Madrid

, hlavní město Španělska; 2,9 mil. obyvatel (1998). Leží ve středu země na suché plošině 640 m n. m. Politické, hospodářské a kulturní centrum státu, sídlo krále a ústředních úřadů. Průmysl strojírenský, dopravních prostředků (letecký), elektrotechnický, chemický, farmaceutický, potravinářský aj. Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště, metro. Divadla, muzea, galerie (Prado), knihovny, botanická a zoologická zahrada. Několik univerzit (nejstarší z roku 1508), Královská akademie věd, vědeckovýzkumné ústavy. Historické památky (královský palác, staré město v okolí Puerta del Sol, katedrála, historizující budovy z 18. a 19. stol.), řada rozsáhlých parků. Významný cestovní ruch. – Z původní maurské pevnosti Mageritu (Majritu), založené asi v 9. stol., vznikla osada; v roce 1083 dobyta kastilským králem Alfonsem VI. a 1118 povýšena na město. Madrid se postupně stal centrem politického života země, dějištěm korunovací kastilských králů a královskou rezidencí. Od roku 1561 hlavní město španělského království. Velký urbanistický rozvoj koncem 18. a v 19. stol. Za napoleonských válek zde v roce 1808 proběhlo krvavé povstání (1 000 mrtvých), které bylo signálem k boji za samostatnost a demokratizaci země. V 19. stol. se Madrid proměnil v moderní průmyslové město. Za občanské války 1936 – 39 významná bašta republikánů. 1980 – 83 se v Madridu konalo jednání Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

Ottův slovník naučný: Madrid

Madrid, hl. město Španělska a hl. m. špan. provincie novokastilské téhož jm., leží na 3° 41´ z. d. a 40° 24´ 30˝ s. š., 650 m n. m. a 80 m nad lev. břehem říčky Manzanaresu, ve středu Španělského království a na pusté vysočině pův. třetihorního. Obyv. čítá 506.723 duší (1. pros. 1899), 233.664 muž., 273.059 žen. R. 1860 bylo v Madridě 314.061 obyv., r. 1877 397.816, r. 1887 470.283. Cizinců bylo r. 1899 5873. Madrid je residencí královskou a jako hl. město sídlem všech centrálních úřadů, dipl. sborů, sídlo kongressu a senátu, guvernéra provincie madridské, vrch. soud. dvoru a biskupství. Podnebí pro vysokou polohu města není valně příznivé. Také blízkost Sierry de Guadaramy, která v létě zadržuje vlhký vítr sev.-záp. a svými sněhy vzduch náhle ochlazuje, v zimě však vysílá mrazivé bouře a deště, působí silné změny temperatury tak, že denní rozdíl teploty přesahuje nezřídka 20° C. Průměrná teplota roční jest 13,7° C (v lednu 4,5, v čci 24,9°); nejv. dosud pozorovaná zima – 11,9°, největší horko +44° C. Množství srážek roč. 390 mm. V létě skoro vůbec neprší. O madridském vzduchu říká se, že je tak ostrý a jemný, že člověka porazí, ale světla neshasí, t. j. působí nebezpečné zápaly plic. Proto úmrtnost madridská je značná, před několika léty obnášela 44‰, ale od r. 1891 klesá, ač nedosáhla dosud tak příznivých čísel jako v jiných evrop. hlavních městech. Vlnitá vysočina z hlíny a písku, po níž se město rozkládá, stoupá od Manzanaresu na jz. až k Depositu Lozoyského kanálu na sev. do výše 130 m. Hluboké zářezy, původně bystřiny (arroyos), prorývají toto diluviální plateau. Největší z nich je hlubina, kterou označují Paseo de la Castellana, de Recolétos a del Prado. Za silných dešťů ještě dosud tekou těmito cestami, ač kanalisovanými, proudy vod do Manzanaresu. Menších starých arroyos jest ještě několik. Ulice Calle de Jacometrezo táhne se po celé délce horského hřbetu. Starší části města tvoří čtverec 2 km od záp. k vých., 2,5 km od sev. k jihu, omezený na jz. Manzanaresem. Ulice jsou zde úzké a křivé, domy většinou nízké. Dřívější jeho brána, nyní náměstí Puerta del Sol, tvoří střed madridského ruchu. Nové čtvrti, založené pravidelně, s krásnými domy a uli [viz obrázek č. vyobr. 