Mannheim

, město v západním Německu u ústí Neckaru do Rýna; 310 000 obyvatel (1998). Průmysl automobilový, elektrotechnický, chemický, polygrafický. Dopravní křižovatka; velký říční přístav, letiště. Muzeum, divadla. Univerzita (1967). Historické památky. – Město a pevnost založeny v roce 1606; útočiště hugenotů a uprchlíků z Nizozemí, v 18. stol. významné centrum hudebního života (mannheimská škola).

Ottův slovník naučný: Mannheim

Mannheim (lat. Manhemium), druhé hl. a sídelní město velkovévodství Badenského, leží v úrod. krajině při ústí Nekaru do Rýna (96 m n. m.). Se zarýnským Ludwigshafenem spojeno jest mostem. Větší čásť města (vnitřní město a dvě předměstí) rozkládá se na lev. bř. Neckaru (na pr. břehu leží předměstí Neckarské). Důležitá stanice železniční (trati: Mannheim – Neunkirchen, Mannheim – Frankfurt, Mannheim – Karlsruhe, Mannheim – Heidelberk, Mannheim – Weinheim), je sídlem zem. soudu o 2 komorách, obvod. soudu, hl. úřadu celního, rýn. staveb. inspektorátu, 23 konsulů, správy zem. statků, ústř. kommisse pro plavbu po Rýně; má gymnasium, reál. gymnasium, reálku, průmyslovou školu, hudeb. konservatoř, vyšší dív. školu; nemocnici, chudobinec, sirotčinec, asyl pro šestinedělky, mnoho spolků. (Českoslov. sp. »Volnost«; Altbeir. Bierhalle 4, 11.) Mannheim jest velmi pravidelně stavěn. Ulice vnitřního města protínají se v pravých úhlech a označeny jsou písmeny a číslicemi; na místě starých opevnění upraveny sady. Z budov vyniká velkovévodský zámek r. 1720 vystavěný (v něm obrazárna, sbírky uměl., archaeol. a veřejná knihovna; celkem 500 komnat); kostel dvorní (či jesuitský), radnice, býv. hvězdárna, synagoga, divadlo (z nejlep. v Německu); jatky. Náměstí krášlí kašny, památníky a sochy nestejné ceny umělecké (Schillera, Viléma I. a j.). Pět nádraží a rozsáhlé přístaviště. Obyvatelstvo (r. 1895 i s posádkou 91.116; z toho 45.549 evang., 38.614 kat., 2166 jiných křesť., 4787 židů; s obcí Käferthalem, připojenou r. 1897, má Mannheim asi 97.780 ob.) provozuje čilý průmysl. Mnoho továren (na lučebniny, zpracování kovů, na tabák, na cellulosu, zboží gumové, vlněné, na tapety, laky, fermeže); strojírny; pivovary a cukrovary. Obchod, vel. živý (s výrobky průmyslnými, obilím, chmelem, moukou, uhlím), podporován jest obch. komorou, bankou a j. ústavy peněžními, zejména ovšem lacinými dopravními prostředky (Rýn i Neckar jsou splavny). Vůbec možno počítati Mannheim k nejdůležitějším střediskům něm. průmyslu a obchodu. – Mannheim připomíná se po prvé v VIII. stol. jako ves patřící klášteru lorchskému. Město samo, jakož i pevnost Friedrichsburg (r. 1799 zrušenou) založil kurfiršt Bedřich IV. Falcký na poč. XVII. stol. Mezi původními měšťany bylo mnoho Nízozemců. Mnoho zkusilo město, jako vůbec celá Falc, k níž patřilo, po pádu kurfiršta Bedřicha, krále českého. R. 1688 zpustošili Mannheim Francouzové; v l. 1720 – 1778 byl sídlem kurfirštů. R. 1802 dostal se Badensku. – Kraj mannheimský má 482 km2 a 178.911 obyv., skládá se ze 3 okresů, z nichž mannheimský má na 168,92 km2 123.308 obyv. – Srv. Feder, Geschichte der Stadt Mannheim (1877); Wörl, Führer durch Mannheim (1895). Dodatky Má 163.693 obyv. (1905), z nichž 83.104 evang., 70.544 katolíkův a 5998 židů; nové historické museum, nová budova bursy, umělec. domu a veliký přístav, otevřený r. 1907.

Související hesla