Independenti

, nezávislí – odnož hnutí puritánů, které se kolem roku 1600 rozdělilo ve dva proudy, na independenty a presbyteriány (později vznikla odnož levellerů). Independenti prosazovali nezávislost jednotlivých obcí (kongregacionalismus) a odmítali monarchii. Část z nich se před pronásledováním uchýlila do Nizozemska a poté (1620) do Severní Ameriky. Zde vytvořili komunity, které významně ovlivnily americký duchovní život. (Viz též Otcové poutníci, kteří připluli do Massachusetts a založili město Plymouth.) Protože stoupenci hnutí podporovali O. Cromwella, byli po restauraci Stuartovců (1660) anglikánskou církví perzekvováni.

Ottův slovník naučný: Independenti

Independenti (lat., t. j. nezávislí), evangelická sekta původem anglická, čelící k úplné nezávislosti své vlastní obce církevní na církvích jiných. Zdrojem víry jest jim jedině Písmo, hierarchie neuznávají, kněžím svým nepřiříkají posvěcujícího rázu duchovního, odmítají všeliké vměšování se moci státní v záležitosti víry, za to v popředí jejich zásad stojí konání skutků milosrdenství a snášelivost náboženská. Původ svůj vzali z anglických Puritanův, když tito jako nekonformisté zvláštní svá náboženská sdružení čili kongregace (odtud též independenti = kongregationalisté) učinili. Mezi prvními organisátory independentů byli John Robinson a Henry Jacob, kterýž poslední založil první obec independentů r. 1616 v Londýně, kdežto Robinson již r. 1610 ji založil v Lejdě. Na to rychle se šířili po vší Anglii, kdež jmenovitě za revoluce (1644–49) svým republikánsko-radikálním rázem velkého vlivu nabyli – i Cromwell k nim náležel –, a též v Americe, kdež od r. 1805 tvoří s presbyteriány a baptisty společné kollegium. Články zásad jejich obsaženy jsou v Apologia justa et necessaria (J. Robinson, Lejda, 1619) a v Savoy confession (Lond., 1658). Srv. Weingarten, Die Revolutionskirchen Englands (1868); Stoughton, Ecclesiastical history of England: Church of the Revolution (1874).

Související hesla