2642. ] cemi širokými, dobře dlážděnými a zhusta stromořadím krášlenými, prostírají se na s., sv. a na j. Na v. překáží dalšímu šíření města Buen Retiro. Celkem je Madrid z nejkrásnějších měst evropských, přes nevýhodnou i nepěknou svoji polohu, a vzrostlo i okrášlilo se zejm. v 2. pol. XIX. stol., od zavedení železných drah. V obvodě 12 km čítá 600 ulic, 76 náměstí a 25 promenád. Nejkrásnější ulice jsou: Calle de Alcala, kde zvláště večer je nejsilnější frekvence, Calle Mayor, C. de Carretas, C. de la Montera, tyto dvě hlavní třídy obchodní, a C. de Fuencarral, pak C. de Atocha, C. de Hortaleza a C. de Toledo. Z náměstí nejdůležitější jsou: Puerta del Sol, které bývalo vždy vlastním politickým jevištěm španělských dějin; často je rozšiřovali a nynější podobu má z r. 1856. Omezeno je vysokými a velkými domy, z nichž vyniká však jen ministerio de la gobernacion, uprostřed fontána; Plaza Mayor se sady, fontánou a uprostřed ní zvedá se socha Filipa III. od Giov. da Bologna; zde byla odbývána auto-da-fé špan. inkvisice, před tím i turnaje, popravy, od r. 1846 pak býčí zápasy. Na balkonech okolních domův mělo místa až 50.000 divákův. Plaza de Oriente jest největší a nejkrásnější náměstí madridské, na vých. straně král. paláce, s krásnými sady, jezd. sochou Filipa IV. od Pietra Tacca (z 1640) a 44 sochami visigotských a špan. králů; na plazu de los Cortes je socha Cervantesova; na plazu de Murillo socha Murillova a na plazu del Principe Alfonso pomník Calderonův. Kostely madridské (bezmála 100) nevynikají valně. Na jihu král. paláce stojí nová Catedral de Nuestra Señora de Almudena, zbudovaná dle návrhu Marquése de Cubas. Mimo to zmínky zasluhuje bývalá kathedrála San Isidro el Real s obrazy od Coella, Herrery, Mengse a skulpturami od Pereiry; gothický kostel San Jeronimo el Real z r. 1503, obnov. 1879 – 82, do r. 1833 shromaždiště cortesů; San Francisco el Grande, od r. 1869 národní pantheon; má kupoli a představbu se dvěma věžemi dle vzoru Pantheonu římského, uvnitř fresky moderních malířů špan. a těl. ostatky Calderonovy, Garzilaga de la Vega a j.Z budov světských uvádíme především Palacio real, palác královský, zbudovaný na místě paláce starého, zničeného požárem r. 1734; tvoří mohutný čtverec, vypínající se nad Manzanaresem tam, kde stával maurský Alcazar, tak že poskytuje se všech stran velkolepý pohled. Budova ze žuly, vystavěná podle plánů turinského stavitele Giov. Batt. Sacchettiho v l. 1738 – 64, je 150 m dl. i šir., v částech dostavěných s mohutnými podstavbami až 50 m vysoká a zaujímá plochu 22.500 m2. Uvnitř jsou pozoruhodny nádherně zdobené sály: trůnní síň, veliká jídelna, ze tří místností arkadami spojených se skládající, camara de Girardini, s porculánovým stropem a stěnami bílým hedvábím potaženými, a veliké schodiště. Na východ zahrady palácové, zvané Campo del Moro, zřízené od r. 1890. – Kongress zasedá v Palaciu del Congreso, 1843 – 50 od Narcisa Pascuala zbudovaném, s mohutným portikem o šesti korinthských sloupech. Budova senátu byla původně kollejí augustiniánskou; zasedací síň má obraz Pradillův Dobytí Granady. Museum v Pradu vyniká lepými façadami. Na Plaze Mayor jest Casa Panaderia, radnice, zvaná tak proto, že r. 1500 zde byla zřízena tržnice chleba; budova pochází z r. 1672 a zdobena je freskami od Martineza Cubellse. Calle de Alcala zakončuje po jedné straně palác ministerstva vojenství, po druhé, jižní, Banco de España s průčelím 267 m dl., na Salon de Prado obráceným, z l. 1884 – 91, od Ed. de Adaro a Severina Sainz de la Lastra. Podél vých. strany vnitřního města táhne se v délce 3,5 km nejoblíbenější promenáda madridská Prado (louka, lat. pratum), opěvaná od Lope de Vega a jiných básníků, s krásnou fontánou Fuente de Apolo z r. 1780 od Ventury Rodrigueza, pak Fuente de Neptuno a de Cibeles a pomníkem padlých 2. květ. r. 1808 a sochou Kolumbovou. Pokračování její tvoří Paseo de Recoletos na sev., P. del Prado, P. de las Delicias a P. de Atocha na jih, vesměs s krás. stromořadími a sady. Na vých. od Prada krásná bot. zahrada královská a nádherný Parque de Madrid čili Buen Retiro, sad 143 ha s velikým