Emanace

, vyvěrání;
1. filozofie tradiční latinský ekvivalent řeckého výrazu perilampsis, jímž Plótínos vyjadřoval vyzařování jednotlivých stupňů bytí z božského Jednoho (Viz též novoplatónismus). Motiv emanace užíván bez přímého jazykového vyjádření v řecké filozofii již dříve, zvláště u stoiků a Filóna z Alexandreie; 2. chemie proces vznikání prvku v plynném skupenství při radioaktivním rozpadu látky v tuhém skupenství (radiová, thoriová, aktiniová emanace);
3. psychologie vyzařování psychické energie.

Ottův slovník naučný: Emanace

Emanace (z lat.), výron, vyroňování, vyzařování, ve významu pak užším vyroňování světa a věcí z prabytosti čili boha Podle názorů takových není svět dílem božím a nestvořen, nýbrž z boha vyplynul. Objevuje se stejně v náboženských názorech orientálních jako v některých soustavách řeckých filosofů.

Související hesla