Stoletá válka

, konflikt mezi Anglií a Francií ve 14. – 15. stol., trvající s dlouhými přestávkami déle než sto let (1337 – 1453). Podnětem bylo vznesení nároku anglického krále Eduarda III. na francouzský trůn po vymření Kapetovců v přímé linii (1328). Když Filip VI. obsadil větší část Akvitánie (1337), vypověděl mu Eduard III. lenní přísahu a vpadl do Flander. Stoletá válka se dále odehrávala výhradně na francouzské půdě (Francouzi poraženi 1340 u Éduse, 1346 u Kresčaku, 1347 Angličané dobyli Calais), v roce 1356 se u Poitiers dostal Jan II. Dobrý do anglického zajetí. Jihozápadní část země s městy Poitou a Calais byla odstoupena Anglii; Eduard III. rezignoval na francouzskou korunu. Porážky Francouzů podnítily domácí povstání od roku 1358 (povstání E. Marcela, jacquerie). Obnovení války v roce 1369 přineslo nejprve úspěchy Francii; domácí boje o moc mezi armagnaky a burgundskou stranou však umožnily vylodění anglického krále Jindřicha V. (1415 bitva u Azincourtu) a obsazení severozápadní části Francie včetně Paříže; smlouvou v Troyes (1420) se Jindřich V. stal regentem a dědicem francouzské koruny. Teprve vystoupení Jany z Arku umožnilo Karlu VII. znovu ovládnout severní území Francie. Po usmíření Karla VII. s burgundským vévodou Filipem Dobrým a po dobytí Paříže (1436) museli Angličané vyklidit Normandii v roce 1450; do 1453 ztratili všechna francouzská teritoria kromě Calais (do 1558). Titul francouzského krále užívali angličtí králové do roku 1802.

Související hesla