rybníkem uprostřed, stinnými stromořadími, cestami pro jezdce, vozy i pěší, fontánami, sochami atd. Je nejoblíbenější vycházkou Madridských tím spíše, poněvadž jest ve přímém sousedství města. Ze starých zdí uvnitř města zůstaly jen brány Puerta de l'Alcala z r. 1778 od Itala Sabatiniho, P. de Toledo a Portillo de S. Vicente. Z četných sbírek madridských jsou světoznámy: Museo del Prado, jehož budova byla počata za Karla III. od stavitele Juana de Villanueva a dokončena teprve za Ferdinanda VII. Sbírka starých obrazů musea toho jest z nejznamenitějších i nejstarších v Evropě a rozmnožena zvl. za Karla V., Filipa II. a IV.; obrazy Musea nacional de la Trinidad a zrušených klášterův doplnily počet děl na 2200, z nichž vynikají zvláště obrazy Velasquezovy, Murillovy, Riberovy, pak z cizích Fra Angelicovy, Raffaelovy, Correggiovy, A. del Sartovy, Rubensovy, Teniersovy, van Dyckovy, Breughelovy, Jordaensovy a mn. j. Při museu je sbírka skulptur a antických předmětů uměleckých. Real Academia de Bellas Artes, zal. r. 1752 pro malířství, stavitelství atd., má galerii s obrazy Murillovými, Riberovými a j. Armeria, založ. od Karla V., přebohatá sbírka zbraní historických až po doby nejnovější, se sbírkou vzácných koberců. Vedle toho: Museo arqueologico nacional s předměty praehistorickými a uměleckými předměty antickými; Museo de Arte moderno pro moderní španělské malířství a sochařství; Museo anthropologico; Museo de ciencias naturales, bohaté mus. přírodovědecké z r. 1771 se sbírkami zoologickými a mineralogickými; M. naval, museum námořní z r. 1843, s modelly lodí, zbraněmi, plány, praporci, obrazy slavných mužův a j.; M. y biblioteca de Ultramar, sbírka předmětů z kolonií, zvl. z Filippin, s přísluš. knihovnou; posléze M. de reproducciones artisticas, sbírka sádrových odlitkův a jiných napodobenin starých i nových děl uměleckých. Knihovna národní (biblioteca nacional) byla zal. 1711 od Filipa V. a r. 1886 valně rozšířena sbírkou rukopisů vévody de Osuna. Ve 35 síních obsahuje přes 1 million svazků, kol. 2000 inkunabulí a 800 vydání Don Quijota. Čítárna má místa pro 320 osob; knihovna královská má asi 100.000 sv. a 3000 rukopisů z velké části vzácných. Vedle škol veřejných je v Madridě velké množství škol soukromých, mezi nimiž valný počet protestantských. Universita, založená r. 1498 v Alcala de Henares, přelož. r. 1836 do Madridu, obsahuje fakulty filosofickou, právnickou, mathem.-přírodovědeckou, lékařskou a farmaceutickou. V l. 1897 – 98 čítala studentů 5575. Fakulta theol. zrušena r. 1868, knihovna čítá 206.134 sv., 5470 rukop. Vedle toho jest v Madridě vyšší škola pro architekturu z r. 1835, škola pro stavbu vodní a stavbu silnic, škola hospodářská, nově org. r. 1884, škola zvěrolékařská a vyšší škola diplomatická z r. 1856; pak konservatoř hudby, škola umělecká, vyšší akademie vojenská, školy pro slepce a hluchoněmé atd. Ze společností vědeckých dlužno uvésti: Král. špan. akademii z r. 1713, Král. historickou akademii z r. 1738, která od r. 1865 dbá také o zachování národních památek; pak kr. mathem.-fysikální a přírodopisnou akademii, kr. akad. věd morálních a politických, špan. medic.chirurgickou akad.; kr. lékařskou akad., kr. právnickou akad. a geograficko-statist. ústav, ústav astronomický a meteorologický a ústav mapovací. Všecky tyto akademie a ústavy mají odborné knihovny. Ze společností soukromých nejčinnější jest Ateneo. Novin vychází v Madridě asi 30 politických, z nichž nejhlavnější jsou: »Imparcial« a »Liberal« (dem.), »Epocæ (konservat.), »Correspondencia de Españæ (off.) a dem. »Don Quijote«, illustr. list »Junior«. Z ústavů dobročinných dlužno uvésti: 6 nemocnic, z nichž hl. Hospital de la Princesa. Úrazových stanic (casas de socorso) je 13. Mimo to nemocnice francouzská a německá. Lázně jsou většinou zařízeny nepohodlně a chudě i málo čistě. Divadel je v Madridě asi 10 větších; hlav. z nich, v nichž hraje