Alžbětinské divadlo

, jeden z vrcholných projevů anglického renesančního umění, zhruba od poslední třetiny 16. stol. (za vlády Alžběty I. a Stuartovců Jakuba I. a Karla I.) do občanské války v roce 1642. Bohatá tradice a obliba středověkého divadla (miráklů, interludií ap.) včetně podnětů humanistického dramatu vytvářela v hospodářsky a duchovně prosperující zemi vhodné podmínky pro rozvoj malých společností profesionálních herců. S tím souvisela i snaha po vytváření stabilních vztahů (soubory, které tvořili pouze muži a chlapci, se uchylovaly pod ochranu mocných šlechticů) i budování specializovaných institucí. V roce 1576 postavil J. Burbage, bývalý člen skupiny Služebníci Lorda Leicestra, v Londýně první veřejnou divadelní budovu The Theatre, k níž postupně přibývaly další: The Globe (1599), The Blackfriars (1609) aj. Mezi profesionálními soubory si drželi dlouhou dobu vedoucí postavení Služebníci královi. Formální podoba alžbětinské divadelní architektury a scénografie se utvářela v závislosti na existenci divadla dvorského (anglická maska) a veřejného. Základní charakter veřejných staveb vyrůstal z tradičních dispozic středověké scénografie. Byly většinou arénového typu, s nekrytým dvorem, do jehož centra zasahovalo částečně zastřešené pódium, obklopené nejméně jedním pořadím lóží a galeriemi. Nejvýznamnější představitel alžbětinské architektury Inigo Jones mj. usiloval o kultivaci dvorského scénického prostoru podle antických vzorů. Původní dramatická tvorba akceptovala i ve své formální podobě požadavky soudobé herecké praxe a rozvíjela se v kontextu s časově shodnými duchovními a literárními podněty. Na rozdíl od italské commedie dell’arte byla hra alžbětinských herců charakteristická snahou o přesnou výpověď také díky literárně náročným, většinou veršovaným dramatům T. Kyda, Ch. Marlowa, R. Greena, B. Jonsona. Alžbětinské divadlo vyvrcholilo dílem W. Shakespeara a doznívalo např. v hrách J. Webstera a J. Fletchera.

Související hesla