Koncil basilejský

, koncil florentský – koncil katolické církve v letech 1431 – 49. V duchu teorií konciliarismu navázal na koncil kostnický. Svolán papežem Evženem IV. († 1447) do Basileje. Koncil od počátku ve znamení sporu stoupenců konciliarismu a papeže; 1437 papež přeložil koncil do Ferrary a 1439 do Florencie (jednání do 1442). Radikálně konciliaristická skupina zůstala v Basileji, prohlásila svrchovanost koncilu nad papežem za článek víry, sesadila Evžena IV. a zvolila 1439 Felixe V.; vznik posledního rozkolu v katolické církvi. Postavení Evžena IV. se však upevnilo a jednání koncilu považováno od 1437 za schizmatické. V roce 1449 donucen Felix V. odstoupit. – V letech 1433 – 36 v Basileji jednání katolické církve s husity, které vyvrcholilo přijetím tzv. basilejských kompaktát. 1438 ve Ferraře za účasti papeže, 70 západních biskupů, byzantského císaře Jana VIII. Palailoga, konstantinopolského patriarchy a nikajského (nicejského), kyjevského a efeského metropolity jednání o sjednocení (unii) západní a východní církve. V roce 1439 pokračování ve Florencii, kde 6. 7. 1439 slavnostně podepsána unie florentská a záhy poté obdobná unie s církví arménskou, koptskou a syrskou (jakobité).

Související hesla