İstanbul

, dříve česky Cařihrad, řecky Konstantinopolis, Byzantion – město v Turecku na obou březích úžiny Bospor; 8,0 mil. obyvatel (1996). Největší turecké město. Průmysl zejména textilní, potravinářský, strojírenský, kožedělný, tabák. Významný dopravní uzel; İstanbul kontroluje námořní provoz v Bosporu. Mezinárodní letiště, metro, dva mosty přes Bospor. Univerzita (1927), muzeum. Významný cestovní ruch. Historické jádro je od roku 1985 součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Byzantský chrám Aja Sofia (537) přeměněný v roce 1453 na mešitu, dnes muzeum; ruiny kostela sv. Jana z 5. stol., mešita Kariye aj. – V polovině 7. stol. př. n. l. založeno řecké město Byzantion, v letech 324 – 330 přebudováno římským císařem Konstantinem I. na hlavní město východní části Římské říše a nazváno Konstantinopolis. Od roku 395 hlavní město Byzantské říše, 425 založeno vysoké učení, 1204 dobyto 4. křížovou výpravou, do roku 1261 hlavní město Latinského císařství, 1261 – 1453 opět byzantská říše, v letech 1453 – 1923 hlavní město Osmanské říše a sídlo sultána. Město bylo několikrát poničeno zemětřesením, naposledy v srpnu 1999.