se jen od polov. října do konce března, jsou: Teatro Real pro velkou operu (z r. 1850, pro 2400 osob, hraje se většinou italsky); Teatro Español (z r. 1806, obnov. r. 1849; pro drama a veselohru) a Teatro de la Comedia. V létě otevřena jsou divadla, v nichž hrají se menší, hodinové kusy, jako: Teatro de Lara, T. de Apolo a j. Plaza de Toros, aréna pro býčí zápasy, je mohutná budova z l. 1873 – 74 od L. A. Capry a Rodr. Ayusa, mající 102,5 m v průměru, ve slohu maurském, pro 14.000 diváků. Zápasy kohoutů (combates de gallos) konají se co neděli a středu na různých místech; baskické hry míčové (juegos de pelota) v různých t. zv. frontones. Slavnosti lidové jsou velmi četné, ale pozbývají znenáhla dřívějšího lesku. Jsou to zvláště: Dia de Reyes, slavnost sv. Tři králů, las Vueltas de San Antonio 17. ledna, kdy nově ostřihaní koně, osli, mezci i voli předvádějí se k portálu kostela sv. Antonína, kde kněz jim žehná; karneval, který však nedostupuje takové bujnosti, jako v jiných jižních městech; el pinar de las de Gomez, »trh nevěst« na Velký pátek a velkonoční neděli, jako proslulý průvod o Božím Těle; v sobotu před prvním adventem hlasatel ve středověkém obleku předčítá veřejně na ulici bullu de santa Cruzada papeže Julia II., obnovenou papežem Piem IX. r. 1849, dle níž všem Španělům udílejí se podobné odpustky jako při starých křižáckých bullách papežů Urbana II. a Innocence III. Od r. 1859 má Madrid velkým nákladem (120 mill. peset) zřízený vodovod, kterým přivádí se voda od úpatí Peñalary do města na vzdálenost 70 km. Vodovod tento značně prospěl poměrům zdravotním i vegetaci. Budova vodovodu z r. 1859 je krášlena fontánou a třemi alleg. figurami, budova novější z r. 1883 má nádržku 207 m dl., 137 m šir., se zásobou 180.000 m3 vody. Dopravu ve městě obstarávají vedle laciných drožek a fiakrů pouliční dráhy elektrické a tramwaye tažené mezky. Střediskem valné většiny jejich trati je Puerta del Sol. Průmysl a obchod hraje v Madridě úlohu podřízenou a nelze ho srovnati s ostatními hlav. evrop. městy. Potraviny vesměs se dovážejí z venčí, rovněž oděv, tak že živobytí je v Madridě poměrně drahé. Za to má Madrid velké král. továrny na tabák a doutníky, tov. na koberce, porculán, zboží zlaté a stříbrné, vyrábějí se zde voňavky, mýdlo, čokoláda, nábytek, rukavičky, povozy, zboží sedlářské, stroje, přístroje fysikální, chirurgické, nástroje hudebni a j. Madrid je pro střední provincie španělské skladištěm zboží koloniálního, kávy, vína, oleje, předmětů přepychových (z Paříže). Mimo Španělskou banku je zde obch. bursa (z r. 1831), obch. komora, obch. soud, veliké společnosti pojišťovací, ústavy úvěrní atd. Pařížský Crédit Lyonnais a londýnská Union Bank of Spain and England mají zde své filiálky. Madrid je středem želez. sítě špan. a odtud vedou trati přes Zaragozu (341 km) do Aragonu a Catalonie, přes Irun (631 km) do Francie, přes Alcazar – Alicante (455 km) do Andalusie, přes Badajoz (507 km) do Portugalska nebo přes Talaveru na hranice portugalské (401 km), do Argandy (28 km), Villy del Prado (65 km). Nádraží má Madrid celkem pět, z nich největší Estacion del Norte, E. de las Delicias a E. de Mediodia; mimo to mají dráhy ve městě svoje kanceláře, despachos centrales, kde možno koupiti lístek. Od Manzanaresu chtěli vésti průplav k Taju, ale nedokončili ho. Přes Manzanares vede 12 větších i menších mostů. Všecky státy zastoupeny jsou zde svými vyslanci nebo konsuly. Vyslanectví rakousko-uherské je v Calle de Segovia, 11, konsulát v Calle San Bernardo, 54. Okolí Madridu nemá zvláštního půvabu, jinak ovšem jest ve vzdálenějších místech, jako Aranjuez a Escorial. Zajímavějším jest jen na sz. král. lovecký zámek El Pardo z r. 1543 od Karla V., s krásnými freskami a nedalekým rozlehlým lesem. V létě dojíždějí madridští do Pozuela, villového městečka v piniovém lese, 8 km od Madridu. Na sv. leží vesnice Chamartin s palácem vévody de Osuna.

