, historické území v severozápadní Francii ležící mezi Bretaní a Pikardií a na Normanských ostrovech (dnešní kraj Basse-Normandie a Haute Normandie). Název vznikl podle Normanů, kteří se v 9. stol. usadili v ústí a v části povodí Seiny, Loiry a Rýna. Vůdce seinských Normanů Rollo byl donucen přijmout křest a podílet se na zničení loirských Normanů a poté získal od Karlovců Normandii v léno jako vévodství. V roce 1066 dobyl normanský vévoda Vilém I. Dobyvatel Anglii a šlechta z Normandie se stala základem vysoké anglické (částečně i skotské) aristokrace (viz též normanská dynastie). Normandie formálně zůstala francouzským lénem. V roce 1204 dobyl Normandii francouzský král Filip II. August. Za stoleté války se území Normandie zmocnili Angličané (1417 - 20), do roku 1450 byla opět ovládnuta (s výjimkou Normanských ostrovů) Francouzi. V rámci středověké Francie byla Normandie samostatně organizovaným feudálním celkem (až do Velké francouzské revoluce měla autonomní sněm). Vyloděním Spojenců v červnu 1944 byla v Normandii otevřena druhá fronta.
Normandie, stará provincie říše Francouzské, pojmenovaná podle Normanův. Ohraničena byla na sev. a na z. kanálem la Manche, na v. sousedily s ní Picardie a Isle de France, na j. Orléannais, Maine a Bretagne. Jsou to nyn. départementy Seine-Inférieure, Eure, Calvados, Orne a Manche. Dělila se na rovinatou Horní Normandii na sv. a na pahorkovitou Dolní Normandii na jz. Hlavním městem celé Normandie byl Rouen. – Za starého věku byla Normandie obydlena několika kmeny gallskými; za doby římské patřila k provincii Gallia Lugdunensis secunda, za doby francké náležela k Neustrii a po r. 843 k říši Západofrancké. V té době trpěla nad jiné země francké nájezdy loupeživých Normanů, kteří se jí na konec úplně zmocnili (koncem IX. a poč. X. stol.). Aby se uchránil od dalších jejich nájezdů, ponechal franc. král Karel Pitomý r. 911 (smlouva v St. Clair sur Epte) náčelníkovi těchto Normanů Rolfu č. Rollonovi (frc. Roux, † 931) krajinu při dol. Seině kolem Rouenu jako léno koruny Francouzské. Rollo i jeho potomci rozšířili své území až do hranic, jak se potom pro Normandii ustálily. Z potomků těch vyniká Richard l. »sans Peur« (bez bázně, 942 – 996), který Normandií vládl téměř samostatně, a pak hlavně Vilém II. Dobyvatel (1035 – 1087), levoboček Roberta II. »Ďáblæ, který r. 1066 vybojoval si korunu anglickou. Po vymření jeho rodu (1135) připadla Normandie Gottfridu Plantagenetovi z Anjou, jehož syn Jindřich stal se r. 1154 též králem anglickým; tak spojena Normandie opět s Anglií. Když král Jan Bezzemek (†1216) dal zavražditi svého bratrovce Artura Bretaňského, prohlásil jej franc. král Filip II. za zbavena všech francouzských lén a zmocnil se v l. 1203 – 04 také Normandie Janův syn Jindřich III. ponechal Normandii v míru r. 1259 pravoplatně Francii. Franc. král Ludvík X. udělil Normandii r. 1315 zvláštní listinou (Charte aux Normands) veliké výsady. Za válek anglofrancouzských dobyl Normandie v l. 1417 – 19 anglický král Jindřich V., ale r. 1450 byla Angličanům zase odňata a zůstala pak stále při Francii. – Srov. Licquet, Histoire de la Normandie (Pař., 1835, 2 sv.); Barthélemy, Histoire de la [Normandie] ancienne et moderne (Tours, 1862); Baudrillart, La Normandie passé et présent (Paříž, 1880); Douin, La Normandie archéologique (t., 1886); Oursel, Nouvelle biographie normande (t., 1886 – 88); Le Héricher, Littérature populaire de Normandie (Avranches, 1884); Aubert. Côtes normandes (Pař., 1884); Mémoires de la Société des Antiquaires de Normandie