Alžběta I.

Alžběta, královna angl. (*1533 - †1603), dcera Jindřicha VIII. a nešťastné Anny Bolleynové, byla po utracení své matky (1536) za nemanželskou prohlášena a v protestantských názorech mimo dvůr vychována. V 13. roce ztrativši otce počala jeviti předčasnou uzrálost ducha, která později přešla ve zchoulostivělou ješitnost. Po šesti létech zemřel jí bratr. král Eduard VI., a r. 1558 i nevlastní sestra, katolicky smýšlející královna Marie, která se marně pokoušela zbaviti ji posloupnosti. Na trůně radostně uvítali ji zvláště protestanté, a mladé královně jest k nemalé cti, že hned s počátku dovedla se opírati o rádce, jakým byl rozšafný a moudrý Cecil, a že až do posledka uměla své vrtochy podřizovati jeho dozoru. Před zahajením prvního parlamentu vydala prohlášení, aby při službách božích užívalo se výhradně angličiny, čímž nerozhodní a lhostejní získáni proprotestantismus, a tak utvořen parlament většinou protikatolický. Tehdy poprvé vystoupila Anglie jako moc protestantská. Zároveň zavedeny národní modlitby (Book of common prayer), stanoveny artikule (39) národní víry, a Alžběta prohlášena za hlavu církve. Aby si pojistila trůn, podporovala potají protestanty ve Skotsku, Francii a Nizozemsku a chytrou politikou ničila snahy cizích vlád, čelící k podkopání její autority. Avšak veliké politické chyby dopustila se svým jednáním proti Marii Stuartce, královně skotské: anglickým katolíkům zavdávala stálé podněty ke vzpourám a rozsudkem smrti její nejvíce popudila na sebe Španěly, kteří po několikaletých přípravách vyslali k angl. břehům svoji »nepřemožitelnou armádų s 30.000 bojovníky, jimž z Nizozemska 100.000 vojínů mělo přijíti na pomoc; avšak anglickou udatností byla armáda tato nejprv odražena a pak v hrozné bouři námořní na dobro zničena. Alžběta panovavši téměř 45 roků dosáhla věku 70 let. Poslední léta jejího panování strávil národ v pokoji a blahobytu. Čte-li se život Marie Stuartky jako tragédie, poskytuje soukromý život Alžbětin hojnost látky k veselohře. Stále se dělajíc, že zůstane svobodnou, koketovala s nápadníky ještě v létech, kdy se podobné nabídky stávají směšnými. Nejen mravnost její byla-dle nejnovějších výzkumů anglického historika Froudea-potřísněna nejčernějšími zločiny, ale i její vlastenectví, pro něž bývala vždy tak velebena, nebylo než přetvářkou. Takž prý nabídla se Španělsku, že přestoupí k víře katolické a té zjedná převahu v Anglii, uzná-li ji Filip na trůně jako manželku Leicesterovu; ale rozvážný Cecil prý to překazil. Co jméno její činí tak velikým, jest, že za jejího panování počala Anglie mohutněti. Sproštěn jsa starostí o državy ve Francii a těše se náboženské svobodě doma a míru za hranicemi národ oddal se klidné práci. Věk ten zplodil Spensera, Shakespeara a Bacona a pokládá se za »zlatý« anglické literatury. Frobisher a Drake podnikali mořská dobrodružství. K námořní síle angl. položeny základy. I obchod netušených nabyl rozměrů. Do doby té spadají také malí počátkové největší osady anglické, Indie. Poslední stopy nevolnictví vymizely. Se vzrůstem a vzděláním lidu utvrzovala se práva ústavní. V posledních létech svého života pozbyla Alžběta své populárnosti pokouševši se strhnouti na sebe moc neobmezenou. Ale po její smrti oživla její sláva, a když později uprostřed občanských válek zasedl na trůn nenáviděný panovník, národrád si vzpomínal na dlouhé panování »dobré královny Běty« (good queen Bess), kdy převládal mír a vláda byla naskrz anglická.