Mikuláš Kusánský

, německý teolog a filozof. V roce 1450 biskup v Brixenu. Jako církevní diplomat jednal o unii východní a západní církve (viz též unie florentská) a též s husity. Domníval se, že cestou k reformě církve má být koncil (viz též koncil basilejský). Zklamán jeho jednáním, stal se zastáncem papežské svrchovanosti. V roce 1448 byl jmenován kardinálem. V De docta ignoranta (O učené nevědomosti) si uvědomil hranice myšlení v protikladech, které vytrhává určení věci ze vzájemné souvztažnosti a jednoty. Ve vztahu k Bohu uplatnil princip splývání protikladů maxima a minima. Bůh je maximem jako zahrnutí všech věcí před jejich stvořením a minimem jako rozvinutí všech věcí po jejich stvoření. Překonal staré pojetí světa, vybudované na hierarchicky uspořádaných substancích, učinil první kroky k matematizaci přírody. Při odhalování vzájemných vztahů je matematika nástrojem jejich vyjádření („svět je nekonečná koule, která má střed všude a nikde“). Zabýval se rovněž astronomií; dospěl k názoru o pohybu Země. Myšlení Mikuláše Kusánského bylo ovlivněno též mystickou kontemplací. Aby podpořil vzájemné soužití různých náboženství, zabýval se v díle De pace fidei (O míru víry) jejich společným racionálním jádrem.

Související hesla