, okrajové moře Atlantského oceánu při pobřeží severozápadní Evropy mezi Velkou Británií a poloostrovy Skandinávským a Jutským; plocha asi 565 000 km2, stř. hloubka 87 m, maximální hloubka 725 m. Teplota vody v létě 13 – 17 °C, v zimě 2 – 7 °C; salinita 35 ‰. Pobřeží Norska členité s fjordy, dánské, německé, nizozemské a britské pobřeží většinou nízké, místy s watty. Významná těžba ropy a zemního plynu ze šelfu. Intenzívní námořní doprava; světově významné přístavy (Rotterdam, Londýn, Hamburg, Brémy, Antverpy, Newcastle).
Severní moře, Německé moře (něm. Deutsches Meer, Nordsee, fr. Mer du Nord, angl. German Ocean), zove se čásť Atlantského okeánu, rozkládající se na sev.-západě Evropy mezi Velikou Britannií, Orknejemi a Shetlandy, jižním Norskem, Dánskem, sev. Německem, Nizozemskem, Belgií a Francií. Spojuje se na jihu úžinou Pas de Calaiskou nebo Doverskou s průlivem La Manche, na severovýchodě Skagerrakem a Kattegatem, Sundem, Velikým a Malým Beltem s mořem Baltickým a na severu prodlužuje se v moře Skandinavské. Čítáme-li ještě k němu i toto moře, rozkládalo by se asi mezi 51° a 61° s. š. a mezi 6° 34' v. d. a 6° 35' z. d., v délce 1100 km od sev. k jihu a v šířce 800 km od vých. k západu. Povrch čítal by 536.200 km2. Břehy Severní mořeho meverní moře, mimo na severu podél skal skotských a skandinavských, jsou nízké, písčité, chráněné podél pevniny dunami, pásy pobřežními a hrázemi. Hlavní zátoky na pevnině jsou ústí Skaldy a Mósy, Zuiderské moře, Dollart, ústí Vesery a Labe, se strany Vel. Britannie zátoka Temžská, Forthská a Morayská. Přední ostrovy jsou při ústí Skaldy a Mósy, ostrovy Fríské (od Tesselu k Vangeroogu), na pobřeží šlesvickém ostrovy Severofríské (Föhr Sylt) a dále v moři Helgoland. Severní moře meverní moře jest nehluboké; v celku stoupá dno od sev. k jihu a od západu k vých. Od 58° sev. šíř. k jihu hloubka nepřesahuje 100 m, kromě tůně Buchanské (140 m). Mezi Anglií a Dánskem pod 54° – 55° 40' s. š. a 1° 40' 5° v. d. od jihozáp. k sev.-vých. rozkládá se rozsáhlá písčina Dogger Bank. Podél norského pobřeží táhne se hlubší rýha podmořská, v níž změřeny hloubky do 687 m. Příliv a odliv způsobuje rozdíl úrovně 7 m u Hullu, 5 m u Ostende, 2,5 – 3,3 m od Tesselu k Bremerhavenu. Bouře může vzedmouti vlny na břehu pevninném na 7 m a pokrýti rozsáhlá území; záplavami takovými vzniklo Zuiderské moře, zátoka Dollartská, zát. Jade a j. Od středověku moře urvalo 5000 km2, ale vysušením získáno opět 2600 km2. Od XI. stol. známo 144 míst potopených. Příliv přichází obyčejně od moře Atlantského, na jihu a sev. Shetlandů, točí se vých. kolem Dogger-Banku, a setkává se na jihu s přílivem z La Manche. Proudění Severní mořeho meverní moře jest velmi proměnlivé a povrch jeho jest v neustálém pohybu. Následkem převládajícího větru jihozáp. směřuje proudění to po většině k sv., mezi Jutskem a Norskem však vesměs k z. i při záp. větru, kdežto jutský proud pobřežní jde k v. Podél pobřeží Vel. Britannie běží proud k j. a přechází v úžině Calaiské v proudění směřující z průl. La Manche do Severní mořeho meverní moře Soli chová Severní moře meverní moře více než moře Baltické, a solný obsah vzrůstá směrem k severu a západu. Střední hodnota 33‰ (Sylt 31‰, pobřeží skotské 35 – 36‰); slabší na jaře a v zimě, kdy vody říční bývají nejhojnější. Ryb jest hojnost, zejména tresek a sleďů; na jižních březích a v Šlesviku jsou ústřice. Plavba přes rozličné překážky jest velmi čilá, ale i nebezpečná. Hlavní přístavy na pevnině Dunkirk, Antverpy, Rotterdam, Amsterdam, Harlingen, Emden, Bremerhaven, Hamburk, Husum, ve Vel.Britannii: Dundee, Aberdeen, Newcastle, Hull, Sunderland, Londýn a v Norsku Bergen. K usnadnění plavby postaveny jsou na pobřeží četné majáky a zřízena četná plavební znamení (baken). Nejhlavnější lázně mořské jsou Calais, Dunkirk, Ostende, Scheveningen, Borkum, Norderney, Wangeroog, Helgoland, Sylt a Föhr. Největší řeky vlévající se do Severní mořeho meverní moře jsou Skalda, Mósa, Rýn, Emže, Vesera, Labe, Tay, Humber, Temže a Ejdora.