim 85 m, Mohuč 80 m, Bingen 76 m, Kolín 36 m, při vtoku na půdu nizozemskou Rýn má 10,4 m výšky nadmoř. Má tedy již veskrze ráz toku dolního. Šířka Rýna jest již ve Švýcarsku značná a ještě jí potom víc a více přibývá. U m. Reichenau Rýn má 51 m šířky, při vtoku do jez. Bodamského 65 m, u Basileje 206 m, u Mannheimu 330 m, u Mohuče 626 m (tu působí ovšem celá řada ostrůvků na šířku), u Kolína 522 m, u Emmerichu 992 m. Hloubka Rýna se velice mění, celkem však přece není tak značná. Tak činí za normálních poměrů v hornorýnské rovině 1,5 – 6 m, mezi Mohučí a Kolínem 4 – 5 m, u Düsseldorfu dosahuje až i 16 m.

Úvodí Rýna má podle Strělbického asi 196.303 km2. Němci však udávají 224.400 km2 a z toho 113.750 na půdě německé. Reclus udává dokonce 251.790 km2. Úvodí to jest omezeno na jihu Sv. Gotthardem a skupinou Adulskou, k vých. dále Alpami Grisonskými a Tyrolskými, které oddělují úvodí Rýna od úvodí horního Innu, zvaného Engadin. Pak jsou to hory Algavské a vysočina Švábská. Černý Les a Švábský Jura ohraničují zase úvodí Rýna proti Dunaji. Dále k severu pak Francký Jura, Smrčiny a Durynský Les a vysočina záp. Německa, jak v jednotlivých pohořích vystupuje. Na záp. omezuje zase úvodí Rýna Sv. Gotthard, skupina Tödi, Alpy Glarské, Appenzellské, skupina Titlis,Vogesy, Hardt, Hunsrück a Eifel.

Délka toku rýnského (vývoj) činí 1225 km. V té příčině Rýn zaujímá desáté místo mezi řekami evropskými. Přímá čára vzdušná od pramenů až k ústí měří naproti tomu 700 km. Z celého toku jest 886 km splavno a z toho 721 km na půdě německé. Již z toho můžeme poznati velikou důležitost Rýna pro Německo. Při tom jest také Rýn bohat rybami a umělý chov jich pěstuje se nejen v Rýně samém, ale také v jeho přítocích.

Množství vody, které za středního stavu vody Rýn unáší, jakmile vstoupil na půdu nizozemskou, činí 2500 m3 za vteřinu; za hodinu činí celý obsah vody 900.000 m3, za den na 2 mill. m3 a za celý rok 80 km3. Ale z těchto čísel máme přece jenom neurčitou představu o bohatosti vody, kterou Rýn přináší. Při nízkém stavu vody mívá také jenom třetinu vody stavu normálního, za to však, když voda stoupne, jest obsah vody pateronásobný; činívá totiž až 12.584 m3 za vteřinu. Stav vody v Rýně mnoho nekolísá. Příčina toho jest, že jest napájen nejen ledovci (těch se počítá ve Švýcarsku na 400), ale také přítoky z Německa, tak že oba tyto druhy přítoků stav vody v Rýně vyrovnávají. V zimě přijímá ze Švýcar málo vody, poněvadž tam na ledovcích padají srážky atmosférické ve formě pevné, tak že činí jenom dvě pětiny všeho obsahu vody, kdežto z německých přítoků dostává tři pětiny. V létě jest tomu zase naopak. Ledovce švýcarské tají a hojně napájejí prameny rýnské, tak ze tři čtvrtiny veškerého vodstva, které Rýn unáší, pocházejí ze Švýcar, a řeky německé, které mají málo vody, dodávají jenom čtvrtinu. Následkem toho vyrovnávání stavu vodního Rýn má množství vody skorem neustále stejné a hodí se velmi dobře ku plavbě. K tomu tok jeho jest velmi klidný: v Nizozemsku má za 1 sek. jen 0,73 m, u Basileje 4 m, u Štrasburka 3,1 m, u Lauterburgu 2,2 m, u Mannheimu 1,3 m rychlosti.

Usazenin chová Rýn mnoho. Množství jejich páčí se ročně na 2,5 mill. m3 čili 4 milliardy kg. Z toho tedy plyne, že 1 m3 obsahuje jich 54 dkg. Přenese-li se to na plochu úvodí, s něhož Rýn tyto látky odnáší, odnese ročně vrstvu 0,016 m mocnou. Dříve tato přenosná činnost vody bývala asi mnohem větší, jak ukazují nánosy, ale od doby diluviální se zmenšila. Usazeniny zvyšují dosti značně řečiště, jak se to ukázalo také při kopání a mnohé ostrovy v deltě rýnské mají také původ svůj jistě jenom v usazeninách Rýnu.

Ve příčině obchodní Rýn jest nejdůležitějši řekou v Evropě, ačkoli délkou toku předči jej řeky jiné. Protéká kraje v Evropě nejvíce zalidněné, průmyslové a bohaté a ještě splavné přítoky spojují jej s jinými zeměmi: tak s vnitřním Německem, s Francií (průplav od Rýna k Rhôně 312 km dl. a k Marně 520 km dl.), s Belgií a s Dunajem (průplav Ludvíkův 177 km dl.). Rýn jest splavný již od m. Reichenau. Za starověku již Římané provozovali plavbu po Rýn-ě, jenž umožňoval spojení mezi sev. a již. Gallií. Za středověku však plavba upadla následkem vydírání jednotlivých pánů. Plavba zase obnovena v nebývalém rozsahu po kongresse Rastattském, ale teprve r. 1803 odstraněna rýnská cla, r. 1810 učiněna také v Nizozemí plavba volnou a na kongresse Vídeňském r. 1815 určeno, že Rýn jest v celém svém toku volný, a ustanoveno také stejnoměrné jednotné clo. Plavbě slouží také celá řada přístavů. Na jezeře Bodamském jsou: na str. rak. Bregenz, Lindava na str. bavor., Friedrichshafen na str. virtemberské, Überlingen, Ludwigshafen a Kostnice na půdě badenské, na str. švýcarské Rorschach a Romanshorn. V dalším toku jest prvním důležitějším přístavem Mannheim při ústí Neckaru, pak Mohuč. Celá splavná dráha úvodí rýnského činí 2982 km. Srv. Kohl, Der Rhein (Lip., 1851, 2 sv.); Mehlis, Der Rhein und der Strom der Kultur in der Kelten- und Römerzeit (Berl., 1876); t., Der Rhein u. der Strom der Kultur im Mittelalter (Bcrl., 1878); Fritz, Das Ueberschwemmungsgebiet an der Grenze des Mittelu. Oberrheins (Peterm. Geogr. Mittheil., 1884); Honsell, Der natürliche Strombau des deutschen Oberrheins (Verh. d. VII. deut. Geographentages, Berl., 1887); Blink, Der Rhein in den Niederlanden (Štutgart, 1889). red.

Související hesla