Velká francouzská revoluce

, nejdůslednější evropská politická revoluce 1789 – 94, v níž emancipující se buržoazie, střední vrstvy a rolníci vystoupili proti feudálnímu absolutistickému systému starého režimu (Ancien Régime). Ideově podložena různými směry osvícenství (Voltaire, J. J. Rousseau, encyklopedisté). Její bezprostřední příčinou bylo prohloubení finanční krize, hrozící bankrot státní pokladny a dopady agrární a obchodní krize. Po neúspěšných pokusech vlády o finanční reformu (A. R. J. Turgot, J. Necker) bylo rozhodnuto svolat generální stavy. Diskuse o daňových privilegiích šlechty přerostly v problém soudní a občanské nerovnosti. V průběhu jara roku 1789 zvítězilo odhodlání třetího stavu dosáhnout zásadní společenské změny. Signálem zahajujícím první období revoluce (1789 – 92) bylo 14. 7. 1789 dobytí Bastily; absolutismus byl svržen, feudální privilegia zrušena, bylo vydáno Prohlášení práv lidských a občanských. Úspěchem nastupující vlády středních vrstev a liberální šlechty (H. G. Mirabeau, M. J. du Motier La Fayette) bylo ustavení konstituční monarchie; královská rodina byla nucena 19. 10. 1789 přesídlit do Paříže. Její pokus o útěk z Francie (20. – 21. 6. 1791) předznamenal pád promonarchistické vlády feuillantů a nastolení vlády girondistů, představitelů obchodní a průmyslové buržoazie. Tím začalo druhé období revoluce (1792 – 93); Ludvík XVI. byl sesazen a 22. 9. 1792 byla vyhlášena Francouzská republika. Na půdě nově vytvořeného Konventu se střetli girondisté s jakobíny (M. de Robespierre, G. J. Danton, J.-P. Marat), kteří prosadili popravu krále (21. 1. 1793), zřízení revolučních tribunálů a Výboru veřejného blaha. Květnové povstání sansculotů (31. 5. – 2. 6. 1793) otevřelo jakobínům cestu k nastolení revoluční diktatury a zahájilo třetí období revoluce (1793 – 94). V červnu vyhlášená demokratická ústava nevstoupila v platnost. Byl zaveden revoluční teror (poprava Marie Antoinetty, girondistů, feuillantů) jako výraz snahy jakobínské menšiny prosadit vlastní společenské ideály. Postupnou likvidací svých politických odpůrců i ostatních skupin Hory (dantonovců, hébertovců) se vedoucí skupina jakobínů kolem M. Robespierra dostávala do politické izolace; jejím důsledkem byl thermidorský převrat 27. 7. 1794, jímž se po popravě jakobínů dostali k moci představitelé kompromisní buržoazie, kteří svou politikou (rušení revolučních opatření, uzavření mírových smluv s protifrancouzskou koalicí aj.) připravili cestu k nástupu Napoleonovy vojenské diktatury, samovlády a císařství. Velká francouzská revoluce měla výjimečný historický význam a ohlas ve světě. Uvolnila cestu rozvoje kapitalismu, položila základ nových politických institucí a demokratického zřízení a zahájila proces formování novodobého francouzského národa.

Související hesla