Historismus


1. obecně představa trvalého vývoje (tudíž i proměnlivosti) skutečnosti;
2. historie a) uvažování o dějinách, opírající se zejména o interpretaci v dějinách se vyvíjejících idejí a vedoucí i k hodnotovému relativismu; b) označení určité etapy vývoje historické vědy, jejímž základem je systemizace pravidel historické metody; v tom případě pak splývá s pojmem pozitivismus;
3. jazykověda lexikální jednotky (slova, sousloví) označující reálie (věci, jevy, poměry, vztahy) již zaniklé, související s určitou etapou vývoje společnosti, např. sudlice, panoš, čeledín;
4. výtvarné umění programový návrat ke slohovým formám minulosti, z nichž je vytvářen nový sloh či soustava, obvykle za účelem vyjádření nějakého programu, reprezentace či ideje. V 19. stol. jsou tyto "obnovené" slohy označovány předponou neo- či novo- (neorenesance ap.). Historismy se vyskytují v průběhu celých dějin umění (renesance programově navázala na antiku, v českém prostředí se vyskytuje zvláštní jev v době pobělohorské – barokní gotika ap.), ale hlavním obdobím historismu je 19. stol. Romantismus uvedl v život především revival gotiky (Anglie), neogotika se posléze z přestaveb šlechtických sídel přestěhovala do staveb sakrálních, neorenesance byla mezinárodním slohem muzeí, divadel, institucí. Historismus se výrazně uplatnil rovněž v sochařství, malířství a uměleckém řemesle. Jeho hlavním smyslem je nalézt oporu v jistotách minulosti.

Související hesla