Campanella Thomasso

, italský sociální utopista a filozof; člen dominikánského řádu. Pokusil se smířit požadavky nové vědy s křesťanskými dogmaty. Proslul zejména svou koncepcí ideálního státu (Sluneční stát), inspirovanou Platónem a T. Morem, ale posunutou k radikalismu zejména v oblasti společenství majetku a žen.

Ottův slovník naučný: Campanella Thomasso

Campanella [kam-] Tomáš (* 1568 – † 1639), filosof a mnich dominikánský. V názorech svých vynikal odporem proti nauce Aristotelově, jsa namnoze závislý na Giord. Brunovi a Telesiovi. Dle nauky Campanellovy jsou dva prameny poznání lidského: věda a víra. Bůh zjevil se dvakráte, poprvé v živé knize přírody (codex vivus), po druhé v Písmě svatém (codex scriptus). Toto vyklád ti náleží theologii, filosofie naproti tomu má výklady své čísti v živé knize přírody a nikoli ve spisech Aristotelových. Sám v theologii přidržuje se sv. Tomáše Aquinského, ve filosofii pak pokouší se především o řádné třídění jednotlivých věd. Rozeznává přípravnou čásť (mathematiku a logiku) povahy formální, kdežto fysika a ethika jsou obsahu reálného a výklad o posledních příčinách všeho jsoucna (proprincipia) podává metafysika. Zajímavy jsou Campanellovy názory noétické. Je sensualistou, vyvozuje všechno poznání lidské ze zkušenosti smyslné. Člověku sice popřáno je poznati jen nepatrnou čásť všeho jsoucna a poznání to samo není nijak jisto ani objektivno, udávajíc toliko, jak příroda na smysly naše působí, přes to však nemáme upadati ve skepticismus. Ve smyslových vjemech jedině spatřuje pevný základ všeho poznání (sentire est scire), ano podlé této sensualistické theorie vědění samo prohlašuje jen za sloučení jednotlivých vjemů a ze smyslové činnosti vykládá jednotlivé formy poznávací, jako pojmy, soudy a závěry. Vjem sám není povahy jednoduché, nýbrž výsledek složitého pochodu, v němž lišiti náleží mezi činitelem passivním (čitím) a aktivním (pojímáním změny, jež v našem vědomí vnějším popudem je způsobena). Tato činnost smyslová je základem sebevědomí našeho a toto je Campanellovi východištěm pro poznání světa i jsoucnosti boží. Sebevědomí zaručuje nám nejen nepochybnou jistotu o vlastní existenci, nýbrž poučuje nás i o povaze přirozenosti naší, kterou vyznačují tři schopnosti, jež Campanella. »primalitami« nazývá: moci (posse), poznávati (cognoscere) a chtíti (velle). Vlastnosti tyto při všem jsoucnu přirozeném jeví se smyslům našim v míře konečné a omezené, jsouce s nejsoucnem smíšeny a objevujíce proto v různých odstínech i své protivy: malomocnost, nevědomost a špatnost. Pro tuto nedostatečnost svou nemůže člověk sám býti původcem představy o Bohu jakožto svrchované dokonalosti; byla mu proto zjevena bezprostředně. V představě o Bohu jsou zajisté zmíněné primality povznešeny na dokonalost svrchovanou jevíce se jakožto boží všemohoucnost, vševědoucnost a všeláska (potentia, sapientia, amor) a tvoříce takto »proprincipia« všeho jsoucna – Celkový Campanellův názor světový je monistický. Vesmír celý jest oduševněn, vše je plno života, citu a touhy, rostlina vadnouc cítí bol a po vláze příjemné osvěžení, hmota přitažlivostí a odpudivostí projevuje vnitřní život svůj, velká těla vesmírná kolotají v nedohledných kruzích volným prostorem, ba i prostor sám je živ a touží po naplnění (horror vacui). V éthice přiznává Campanella. každému individuu dvě snahy, jednak egoismus, jímž sebe samo zachovati hledí, jednak sociabilitu, kterou ve styk s jinými vchází. Z této druhé přirozené potřeby vykládá i vznik státu. I u státu oba činitele tyto dlužno rozeznávati. Stát má jednak pečovati o sebezachování, jednak všechny státy ke společnému cíli mají spěti a jednotné středisko nalézati ve státu slunečním (civitas solis), jenž má zobrazovati království boží na zemi. Má býti jedno stádo a jeden pastýř. Toto soustředění vidí Campanella v moci papežské a důsledně z toho dovozuje svrchovanost papežství nad císařstvím a mocí světskou vůbec. Uspořádání tohoto velestátu představuje si po způsobě platonském: ruší majetek i život rodinný, a místo vlády filosofů vládu kněžskou zaváděje, chce založiti všeobecnou theokratii. – Campanella. důrazně po reformě filosofie na základě zkušeností volá a v některých naukách předchůdcem Descarta i Leibnize se jeví. – Rodištěm Campanellovým bylo město Stilo v Calabrii. Vstoupiv do řádu dominikánského a vynikaje bystrostí a původností ducha i rozsáhlým vzděláním nad vrstevníky své, byl záhy podezříván, že pomocí zlého ducha »zná, čemu se nikdy neučil«, obviňován a pronásledován. R. 1599 obžalován jsa ze vzpoury proti vládě španělské byl jat, mučen a k doživotnímu žaláři odsouzen. Teprve r. 1626 nabyv svobody, hledal útulku proti úkladům nepřátel svých v Marseillu. Sklonek života svého od r. 1634 strávil v Paříži, kde zemřel r. 1639. Z četných spisů Campanellových jsou zvláště důležity: De sensu rerum et magia a Civitas solis. Souborné vydání spisů Campanellových obstaral Alessandro d’Ancona (Opere di Tommaso Campanella., Turin, 1854). Dna.

Související hesla