Germáni

, příslušníci indoevropských kmenů žijících zprvu v severním sousedství Keltů, poté i ve střední a v západní Evropě. Název Germáni uvedl již Poseidónios z Apameie asi 90 př. n. l., podrobnější údaje o Germánech zanechal Caesar a zejména Tacitus ve spisu Germania. Vznik názvu i jeho původní užití a význam jsou sporné. Podle filologických poznatků (první germánská hlásková změna) se Germáni oddělili od ostatních indoevropských obyvatel v posledních staletích př. n. l. v jižní Skandinávii a v Severoněmecké nížině mezi Vezerou a Odrou. K významu etnogeneze Germánů přispěla archeologie objevem jastorfské kultury, považované za nejstarší projev Germánů. Rozdělení a rozmístění germánských kmenů dokládají údaje antických autorů a výsledky archeologického a filologického studia. Z novějšího archeologického bádání vychází podrobnější územní členění (Germáni severní, Germáni při Severním moři, Germáni při Rýnu a Vezeře, Germáni polabští a Germáni při Odře a Visle). Základem hospodářství bylo zemědělství, zřejmě již užívali pluh s krojidlem a odhrnovačkou, hnojili pole, významný byl chov dobytka, který regionálně převažoval. Občasné krize vyživovacích zdrojů (zhoršení přírodních podmínek nebo relativní přelidnění) vedly k migracím. Z řemesel se rozvíjelo hutnictví železa a kovářství, kovolitectví a hrnčířství. Z četných kmenů s poměrně jednotnou kulturou jen některé přetrvaly do 5. nebo 6. stol. (viz též Kvádové, Langobardi, Markomani). Z jiných ve 3. a 4. stol. vznikly kmenové svazy (viz též Bavoři, Durynkové, Frankové, Sasové), jejichž kultura vykazovala již specifické rysy, zřetelnější však až v době stěhování národů.

Související hesla