Nelson Horatio

, britský admirál od roku 1801, vévoda brontský od roku 1798. V letech 1775 – 82 se zúčastnil bojů proti americké revoluci, v letech 1784 – 87 sloužil v Západní Indii, od roku 1793 bojoval proti revoluční a později napoleonské Francii (v roce 1794 ztratil na Korsice oko, v roce 1797 přišel u Cádizu o pravou ruku). V roce 1798 zničil francouzské loďstvo u Abúkiru, v letech 1798 – 1800 potlačil revoluční povstání v jižní Itálii a dosadil zpět na trůn neapolského krále. Pro neshody s parlamentem (mj. aféra s lady Hamiltonovou, ženou britského vyslance v Neapoli) se stáhl do ústraní. V roce 1805 byl povolán do čela anglického válečného loďstva, dne 21. 10. 1805 zničil francouzsko-španělskou flotilu u Trafalgaru; v bitvě zahynul.

Ottův slovník naučný: Nelson Horatio

Nelson [nelsn] Horatio, viscount, angl námoř. hrdina (* 29. z. 1758 v Burnham-Thorpe, Norfolkshire – † 21. října 1805 u Trafalgaru), pocházel z otce faráře a ve 12. roce dostal se na řadovou loď, na níž byl jeho strýc kapitánem; r. 1771 plul do Západní Indie na kupecké lodi a r. 1773 pod kapitánem Lutwidgem účastnil se výpravy k severní točně. R. 1774 odplul jako námořní kadet do Východní Indie, stal se r. 1777 poručíkem a r. 1779 kapitánem a účastnil se v americké válce výpravy proti pevnostem San Juan a S. Bartolomé v zálivě Honduraském. Zotaviv se z nemoci, která ho přiměla k návratu do Anglie (r. 1780), sloužil v Severním moři a potom zase v Americe do míru Versaillského. R. 1784 slouží zase v Západní Indii jako velitel lodi »Boreas« a ožení se zde s domorodkyní. Vrátiv se do Anglie (r. 1787) stal se na počátku války s Francií velitelem »Agamemnonæ, jenž náležel k loďstvu admirála Hooda. V Neapoli, kam byl odeslán v srpnu 1793, navázal důvěrný poměr s lady Emmou Hamiltonovou; t. r. pozbyl na Korsice při obléhání Calvi jednoho oka. V bitvě u mysu St. Vincent (15. ún. 1797), v níž bojoval jako commodore pod Sirem Johnem Jervisem, zajal španělského admirála a dobyl tří lodí; jmenován byv contreadmirálem velel blokádnímu loďstvu u Cadizu a pozbyl při útoku na Santa Cruz pravého ramene. V lednu 1798 nastoupil znova službu i dostal rozkaz stříci přístav toulonský, kde byla strojena egyptská výprava. Napoleonovi podařilo se však nepozorovaně vyjeti a Nelson hledal dlouho Francouze po Středozemním moři, až je zastihl 1. srpna a porazil u Abukiru; v bitvě této byl střelen do hlavy a poraněn; za vítězství své odměněn titulem barona Nílského a pensí 2000 lb. sterl. Poslán byv odtud do Neapole, byl tu jmenován vévodou z Bronte; v pros. 1798, když válka Francii prohlášená špatně skončila, vzdálil se s dvorem neapolským do Palerma, odkud snažil se potlačiti revoluci neapolskou i prostředky ukrutnými a nečestnými; tak nedodržel kapitulace, kterou umluvili republikáni neapolští s kardinálem Ruffonem, a dal popraviti starého admirála Caracciola (v červnu 1799). V téže době byl tak vášnivě zaujat svojí láskou k lady Hamiltonové, že odepřel opustiti Palermo, kde s ní žil, a spojiti se s lordem Keithem v Port-Mahonu na ochranu Minorky; marny byly snahy jeho přátel, aby se vyprostil z tohoto poměru. Přece však 18. ún. 1800 bojoval s Keithem vítězně proti Francouzům u Malty, ale hned zase vrátil se do Palerma a odtud odebral se s lady Hamiltonovou po pevnině přes Vídeň, Prahu a Hamburk do Londýna, kdež r. 1801 dal se rozvésti se svojí zákonitou manželkou. V dubnu 1801 oblehl s Parkerem Kodaň a rozhodl porážku Dánů; 5. května t. r. stal se Nelson po Parkerovi hlavním velitelem a vrátiv se do Anglie, jmenován viscountem. Rozmrzen nevděčností parlamentu, jak se domníval, uchýlil se v soukromí a žil s lady Hamiltonovou na venkově v Mortonu (Surrey). Nová válka s Napoleonem povolala jej zase k činnosti válečné a Nelson rozhodl také vítězství Anglie na moři; 21. října 1805 u mysu Trafalgaru porazil na hlavu ve strašné bitvě franc. admirála Villeneuvea, ale sám také padl. Tělo jeho bylo pohřbeno v kathedrále sv. Pavla v Londýně a na Trafalgar Squareu postaven mu obrovský pomník se sochou E. H. Bailyho. S manželkou svojí Nelson neměl dětí, ale s lady Hamiltonovou měl dvě dcery. Srv. Clarke a Mac Arthur, Life of Nelson (1809, 2 sv.); Harris Nicolas, Dispatches and letters of Nelson (1844, 7 sv.); Southey, Life of Nelson (1813); Jeaffreson Miles, Vindication of lord Nelson’s proceedings in the bay of Naples (1890); Pettigrew, Memoirs of the life of Nelson (1849, 2 sv.); Browne, The public and private life of Nelson (1890); Nelson Jones, Unpublished letters of lord Nelson (»The Century illustrated«, 1888 až 1889).

Související hesla