Encyklopedisté

, filozofové a vědci spjatí spoluprací na významném 28svazkovém díle Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel, které podávalo systematický přehled tehdejších poznatků a sehrálo mimo jiné významnou světonázorovou úlohu v přípravě Velké francouzské revoluce 1789. Hlavními organizátory byli J. B. d'Alembert (prvních 7 svazků) a D. Diderot (redaktor a autor asi 1 000 hesel). Z dalších spolupracovníků: E. B. de Condillac, C. A. Helvétius, P. H. D. von Holbach, J. O. de La Mettrie, Ch.-L. Montesquieu, J. J. Rousseau, A. R. J. Turgot, F. M. Voltaire. Přes jistou různorodost názorů sjednoceni v odmítnutí principu autority ve vědě, v důvěře v racionalismus a kritičnost a v odstupu vůči náboženství. Zabývali se nejen teoretickými problémy, ale i praktickými otázkami (řemesla ap.); do centra pozornosti postaven člověk a jeho zájmy.

Ottův slovník naučný: Encyklopedisté

Encyklopaedisté slují v literární historii francouzští učenci a filosofové, kteří se súčastnili svými pracemi velké encyklopaedie francouzské (l'Encyclopédie ou Dictionnaire raisonné des sciences etc., Paříž 1751 – 1765). Z velké řady spolupracovníků nejpřednější jsou: d'Alembert, Diderot, Dumarsais, Daubenton, Grimm, Rousseau (psal čl. Hudba), Buffen (čl. Příroda), de Jaucourt (čl. přírodoslovné), d'Holbach, La Condamine, Marmontel, Duclos, Voltaire, Montesquieu, Quesnay, Necker, Turgot, abbé Mallet (psal o theologii), abbé Yvon (o metafysice, logice, morálce) a j. Jest pravda. že encyklopaedisté byli vedeni bojovnou myšlénkou proti stávajícím řádům časovým (proto také z rozhodujících kruhův vládních a jmenovitě klerikálních až k samému konci jejich podniku tak velké překážky činěny). Než výklady jejich třeba sebe řízněji a neohroženěji pronášené, jmenovitě tam, kde se dotýkaly otázek pro francouzské poměry na ten čas velmi choulostivých (jako na př. bylo svobodomyslné hájení Diderotovo práv lidu proti moci královské), zůstávaly vždy jen výklady theoretickými a neměly nikdy tolik podvratné síly, aby se jim mohlo přičítati přímé spoluspůsobení francouzské revoluce. Pak nesmí býti zapomínáno, že tendence encyklopaedistův, ač v díle jejich všechny jednotlivé odbory věd, umění, průmyslu, obchodu atd. zastoupeny byly, přece byla čistě filosofická a spekulativní, vedena jsouc zcela historicky v duchu francouzské filosofie, a spekulace filosofická s násilnostmi života politického nikdy neměla nic společného. Historická souvislost jest ta, že Descartesem v popředí postavená vnitrnost a intellektuálnost končila zde úplnou emancipací rozumu: neobmezená jeho moc a vláda měly býti hájeny a dokazovány. Všude volné užívání rozumu – toť jest »osvětæ ve smyslu francouzských encyklopaedistův. Směr tento určili d'Alembert a Diderot, vzali zodpovědnost za celé dílo na sebe, dovedli pro ně získati nejschopnější muže své doby a ovládli celý podnik svým duchem tak, že platí za podnik jejich a pod jejich jménem také bývá uváděn. Zb.

Související hesla