Ottův slovník naučný: İstanbul

Byzantion, starověká řecká osada na místě nynějšího Cařihradu, v poloze velevýznamné, na rozhraní dvou zemědílův i dvou moří důležitých a na nejpřednější vojenské cestě starověké. Dle řeckých pověstí založil nejstarší osadu héros Byzas, syn Poseidonův a Keroessin. Nejstarší tato osada, jejíž jméno snad bylo Lykos nebo Lygos (Plin. H. N. IV. 18), byla nepochybně položena na nejzazším pozadí Zlatého Rohu poskytujíc tak bezpečnosti před náhlým přepadem se strany mořské. Z jádra četných pověstí soudíc byla osada tato původu argejského. Konečně Megarští r. 658 př. Kr. řídíce se věštbou delfskou osadili nejzazší východní poloostrovní pahorek, ovládající všecka moře okolní, i založili město, kteréž odtud po 1000 téměř let zváno bylo Byzantiem. Byzantion nabylo rychle veliké moci, okolní obyvatelstvo, thrácké v Evropě a bithýnské v Asii, podrobeno a učiněno robotníky, z lodí Bosporem plujících vybíráno clo a s plodinami sev.-vých. Evropy čilý veden obchod. Za panování Dareia I. perského ocitlo se Byzantion neznámým způsobem v područí Peršanů, kteří z něho učinili důležitou pevnost, k obyvatelstvu však měli se šetrně. Když pak protější Kalchédón za výpravy Dareiovy proti Skythům spáliti dal most, jejž Dareios přes Bosporos položil, účastnili se Byzantští odboje, byli však Otánem pokořeni. načež rozmnožili Peršané práva Byzantských na úkor spáleného Kalchédóna a učinili Byzantion sídlem thráckého satrapy svého. Za povstání maloasijských Hellénův opanovali tito i Byzantion, avšak když povstání potlačeno a Peršané se strojili Byzantion obléhat. opustili Byzantští město své a založili prý při Černém moři Mesémbrii. Opuštěné město Peršané spálili a osadili lidem všelikým. Již však r. 477 dobyl Sparťan Pausanias Byzantia a učinil je hlavní oporou svých ctižádostivých snah. Když však jal se utlačovati občanstvo, vstoupili Byzantští do námořského spolku athénského, který jim poskytoval nejlepší záštitu proti Peršanům. Athéňané odtud vybírali sami clo bosporské, což asi bylo příčinou, že se roku 440 Byzantští spojili se Samskými proti Athénám. Po nějaké době způsoben mír, načež Byzantští i za války peloponnéské stáli na straně athénské. Teprve po zkáze athénského loďstva v Sicilii poddali se Byzantští Sparťanu Klearchovi, jenž velel odtud spartské posádce v městě a obyvatelstvo utiskoval. Tím znechutilo se panství spartské Byzantským, a když r. 409 Alkibiadés po vítězstvi u Kyzika Byzantion oblehl, tu čásť obyvatelstva hladem jsouc zmořena vydala v noci město Athéňanům. Již však r. 405, po bitvě u Aigospotamů, opanoval opět Byzantion Lysandros a ustanovil téhož Klearcha harmóstou, jenž zařídil pravou hrůzovládu v městě a teprve po delším zápase od Sparťanů zapuzen byl. Odtud vystřídalo se v Byzantii více harmóstů spartských, kteří nakládali s občanstvem libovolně. Proto Athéňan Thrasybulos r. 394 ve spolku s občanstvem zmocnil se Byzantia a obnovil ústavu démokratickou. Odtud Byzantští zůstávali věrnými spojenci Athéňanův a odmítli r. 364 i nabídky Epameinóndovy, když tento s loďstvem před městem se objevil. Teprve r. 357 ve spolku s ostrovy Chiem, Kóem a Rhodem i Byzantion odpadlo, přetrvalo athénské obležení a dodělalo se r. 355 nezávislosti. Již však počaly jeviti se nebezpečné úkazy z Makedonie. kde panoval král Filippos II., načež Byzantští na uhájenou samostatnosti své opět dovolávali se pomoci athénské. Z Athén vypraven do Byzantia sám Démosthenés, načež vzájemný spolek proti rostoucí moci makedonské ujednán. Vedlé této úmluvy přispěli Athéňané Byzantským pomocí znamenitou roku 340, načež spojenému úsilí občanstva vedeného platónským filosofem Leonem, a loďstva athénského zdařilo se útok Filippův odraziti. Po bitvě u Chairóneie učinili Byzantšti sami mír s Filippem, dohnali Leona k sebevraždě a podporovali Alexandra ve výpravě proti národům dunajským. Po smrti Alexandrově Byzantští hledíce si výhod obchodních neúčastnili se válek mezi diadochy a tak i uchovali samostatnost svou. Proti Seleukovcům, kteří svobodě jejich ukládali, spojovali se Byzantští s Ptolemaiovci, načež dostalo se jim od Ptolemaia II. valné části území Bithýnského; za to zpleněno bylo město i s územím od Keltů. Mocnější ještě ochrany dostalo se Byzantským se strany Římanův, odkudž Byzantion nabylo největší své důležitosti obchodní i politické. Za přispění v prvé válce makedonské dostalo se Byzantským svrchovanosti nad Périnthem, načež za všech pozdějších válek věrně stáli na straně římské. Až do dob Septimia Severa bylo Byzantion z nejpřednějších měst hellénského východu a vynikalo blahobytem velikým odvádějíc Římanům toliko čásť cla bosporského. Avšak r. 193 prohlásilo se Byzantion pro vzdorocísaře Septimiova Pescennia Nigra, načež po tříletém obléhání r. 196 vyhladověno, práv městských, hradeb, území a cla bosporského zbaveno a praetoru v Selymbrii sídlícímu podřízeno. Odtud město až do doby Konstantinovy toliko živořilo, jakkoli sám Septimius znova je vystavěti kázal a Caracalla čásť svobod restituoval. Hlavní příčinu toho hledati jest ve vpádech severních národů, zejména Herulův a Gotů. Z doby té pochází také tak zv. »gotský sloup« v zahradě serájské, zřízený na památku vítězství nad Goty (»Fortunae reduci ob devictos Gothos«), jehož císař Claudius (v l. 268 – 270 po Kr.) dobyl, vedlé zpodních částí Valentova vodovodu, Hadriánem založeného, jediná památka starobyzantská na původním svém místě zachovaná. Zprávy starých o Byzantii jednající sebral du Cange, Corp. script. Byz. XIV. (ed. Ven.). Pšk.

Istambol, turecký název Cařihradu. – Iyzantion agasy, název nejvyššího náčelníka janičárů; zván tak i místní velitel cařihradský. – Iyzantion efendisi, městský soudce cařihradský.

Související hesla