Gnozeologie

, z řeckého gnosis - poznání; gnoseologie, epistemologie, noetika, teorie poznání – filozofická nauka o poznání, o jeho zdrojích, podmínkách, možnostech a mezích. Gnozeologické otázky již u skeptiků, významné teorie zejm. u Platóna, Aristotela, stoiků a epikúrejců. Od doby J. Locka a I. Kanta byla gnozeologie dominující filozofickou disciplínou. V průběhu dějin řešena problematika vztahu poznání smyslového a rozumového (tvorba obecných pojmů; viz též univerzália), popř. nadrozumového (viz též intuice, mystika). Z hlediska lidské schopnosti poznávat lze rozlišit naivní realismus (věci jsou takové, jak je vidíme), skepticismus, agnosticismus a popř. kriticismus (zkoumání zákonitostí poznání a úsilí korigovat omyly našich smyslů a vyvarovat se chybných úsudků). Z hlediska názorů na to, jaký způsob poznání nejvíce rozhojňuje naše poznatky, zastávají opačná stanoviska empirismus (viz též senzualismus) a racionalismus. Vědeckým poznáním se zabývá filozofie vědy (epistemologie). Viz též pravda.

Související hesla