Severní moře

, okrajové moře Atlantského oceánu při pobřeží severozápadní Evropy mezi Velkou Británií a poloostrovy Skandinávským a Jutským; plocha asi 565 000 km2, stř. hloubka 87 m, maximální hloubka 725 m. Teplota vody v létě 13 – 17 °C, v zimě 2 – 7 °C; salinita 35 ‰. Pobřeží Norska členité s fjordy, dánské, německé, nizozemské a britské pobřeží většinou nízké, místy s watty. Významná těžba ropy a zemního plynu ze šelfu. Intenzívní námořní doprava; světově významné přístavy (Rotterdam, Londýn, Hamburg, Brémy, Antverpy, Newcastle).

Ottův slovník naučný: Severní moře

Severní moře, Německé moře (něm. Deutsches Meer, Nordsee, fr. Mer du Nord, angl. German Ocean), zove se čásť Atlantského okeánu, rozkládající se na sev.-západě Evropy mezi Velikou Britannií, Orknejemi a Shetlandy, jižním Norskem, Dánskem, sev. Německem, Nizozemskem, Belgií a Francií. Spojuje se na jihu úžinou Pas de Calaiskou nebo Doverskou s průlivem La Manche, na severovýchodě Skagerrakem a Kattegatem, Sundem, Velikým a Malým Beltem s mořem Baltickým a na severu prodlužuje se v moře Skandinavské. Čítáme-li ještě k němu i toto moře, rozkládalo by se asi mezi 51° a 61° s. š. a mezi 6° 34' v. d. a 6° 35' z. d., v délce 1100 km od sev. k jihu a v šířce 800 km od vých. k západu. Povrch čítal by 536.200 km2. Břehy Severní mořeho meverní moře, mimo na severu podél skal skotských a skandinavských, jsou nízké, písčité, chráněné podél pevniny dunami, pásy pobřežními a hrázemi. Hlavní zátoky na pevnině jsou ústí Skaldy a Mósy, Zuiderské moře, Dollart, ústí Vesery a Labe, se strany Vel. Britannie zátoka Temžská, Forthská a Morayská. Přední ostrovy jsou při ústí Skaldy a Mósy, ostrovy Fríské (od Tesselu k Vangeroogu), na pobřeží šlesvickém ostrovy Severofríské (Föhr Sylt) a dále v moři Helgoland. Severní moře meverní moře jest nehluboké; v celku stoupá dno od sev. k jihu a od západu k vých. Od 58° sev. šíř. k jihu hloubka nepřesahuje 100 m, kromě tůně Buchanské (140 m). Mezi Anglií a Dánskem pod 54° – 55° 40' s. š. a 1° 40' 5° v. d. od jihozáp. k sev.-vých. rozkládá se rozsáhlá písčina Dogger Bank. Podél norského pobřeží táhne se hlubší rýha podmořská, v níž změřeny hloubky do 687 m. Příliv a odliv způsobuje rozdíl úrovně 7 m u Hullu, 5 m u Ostende, 2,5 – 3,3 m od Tesselu k Bremerhavenu. Bouře může vzedmouti vlny na břehu pevninném na 7 m a pokrýti rozsáhlá území; záplavami takovými vzniklo Zuiderské moře, zátoka Dollartská, zát. Jade a j. Od středověku moře urvalo 5000 km2, ale vysušením získáno opět 2600 km2. Od XI. stol. známo 144 míst potopených. Příliv přichází obyčejně od moře Atlantského, na jihu a sev. Shetlandů, točí se vých. kolem Dogger-Banku, a setkává se na jihu s přílivem z La Manche. Proudění Severní mořeho meverní moře jest velmi proměnlivé a povrch jeho jest v neustálém pohybu. Následkem převládajícího větru jihozáp. směřuje proudění to po většině k sv., mezi Jutskem a Norskem však vesměs k z. i při záp. větru, kdežto jutský proud pobřežní jde k v. Podél pobřeží Vel. Britannie běží proud k j. a přechází v úžině Calaiské v proudění směřující z průl. La Manche do Severní mořeho meverní moře Soli chová Severní moře meverní moře více než moře Baltické, a solný obsah vzrůstá směrem k severu a západu. Střední hodnota 33‰ (Sylt 31‰, pobřeží skotské 35 – 36‰); slabší na jaře a v zimě, kdy vody říční bývají nejhojnější. Ryb jest hojnost, zejména tresek a sleďů; na jižních březích a v Šlesviku jsou ústřice. Plavba přes rozličné překážky jest velmi čilá, ale i nebezpečná. Hlavní přístavy na pevnině Dunkirk, Antverpy, Rotterdam, Amsterdam, Harlingen, Emden, Bremerhaven, Hamburk, Husum, ve Vel.Britannii: Dundee, Aberdeen, Newcastle, Hull, Sunderland, Londýn a v Norsku Bergen. K usnadnění plavby postaveny jsou na pobřeží četné majáky a zřízena četná plavební znamení (baken). Nejhlavnější lázně mořské jsou Calais, Dunkirk, Ostende, Scheveningen, Borkum, Norderney, Wangeroog, Helgoland, Sylt a Föhr. Největší řeky vlévající se do Severní mořeho meverní moře jsou Skalda, Mósa, Rýn, Emže, Vesera, Labe, Tay, Humber, Temže a Ejdora.

Související hesla