Evropa
, západní část Eurasie. Hranice s Asií probíhá přes Bajdaracký záliv Karského moře, východní úpatí Uralu, řeku Ural (někdy též řeka Emba), Kaspické moře, Kumo-manyčskou sníženinu severně od Kavkazu, Azovské moře a přes Černé do Středozemního moře. Na severu, západě a jihu je hranice přirozená mořská. Nejsevernějším bodem pevniny je mys Nordkinn v Norsku, nejzápadnější mys Cabo da Roca v Portugalsku, nejjižnější mys Marroqui ve Španělsku. Evropě patří geograficky Island, Špicberky, ostrov Jan Mayen, Země Františka Josefa a Nová Země (nikoliv Grónsko a Kanárské ostrovy). Plocha Evropy i s ostrovy 10,5 mil. km2 (7 % světové pevniny). Po Austrálii druhý nejmenší kontinent, nejnižší průměrná nadmořská výška, nejčlenitější pobřeží a nejvyšší hustota zalidnění. Nejvyšší hora Mt. Blanc (4 810 m n. m.), nejníže položené místo je na pobřeží Kaspického jezera (–26 m), nejvyšší sopka Etna (3 340 m n. m.), nejdelší řeka Volha (3 530 km), největší jezero Ladožské (18 400 km2), největší ostrov Velká Británie (216 325 km2) a největší poloostrov Skandinávský (762 500 km2). Geologicky se Evropa skládá z Východoevropské platformy (též Fenosarmatská) a orogenních systémů. Platformu tvoří sedimentární obalová série a štíty, např. Baltský (nejstarší horniny). Orogenní systémy: kaledonský, hercynský (též variský) a nejmladší alpínský. Ve čtvrtohorách se rozšířilo ze severu Evropy kontinentální zalednění a v nejvyšších pohořích horské zalednění. V současnosti nejvíce ledovců na Špicberkách, Nové Zemi a zemi Františka Josefa. Horskou osu Evropy tvoří Alpy a na ně navazující Karpaty. Pyreneje, Betická Kordillera, Apeniny a většina pohoří Balkánského poloostrova jsou z téhož vrásnění. Ostatní horstva (např. Skandinávské pohoří, Ural a jádro Pyrenejského poloostrova) jsou starší. Sopečná činnost probíhá na Islandu a v jižní Evropě. Pás nížin se táhne z Východoevropské roviny přes Severoněmeckou nížinu do Francouzské nížiny. Významná těžba černého a hnědého uhlí, ropy, zemního plynu a rud. Ložiska surovin rozdělena nerovnoměrně; většina států suroviny dováží. Na podnebí má vliv poloha Evropy v severním mírném pásu, Atlantský oceán a rozlehlost Asie na východě. Severní Evropa zasahuje do subarktického a arktického pásma a jižní Evropa do subtropického pásma. Golfský proud výrazně otepluje severozápadní Evropu. Převládající západní proudění přináší vlhkost od oceánu. Nejvyšší srážky jsou na návětrných svazích v západní části Evropy (Norsko, Skotsko). Směrem k východu roste kontinentalita podnebí. Výrazným klimatickým předělem jsou Alpy. Počasí ovlivňuje v létě azorská tlaková výše a v zimě islandská tlaková níže. Říční síť Evropy je poměrně hustá, i když vodní toky s výjimkou východní Evropy jsou kratší. Největší odtok je ze západní Evropy a nejmenší z jihovýchodní Evropy, čtyři pětiny povrchu Evropy patří k povodí Atlantského oceánu. Nízké polohy rozvodí umožňují budování průplavů (západní Evropa a Rusko). Plocha jezer 168 000 km2, převažují menší a ledovcového původu; nerovnoměrně rozložena. Nadmořská výška sněžné čáry klesá na severu (na Špicberkách a zemi Františka Josefa) až k hladině moře. V Alpách 2 500 – 3 300 m n. m. Celková plocha zalednění Evropy 115 000 km2 (Špicberky 57 000 km2). Půdy vykazují pásmovitost podél rovnoběžek (arktické a tundrové, podzolové, sprašové a hnědé lesní, černozemě a kaštanové půdy). Vegetačně patří do holoarktické říše; na většině území se projevuje výrazná pásmovitost (tundra, lesotundra, tajga, lesy mírného pásu a stepi). Zoogeograficky patří do palearktické říše (zonální uspořádání v závislosti na klimaticko-vegetačních pásech).