Dějiny. V X. stol. stála na místě nynějšího král. paláce maurská pevnost jménem Madžrít proti kastilským reconquistadorům a při pevnosti rozkládala se neveliká obec. Alfons VI. dobyl pevnosti r. 1083 a proměnil maurskou mešitu v Iglesii de la Virgen de la Almudéna (nedaleko ní teď před palácem král. nová kathedrála téhož jména). Kastilští vládcové propůjčili obci mnohé výsady (fuéros) a město stále více se šířilo. Znak jeho: medvěd stojící u stromu jahodového (madroño, lat. arbutus), na nějž leze člověk, odvozuje se od jakýchsi nesvárův s klerem, při čemž kleru byla přiřčena pastviska, městu pak okolní lesy. R. 1329 Ferdinand IV. shromáždil v »Madritų první cortesy; r. 1383 odevzdal král Jan I. vládu nad městem kr. Leonovi V., utekšímu z Armenie, po jeho smrti pak Madrid připadl opět Kastilii. Za nepokojů při nezletilosti Jindřicha III. dvůr přesídlil do Segovie a nepokoje ty trvaly více méně až do vjezdu katol. králů Ferdinanda a Isabelly roku 1477. Za Karla V. stál Madrid r. 1520 na straně comunérů, protivníků centralismu. Když comunéros byli r. 1521 u Villalaru poraženi, Karel přišel r. 1524 do Madridu, zároveň aby se tam zotavil po nemoci, neboť tehda byly kolem Madridu ještě lesy a město pokládáno za zdravé. V l. 1525 – 26 vězněn zde franc. král František I., zajatý v bitvě u Pavie. Tehda čítal Madrid 3000 obyv. Filip V. přeložil dvůr trvale do Madridu, jejž prohlásil r. 1560 za »única corte«. Ale město, čítající tehda již 25 až 30.000 ob. a přes 2500 domů, nemělo z toho valného užitku. Dvůr ničeho pro ně nečinil a jeho potřebám padly za oběť i poslední lesy z okolí. Tak řeč. regalia de aposentos zavazovala majitele velkých domů k ubytování šlechty a dvorské čeledi, tak že byly na dále stavěny jen domy malé a nízké a rozvoj města tím zaražen. Tak byl Madrid až do poč. XVIII. stol. městem úzkým, špinavým a nezdravým, s obyvatelstvem stále se měnícím a neklidným. Ale do toho času zase připadá rozkvět španělského umění a literatury. Miguel de Cervantes Saavedra bydlil zde od r. 1609 až do své smrti r. 1676 a psal zde druhý díl Dona Quijota, a mimo to působili tu malíř Velasquez, pak básníci Lope de Vega a Pedro Calderon de la Barca. V století XVIII. vládli zde Bourbonové a zbudován veliký palác královský. Z králů vyniká zejména Karel III., který v Madridě velmi blahodárně působil. Následoval Karel IV., který r. 1808 vzdal se trůnu, pak revoluce »dos de Mayœ (2. května), vjezd Josefa Bonaparta, řečeného Rey Pepe čili Pepe Botela. Snahy tohoto krále uvolniti Madrid pobořením klášterů a celých čtvrtí (pročež lid zval jej Rey Plazuélas) skončily restaurací a návratem krále Ferdinanda VII. Následující boje o ústavu z r. 1812, vojny mezi Karlisty a Kristinou, zápasy mezi stranou minulosti s velikými vzpomínkami a stranou budoucnosti s velikými nadějemi, neustálé revoluce a změny nepůsobily na Madrid nijak zhoubně, tak že město, o němž v XVIII. stol. se říkalo, že je nejšpinavějším hlav. městem Evropy (era la corte mas súcia que se conocía en Europa) a jež přirovnávalo se ku vnitroafrické vesnici, dnes je městem v každé příčině krásným. Srv.: Valverde y Alvarez, La capital de España (Madrid, 1883); Madrid à la vista (t., 1892); Erazim Vlasák, Cesta do Madridu (Praha, 1899). Hojnou literaturu najdeš v R. Foulché-Delbosc, Bibliographie des voyages en Espagne et Portugal (Pař., 1896). Gh.

Související hesla