Antika

, novodobé označení pro starověké období, ve kterém byly vytvořeny v řecké a římské společnosti kulturní hodnoty, jež se staly základem evropské vzdělanosti. Její počátek spadá do období krétské a mykénské kultury ve 14. stol. př. n. l. Po úpadku v 12. – 9. stol. př. n. l. nastal v klasickém období 5. stol. př. n. l. rozvoj řeckých městských států. V období helénismu se antická civilizace šířila i na Předním východě. Na řecké dědictví navazovali Římané, kteří vytvořili postupně z nevelkého městského státu rozsáhlou říši Imperium Romanum. Konec antiky bývá kladen do 4. – 5. stol. n. l., nejčastěji do roku 476, kdy zanikla západořímská říše.

Ottův slovník naučný: Antika

Antika jest v nejširším smysle slova veškeren starořecký a starořímský svět, život, literatura a světový názor proti modernímu; ve smysle užším značí antika každé dosud zachované dílo řeckého a římského starověku, po výtce umělecké, najmě však výtvory sochařské a kovolijecké. Také drobnější práce keramické, pokud umělecky jsou provedeny, bývají zvány antikami.

Související hesla